Pomohl k zřízení nové, slušně vybavené zkušebny, a studentským kapelám sjednává a zajišťuje také pravidelné koncerty na různých místech. Jeho svěřenci tak pravidelně koncertují U Bílého černocha a před nedávnem se Škola rocku představila také na vodním hradě nebo na městských slavnostech.

„Škola rocku“ v posledních letech otevírá mladým českolipským muzikantům nové možnosti posunout se ve svých schopnostech a zažít, jaké to je zahrát si s kapelou před diváky. Stojí za ní učitel Tomáš Hoskovec.

Hovořit budeme hlavně o mladých muzikantech, projektu Škola rocku. Ostatně i za tuto činnost jste nyní převzal zdejší významné ocenění Poděkování starostky města. Chci se proto nejprve přeptat na váš „vztah“ k České Lípě…

Jezdíval jsem na Českolipsko se svými rodiči v čase dovolených, a později s kamarády na čundry. Líbí se mi zdejší malebná krajina, ideální pro turistiku a na kolo. Českou Lípu jako město jsem tenkrát navštívil asi jenom jednou, hodně se tu tenkrát budovalo, a tak jsme se raději toulali po okolí.

Rodák nejste, jak dlouho už v České Lípě žijete?

Narodil jsem se v Ústí nad Labem, ale své dětství a mládí jsem prožil v Litvínově. V České Lípě žiji od roku 1998. Přitáhl mě sem tenkrát kamarád, se kterým jsme založili v Ústí nad Labem kapelu Lingers.On. V té době jsem se poohlížel po bydlení, protože jsme zakládali rodinu, tak mi tahle nabídka přišla vhod. Za těch dvacet let jsme vydali pár alb a my s manželkou jsme vychovali dvě dcery.

Co se vám na ní nelíbí? A naopak, co vás tady těší, co pokládáte za zdařilé?

Ačkoliv tu žiji přes dvacet let, stále dokola se řeší výstavba divadla a koupaliště. Připadá mi to už mírně beznadějné, když se politici nemohou dohodnout na věcech, které jsou ve veřejném zájmu. Na druhou stranu mám pocit, že Česká Lípa má velký potenciál v lidech, kteří se angažují v kultuře i sportu. Připadá mi, že město poslední dobou více společensky žije a má co nabídnout.

Den seniorů v České Lípě.
FOTO: Seniorům v České Lípě zpíval Bohuš Matuš i písničky Karla Gotta

Kdy a proč jste se rozhodl stát učitelem?

Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že to bylo od začátku mé poslání. Celkem logicky padla volba na pedagogickou fakultu, protože v exaktních vědách jsem příliš nevynikal, a na obory jako medicína či práva jsem byl přece jen lehce nedisciplinovaný student. Poslední dobou a s učební praxí si stále více uvědomuji, že jsem udělal správné rozhodnutí, ale zároveň vidím, jak je vzdělání v naší společností podceňované, a to jak společensky, tak finančně. Výchova a vzdělávání mladých lidí by měla být jedna z priorit společnosti, protože tam to všechno začíná a od toho se odvíjí úspěch a prosperita celé společnosti.

Proč zrovna angličtina a čeština?

Aprobace anglický jazyk a český jazyk a literatura tak nějak logicky vykrystalizovala z mých zájmů. Angličtinu jsem miloval skrz muziku a češtinu jsem zvolil kvůli mé další zálibě, čtení. Na gymnáziu teď učím pouze angličtinu, ačkoliv mám češtinu vystudovanou, už bych se neodvážil postavit po bok našich erudovaných učitelů, už jenom proto, že nemám tak velkou zkušenost s výukou češtiny.

Jaké jsou vaše zásady ve výuce, ve vedení žáků, tak aby skutečně něco uměli?

Dospěl jsem k přesvědčení, že nejlepší motivace je ta vnitřní. Tedy chtít sám něco dokázat a pracovat na sobě. Učitel by měl být ten, který nabízí možnosti, a je průvodcem v procesu zdokonalování a pracování na sobě. Představa, že učitel něco naleje studentovi do hlavy, je legrační. Z donucení se nikdo nestal ani dobrým doktorem, právníkem nebo umělcem či vědcem. Zásadní úkol učitele je studentovi naslouchat a nabízet cesty, jak dosáhnout kýženého cíle. Každý jsme jiný, a každý ze studentů potřebuje trochu jiný přístup. Řekl bych, že v učebním procesu je důležité stále mít na paměti, abych jako učitel nenapáchal víc škod, než je žádoucí. Dril funguje jen do určité míry. Dle mých zkušeností funguje nejlépe důvěra, partnerství a víra, že to, co děláme, dává smysl. Vztah nadřízenosti a podřízenosti ve výuce je špatně.

Slavnostní ražba mince Dominika Haška za jeho účasti.
Dominik Hašek a Vladimír Martinec se sešli v Jablonci. Vyrazili si svou minci

Vzpomenete si na ten první impuls, moment, který vás přivedl k tomu, že jste se začal věnovat studentským kapelám?

