Z vajíčka se vylíhlo teprve v úterý a vážilo pouhých 140 gramů. Zatím se má čile k světu, ale vyhráno nemá. Řeč je o mláděti ohroženého orlosupa bradatého, jehož odchov se v liberecké zoo podařil po třech letech. „Prvních 10 dní života těchto ptáků je ale kritických. Už třikrát se nám v historii chovu stalo, že je mládě nepřežilo," vysvětlil mluvčí zoo Ivan Langr.

Ve sto dnech se vrátí do přírody

Pokud mládě přežije, čeká ho už po víkendu cesta z inkubátoru k rodičům, ve sto dnech věku pak pozná svobodu. „Tito ptáci totiž patří mezi reintrodukční druhy, to znamená, že jsou vypouštěni do volné přírody," vysvětlil Langr. Zoo teď čeká, jestli se podaří i vylíhnutí mláděte z druhého vejce. Pokud ano, poputuje do Vídně k náhradním rodičům.

ROZHOVOR:

Od roku 2006 se zoolog Jan Hanel věnuje v liberecké zoo mimo jiné chovu orlosupů, kteří byli v minulosti téměř vyhubeni. Deníku k tomu řekl:

Báli se, že orlosupi žerou malé děti. Proto je téměř vyhubili

Liberec – O ohrožených orlosupech bradatých ví neuvěřitelné množství věcí. Ostatně už přes osm let se také o ně v liberecké zoo stará. Zoolog Jan Hanel je ale sleduje nejen při odchovu v Liberci. Už dvakrát je sám navracel do volné přírody. V roce 2009 ve Španělsku a o rok později na italsko-francouzských hranicích.

Proč byli orlosupi v minulosti v Evropě téměř vyhubeni?
Kvůli strachu. K jejich největšímu vybíjení docházelo asi před sto lety a opravdu byla v té době téměř celá populace, krom Pyrenejí, vyhubena. Orlosupi se v té době stříleli, trávili. Mohla za to nejvíce asi fáma, že žerou malé děti.

Tomu lidé tenkrát věřili?
Věřili. Také jsem se zajímal, jak k tomu došli. Nejdříve je potřeba říct, že orlosupi jsou jedni z největších ptáků na světě. Samice, které jsou větší, mohou mít rozpětí křídel dva metry osmdesát a vypadají opravdu majestátně. Takže respekt ti ptáci budí. No a teď k tomu, proč si možná lidé mysleli, že žerou děti. Dříve totiž vesničané v Alpách a Pyrenejích nosili boty upletené z vysokohorské trávy. Dětské se asi rychle ničily, takže je zahazovali a ptáci je nosili do svých hnízd. Když se pak našlo několik takových dětských bot v hnízdě, byla fáma na světě. A ještě k tomu přispěla zřejmě nehoda, kdy dítě spadlo ze skály a zabilo se. Orlosupi, kteří jsou mrchožrouti, nerozlišují, jestli jde o člověka nebo zvíře. Dítě zřejmě roztrhali kvůli potravě. To fámu ještě přiživilo. Ale určitě důvodů, proč lidé měli na orlosupy spadeno, bylo víc.

Pojďme k záchrannému programu vaší zoo. Co teď čerstvě vylíhlé mládě čeká?
Teď je v inkubátoru a krmíme ho šestkrát denně potkaními holátky naporcovanými na malé kousky přímo do zobáku pinzetou. Když se mu bude dařit – a zatím prospívá – vrátí se ke svým rodičům. Možná už v pondělí. Takže ho čekají za tuhle krátkou dobu dvě kritická období. Prvním je těch prvních několik dní a druhým právě přijímání rodiči. Když je přežije, bude u nás přesně sto dní. Potom se vydá na cestu do volné přírody.

Po pouhých sto dnech?
Oni už v té době nejsou téměř k rozeznání od dospělých jedinců. Ostatně jsou i ptáci, kteří vyrostou daleko dříve. Třeba orel východní vylétává z hnízda už na 70 dnech věku.

Proč je důležitý právě ten stý den? Jak na tom ptáci jsou vývojově?
V té době ještě nejsou schopni létat, ale už jsou dostatečně velcí. Právě v této chvíli je musíme položit do umělého hnízda. Během dalších dvou až tří týdnů totiž začnou pomalu vylétávat na okolní skály a vracejí se do hnízda na krmení. To zajišťují ještě další tři až čtyři měsíce zaměstnanci národních parků, kde jsou ptáci vypouštěni.

Proč se krmí v noci?
To je schválně. Oni v noci spí a ve tmě nevidí úplně dobře. Tak aby člověka téměř nevnímali.

Mluvili jsme o už vylíhlém mláděti. Vy ale máte v zoo ještě jedno vejce orlosupa.
To je pravda, pravidelně náš pár snáší dvě vejce v rozmezí tak sedmi dní. Druhé vejce bývá pro ptačí pár záloha, kdyby o to první přišel. Ale v přírodě odchovají ptáci vždy jen jedno mládě. To starší mladšího sourozence zabije. U nás to bude jinak. Pokud se ho podaří odchovat, půjde k náhradním rodičům do Vídně.

Po jak dlouhé době?
Musí mít alespoň 300 gramů, aby bylo schopno bezpečného převozu. Liberecká zoo se do Evropského záchovného programu na záchranu orlosupů zapojila roku 1986.

Jaká je úspěšnost návratu?
Přežívá více než 90 % vrácených orlosupů a víme, že už dokonce námi vypuštění ptáci mají svá vlastní mláďata. Aktivně se zapojili do reprodukce v přírodě.