„Pravou hemisféru mozku ovládající emoce, fantazii, pracující se sny a kreativitou jsme používali jako děti. Postupně však začne ustupovat logice. Rodiče nás směrují, určují pravidla, ve škole plníme zadané úkoly. Důležité je znovu se rozpomenout a logiku potlačit," říká lektorka kurzů kreslení netradiční metodou Markéta Menčíková.

Kurzy kreslení pravou hemisférou pořádá Menčíková ve svém ateliéru v Mnetěši u Roudnice nad Labem, za zájemci však neváhá dojet ani do místa jejich bydliště. Důležité ale je, aby žáci absolvovali všechny tři dny kurzu.

„V pátek procházejí různá cvičení, učí se práci s rukou a dívat se. To je trochu nuda i dřina zároveň," přiznává kreslířka.

Hlavní fintou neobvyklé techniky je přestat věci kreslit tak, jak je známe a zaměřit se na to, co skutečně vidíme. „Příkladem může být oko. Když lidé obdrží zadání, soustředí se na to, aby vytvořili něco ve tvaru mandle, orámované řasami. Zkrátka využívají logiku. Při použití pravé hemisféry budou ale kreslit jen soubor stínů a čar a dosáhnou mnohem lepšího výsledku," uvádí příklad Menčíková.

Na kurzech se spolu se žáky věnuje především portrétům. Metodu lze ale aplikovat i na kresbu krajiny nebo budov. „Na kresbě modelu z fotografie si ale nejlépe uvědomíme rozdíly a postupný vývoj," vysvětluje usměvavá lektorka.

Druhý den kurzu žáci začínají kreslit pomocí pravé hemisféry.

Třetí den je důležitý kvůli emocím. V neděli lidé nastoupí odpočatí, v hlavě to mají srovnané a poslední umělecká díla podle slov lektorky vyšvihnou jako by nic.

Důležité podle Menčíkové je, aby lidé měli ze svých výtvorů radost a zůstala v nich chuť se zdokonalovat. Techniku absolventi kurzu prý ale nezapomenou, i kdyby se kreslení nadále nevěnovali. „Je to stejné jako s jízdou na kole. Na druhou stranu trénink dělá mistra," říká kreslířka.

Sama se s technikou osvojení kresby pomocí pravé mozkové hemisféry seznámila v době své mateřské dovolené. „U nás ve vesnici visel malý plakátek upozorňující na kurz. Doplňovala ho fotografie herce Postráneckého a já pořád přemýšlela, co má ten muž s kurzy společného. Když jsem zjistila, že nejde o fotku, ale o výkres, přihlásila jsem se," popisuje svou cestu k netradiční metodě kreativní žena.

Na začátku byla prý podobně nedůvěřivá, jako dnes bývají i její žáci. „První den jsem vytvořila portrét jen o něco lepší než od malého školáčka. Po třech dnech jsem ale odevzdávala téměř profesionální kresbu. Zjistila jsem, že umím stínovat, obrázek ožil a já měla z výtvoru neskutečnou radost," popisuje své začátky lektorka.

Od víkendového kurzu v roce 2005 kreslit přestala jen v době narození druhého syna. Dnes jsou kurzy kreslení pravou hemisférou jednou z činností, které mladou ženu živí. „Baví mě trávit čas se zajímavými lidmi, navíc u kreslení. Na kurzech se pokaždé objeví osobnosti, od kterých se mnohému mohu naučit i já," říká o víkendových kurzech, které vede.

Jednotlivých kurzů se účastní skupiny přibližně deseti lidí. Mezi nimi i děti. „Kurzistovi by mělo být více než 11 let, aby byl schopný výklad pochopit a hlavně aby udržel pozornost a dokázal být trpělivý," zdůvodňuje Menčíková.

Právě děti se z věcného vnímání ale dokážou vymanit lépe než dospělí. Ani ti by se však neměli svého snu, naučit se kreslit, vzdávat. „Někteří lidé neradi kreslí, protože jsou se svými obrázky nespokojení. Přitom stačí jen nahodit pravou mozkovou. Naučit mozek, abychom jednali přirozeně, je navíc snazší než jednat podle logiky a pravidel," usmívá se drobná žena.

Díky kurzu získala nový koníček, radost obrázky dělá nejen sobě

Ústí nad Labem - Ústečanka Eva Růžičková absolvovala třídenní kurz kreslení pravou hemisférou na konci července. Portréty, na nichž se lidé rozpoznávají, teď dělají radost jí i obdarovaným přátelům.

Většina lidí je k metodě kreslení pravou hemisférou před kurzem skeptická. Co vy?
Už jen ten název mi přišel podivný, trochu humorný a současně pro mě zaváněl trochu šarlatánstvím. Když jsem pak viděla výsledné kresby žáků z předešlých kurzů, nevěřila jsem, že podobné zvládnu po třech dnech vytvořit i já.

Kreslila jste už dříve?
Jsem kreativní člověk a výtvarné umění mě zajímalo vždy. Pokud jsem si pro sebe něco vytvářela, šlo však spíše o abstraktní malby. Realistická kresba mi totiž nikdy nešla, takže jsem ani neměla chuť jí mrhat svůj volný čas.

Kurzy začínají v pátek odpoledne, jaký pro vás první den byl?
Byla jsem po práci hodně unavená, úvodní cvičení jsou navíc celkem vyčerpávající. Musíte se soustředit několik hodin, a to i když příliš nevěříte ve výsledek.

Kdy jste obrátila a začala věřit, že se kreslit naučíte?
Už v sobotu se mé kresby podle fotografií Lucie Vondráčkové a Dary Rolins skutečně podobaly předloze. To mě nakoplo. Navíc jsme měli neustálé srovnání i s ostatními účastníky kurzu, všichni se zlepšovali. Ve skupině jsme měli neuvěřitelně zajímavé a šikovné lidi.

Co nového jste se o kreslení dozvěděla?
Například jsem objevila plastickou gumu. Vůbec jsem nevěděla, že něco podobného existuje a že guma může sloužit jako kreslicí pomůcka. Pomůže vám s vykreslením detailů, materiálů. Dozvěděla jsem se toho spoustu o technice i kreslicím náčiní.

Kurz kreslení není levnou záležitostí, absolvovala byste jej znovu, kdybyste věděla, co se na něm naučíte?
Stoprocentně. Neplatíte jen za víkendový kurz. Je to investice do budoucna. Získala jsem díky němu koníčka, který mě skutečně pohltil. Navíc finančně nenáročného. Stačí mi pár tužek, skicák, pak už jen vypnu, naskočí mi pravá hemisféra a tvořím si i několik hodin. Navíc jsem na kurzu strávila moc hezký víkend s mou patnáctiletou dcerou, bylo to úžasné.

V kreslení tedy pokračujete?
Přesně tak. Po lidech loudím fotografie, podle kterých bych je mohla nakreslit. Třeba muži a děti mi zatím přijdou docela složití, ale já na to přijdu. Dříve jsem nevěděla, co rodině a známým k nejrůznějším příležitostem kupovat. Teď je budu obdarovávat obrázky. Osobní dárky, navíc mnou vytvořené, přeci musí udělat radost.