Samozřejmě. Impulzů bylo několik. Za prvé to byl kulturní šok, když jsem v roce 2015 přišel na gymnázium. Předtím jsem učil na střední odborné škole, a tolik talentovaných a umělecky zaměřených lidí tam bohužel nebylo. Na gymnáziu jsem cítil obrovský potenciál. Další impulz byl ten, že mám na gymnáziu dcery. Vím, že mají k muzice stejný vztah jako já, tak jsem jim chtěl připravit podmínky pro to, aby si mohly založit vlastní kapely, což se nakonec opravdu stalo. V neposlední řadě to bylo velice vstřícné a osvícené vedení školy v čele s paní ředitelkou Helenou Paszekovou. Její pozitivní přístup a pohled na věc bych charakterizoval Werichovským „Když se chce, hledají se způsoby …“ Naštěstí nikdo nehledal důvody proč ne.

Inspiroval jste se někde v zahraničí? 

Nabila mě zkušenost z evropského projektu Lanterna Futuri, kde mladí lidé z Německa, Polska a České republiky společně tvoří hudbu, film a divadlo. Gymnázium Česká Lípa je v tomto projektu už řadu let.

Hrál jste v dětství, mládí na nějaký nástroj? 

Celá svá žákovská a studentská léta jsem hrál na klarinet a na saxofon v ZUŠ, a potom na gymplu k tomu přibyla právě kytara a trochu zpěv.

Hrál jste i v nějaké studentské kapele? 

Jsem šťastný, že do dneška funguje kapela Čp 1398, která vznikla zhruba před třiceti lety na půdě litvínovského gymnázia, a dokonce si sem tam zahrajeme i na Školách rocku tady v České Lípě. ZUŠ je skvělá škola, kde si člověk osvojí základy hry, získá kontakty, žije v hudebním prostředí a do určité doby může nasávat a obohacovat své zkušenosti. Pak ale přijde chvíle, kdy si uvědomíte, že vlastně nechcete dělat jenom věci, které vám někdo říká, abyste dělali, ale potřebujete si tvořit po svém. A tady je právě velmi důležitá role Školy rocku. Repertoár a náplň si každá kapela řídí a diriguje sama. Nikdo nikomu do ničeho nemluví .

Proč zrovna rock? 

Pro mě je rock je velice široký pojem, který může zahrnovat veškeré hudební styly, které se v současné době hrají. Možná, že dříve tuto myšlenku suploval pojem jazz, ale pro mě je tento styl v dnešní době spojen spíš s hudebním akademismem, a mám pocit, že se trochu uzavírá do sebe. Rock mám spojený s životním a uměleckým postojem, že nemusím být virtuos nebo školený hudebník, abych svou tvorbou mohl oslovovat posluchače a přinášel jim radost. Rock je v mých očích možná víc než hudba. Je to životní postoj a optimismus, naděje, že mě něco spojuje s ostatními lidmi, že prostřednictvím jakéhokoli umění umím navázat kontakt s rozdílnými povahami po celém světě, snaha o porozumění a ochotu naslouchat, být otevřený a také je to sdílení pocitů a nálad prostřednictvím hudby.

Bydlení, které budou moci využívat lidé s duševním onemocněním otevřela v České Lípě nezisková organizace Fokus Liberec.
FOTO: V České Lípě otevřeli čtrnáct opravených bytů pro duševně nemocné

Jaký je podle vás zájem mezi současnou mládeží o aktivní hraní a jaký byl za vašich studií?

Řekl bych, že je to stále víceméně stejné. I na gymnáziu v Litvínově, kam jsem chodil, vznikaly kapely, pořádaly se koncerty. Byly různé skupiny před námi a byly i po nás. Vzpomínám, že bylo také hodně zapálených lidí kolem nás, kteří nás podporovali. Ať už ve škole, v kulturáku nebo v tamějším hudebním rockovém klubu DMD. Tam jsem možná poprvé poznal pocit, že když lidi spolupracují na společné věci, všechno se nakonec daří. Pořádali jsme každou neděli Čaje o páté, a klub byl vždycky našlapaný. Ta komunita kamarádů, učitelů a spřízněných duší prostě fungovala. Jsem vlastně rád, že se mi to vše podařilo přenést v časoprostoru sem do České Lípy.

Pokud můžete prozradit, chystáte nějaký nový projekt? 

Plánujeme do konce roku ještě tři přehlídky kapel, tedy klasické večery Školy rocku v FTC Luxor. Na jaře jsme se svými aktivitami zakotvili v tomto klubu, který si skoro všichni spojují s divokými diskotékami, ale historicky tento klub začal jako mecca bigbítových kapel, a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byl vyhlášený rokáč široko daleko. Chceme to připomínat a navázat na tuto éru. S čím přijdete ještě letos a s čím v příštím roce před českolipskou veřejnost? V létě jsme rozjeli projekt Rozehrajeme náměstí, kde si začínající umělci mohli vyzkoušet buskování, tedy pouliční hraní na náměstí T.G.M. V listopadu chystáme vystoupení našich kapel na náměstí v rámci 30. výročí sametové revoluce. Naše hudební večery chceme oživit zavedenými a vyhranými kapelami, takže na každé ŠR vystoupí vedle studentských kapel jedna nebo dvě profi kapely.

Tomáš HOSKOVEC
• Studenty velmi oblíbený učitel na českolipském gymnáziu.
• Narodil se v Ústí nad Labem, v České Lípě žije od roku 1998.
• Zároveň také znamenitý kytarista českolipské kapely Lingers.on a hlavní strůjce projektu Škola rocku. V něm propojil vlastní lás ku k muzice s pedagogickým pochopením pro studentské kapely, které potřebují dobře vybavenou zkušebnu a pódium pro svá první veřejná vystoupení.