Jako mnoho jiných z předválečné generace se potkal se sportem v Sokole. Z všeobecné průpravy se postupně dostal k atletice a záhy ke skokům na lyžích.

Jak také jinak, když se narodil v jedné z líhní československých a dnes českých skokanů v Lomnici na Popelkou. Lyžování se začal věnovat pod vedením Josefa Císaře a Ladislava Václavíka.

Pak ale přišla studia a s nimi i odchod do Mladé Boleslavi, což není zrovna lyžařské středisko. A tak se začal věnovat atletice, konkrétně víceboji a běhu na střední tratě.

„V tréninku převažoval běh a to mě znovu přivedlo k závodu sdruženému, kterému jsem nakonec zůstal po celý život věrný. Jako závodník a později i jako trenér," říká Miroslav Kumpošt.

Od partyzánů k černým baronům

Přišla léta války. Legendární trenér vzpomíná, jak se ke konci války dostal k partyzánům do Krkonoš a později, na sklonku války také do armády.

Když válka skončila a otevřely se vysoké školy, navázal na studia a věnoval se v Praze strojařině.

„Po celou dobu jsem aktivně sportoval, protože sport byl nedílnou částí studia. V létě jsem působil v atletickém oddíle Slávie, v zimě pokračoval pod oddílem v Lomnici," vzpomíná jubilant.

A dostavili se první úspěchy. V roce 1946 už byl delegován do akademického družstva našich sdruženářů na MS v Davosu. „Tím odstartovala moje kariéra „kombiňáka", později i jako člena národního družstva v severské kombinaci," dodává.

První životní zlom nastal v roce 1950, kdy v říjnu nastoupil vojenskou službu, ale vzápětí, pro byl převelen k černým baronům.

„Bylo to kritické období, začal jsem mít pocit, že mé sportovní kariéře odzvonilo," svěřil se Miroslav Kumpošt. Ale, jak už to v životě chodí jednou dole, jednou nahoře. „Na podzim jsem byl přeci jen navržen a nakonec schválen do funkce trenéra národního mužstva namísto odstupujícího trenéra Mečíře," líčí.

„Trénování jsem se věnoval naplno a s opravdovým nadšením, a tak se mi nakonec podařilo vytvořit skvělý tým, na který dodnes vzpomínám. Patřila k němu jména mistrů sportu, jako Melich, Nüsser, Lahr, Kubica, Janoušek, Farský Olekšák, Kuthejl, Martinák a mnozí další," vypočítává své svěřence.

K nejúspěšnějším obdobím v kariéře trenéra patřilo bezpochyby to, kdy naši sdruženáři reprezentovali Československo na ZOH v Cortině. A pak přišla studená sprcha.

Rozhodnutí nadřízených orgánů vyřadit tři naše nejlepší kombiňáky jako neperspektivní pro nadcházející olympiádu v Squaw Valley v USA. S tím se ale Miroslav Kumpošt nedokázal smířit a odstoupil ze své funkce. A brzy přišly i další postihy.

„Po třetím odmítnutí vstupu do KSČ jsem už nemohl zastávat místo ředitele vývojových dílen na tehdejší Vysoké škole a strojní a textilní v Liberci a byl jsem přeřazen na katedru spalovacích motorů," vzpomíná.

Vzdal se práce, ale ne sportu. A když to nešlo v reprezentaci, začal se věnovat těm nejmladším. Dorostu.

„Po vstupu do Slávie VSŠT Liberec jsem našel dobrého kamaráda a spolupracovníka Pepíka Lánského, s kterým jsme se začali věnovat mládeži a vybudovali v areálu školy v rámci akce „Z" středisko mládeže včetně skokanského můstku. S tím nám velmi pomohlo vedení Dukly Liberec včele s Mildou Bělonožníkem," vzpomíná Miroslav Kumpošt na další trenérskou hvězdu.

Táta nám dal hodně, i pro dnešek

„V té době se táta o to víc upnul ke sportu a vedl k němu i nás. Sport pro něj byla životní volba a ani nám, dětem nedal jinou. V tom byl nesmlouvavý až tvrdý. Jsem za to ale nesmírně vděčný, protože sport mi pomohl vybudovat si postoj k životu. Životní názor, který je důležitý zejména v dnešní době a v dnešní společnosti. Sport vás totiž naučí, že skvělého výsledku nedosáhnete jinak, než dřinou, že si ho tvrdě odpracujete. Ve sportu se nedá nic ošidit ani obejít. O to víc si pak výhry vážíte. A to je myslím ten zásadní důvod, proč děti ke sportu vést," říká jeho syn Roman Kumpošt.

Ničeho nelituj

„Nelituji těch 56 let trenérské práce v lyžování, které byly dobrovolné a přinášely mi radost nejen při práci s dospělými, ale i s dětmi. Těch prošlo oddílem více než padesát," uzavírá.

Podle jeho vlastních slov ho mrzí jediné: „Poslední tři roky jsem se snažil najít za sebe náhradníka ve výcvikovém středisku mládeže. Všechno snažení bylo marné. Se mnou skončilo lyžování ve Slávii TUL a „dobrovolná činnost" v tělovýchově ještě o několik roků dříve," zalitoval člověk, který se stal doslova legendou sdruženářského sportu.

Za svou celoživotní práci trenéra byl Miroslav Kumpošt zařazen do síně slávy OV-ČSTV v Liberci. Především ale získal obdiv a vděčnost těch, kteří prošli jeho školou. Školou sportu i života.

„Investice do dětí, zejména v oddílech a školách se vyplatí. Jsem přesvědčen, že skutečné lidské hodnoty se stanou zase prioritou a že dnešní tlak na komerci je jen přechodnou záležitostí," uzavírá syn jubilanta Roman Kumpošt.