O milost žádat nebudu, říká muž, ktery zaútočil na prezidenta

Pro někoho hrdina, nový „Blanický rytíř." Pro jiné naopak psychicky nevyrovnaný člověk. Řeč je o šestadvacetiletém Pavlu Vondroušovi, který v pátek zaútočil plastovou pistolí na prezidenta republiky Václava Klause. Jeho jméno plní od víkendu titulní strany novin nejen v České republice.

Samotný atentátník, jak byl Václavem Klausem nazván, se rozhodl v pondělí uspořádat tiskovou konferenci rovnou v centru Liberce. Novinářům odpovídal na jejich dotazy bez jakýchkoliv emocí. Žádnou otázkou nebyl zaskočen.

Kdy ve vás uzrála ta myšlenka, že půjdete a koupíte si pistoli?
Dalo by se říci, že jsem se o návštěvě pana prezidenta dozvěděl tři týdny předem z rádia. Rozhodnutí mohlo padnout tak dva týdny předem.

Jak jste se na to chystal?
Moc času jsem na to neměl a nejsem na to cvičený, jsem obyčejný dělník. Dá se říci, že jsem si natrénoval střelbu v lese, a to je vše.

Proč jste si vybral právě Václava Klause?
Považuji ho za jednoho z lidí, který dopomohl ke stavu, ve kterém je teďka republika. Nebylo to mířeno přímo proti panu Klausovi, ale proti systému a jak je nastavený. Spousta politiků říká, že je problém s korupcí a nikdo proti tomu nic nedělá.

V jakém stavu je podle vás teď země?
Z mého pohledu obyčejného člověka, ve strašlivém. Běžný člověk si zde nemůže dovolit věci, které já považuji za základní lidské potřeby.

Nenapadlo vás použít třeba stříkací pistoli a udělat jakýsi happening?
Umíte si představit, že bych oblétl svět s tím, že jsem vytáhl stříkací pistoli? Bylo by to absolutně bez účinku a byl bych pro smích.

Počítal jste, že to bude mít takový ohlas ve světě?

Rozhodně jsem nepočítal, že by se to vůbec dostalo do světa. To mě silně překvapilo, nepočítal jsem, že by to mělo takový ohlas.

Proč jste nestřílel, když byl prezident třeba na pódiu?

Byl jsem si vědom, že je to velká šance, ale bylo mnoho lidí okolo. Byla tam i nějaká německá delegace, která, myslím si, nemá nic společného se situací v České republice. Bál jsem se, že bych mohl někoho trefit do obličeje.

Co jste mu potom při střelbě říkal?

Něco jsem vykřikoval, přesná slova si ale nepamatuji. Byl jsem rozrušen. Byla to nějaká slova v afektu.

Chystáte ještě něco podobného?

Musel jsem dát policii prohlášení, že podobnou akci již nikdy neuskutečním. Jiných protivládních demonstrací se ale nevzdám.

Myslíte, že budete mít následovníky?

Je to možné, ale nikomu do hlavy nevidím.

Chtěl by jste se panu prezidentovi omluvit?

Pan prezident by se mi mohl omluvit za to, že mě nařkl, že jsem atentátník. Atentát je, když se jedná o to, vzít nějaké slavné osobnosti život. Což já jsem nechtěl, ani se to nestalo. Pan prezident by měl asi lépe volit svá slova. Mohl by mi poděkovat, že jsem poukázal na chybu ochranky. Kdyby tam byl skutečný maniak, tak jich tam mohlo ležet hodně.

Kdyby vás prezident pozval na hrad a nabídl vám, že chce vyslechnout vaše skutečné důvody ho napadnout, šel by jste tam?

Já si myslím, že by jsme si s panem Klausem moc nerozuměli.

Budete žádat o milost?

Jsem si vědom, že jsem něco provedl a jsem připraven skousnout nějak následky. Nastoupení do výkonu trestu bych se nevyhýbal, měl bych alespoň jistotu, že mě nevyhodí na ulici.

Jak se na vaši situaci dívají příbuzní?

Nemám tušení, vzhledem k tomu, že nemám svůj telefon. Má ho policie. S nikým jsem ještě nemluvil.