Podvodníci nejsou jen mezi lidmi. Některé rostliny klamou celý život

Podvedený čmelák

Mistryněmi klamu jsou orchideje. Téměř třetina druhů si k opylení pomáhá poněkud nečestnými metodami – využije hmyz, ale za oplátku nedá nic. O jejich schopnostech zvaných mimikry, tedy předstírání, se můžeme přesvědčit dokonce i na tuzemských stráních (byť velmi vzácně), neboť rod tořičů je klamem přímo pověstný. Květ věrně napodobuje samičku hmyzu – některý čmeláka, jiný samotářskou včelu nebo vosu. Cílem je oklamat samečka a využít ho jako posla. Nápodoba je vskutku dokonalá, neboť nabízí ty pravé vzrušující barvy, tvary, a dokonce vydává vábivé feromony.

Samečka přiláká spolehlivě. Oklamaný dá květu dokonce přednost před skutečnou samičkou. Když dosedne, nabídne mu atrapa ještě příjemný hmatový vjem, neboť je stejně jako skutečná samička jemně ochlupená. Ale tím zábava končí. Marně kopulujícímu samečkovi květ na hlavu přilepí balíčky slepeného pylu, kterých se nebožák jen tak snadno nezbaví. Teprve až se bude snažit oplodnit další atrapu, sejme z něj květ toto břímě a pyl použije, aby mohl vytvořit semena.

Cestu k dokonale zelené trávě zná málokdo. Přidat se k úspěšným však těžké není

Tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera) rozkvétá na slunných stráních od půli května do června. Naše luční orchideje trpí ztrátou přirozeného prostředí, proto je i tento mimořádně zajímavý druh kriticky ohrožený. Tořič včelonosný (O. apifera) kvete od června do července a je ještě vzácnější – vyskytuje se jen výjimečně na jihu republiky. Ovšem ve Středomoří je hojnější. Ve zdejších teplých krajích čmeláky láká také tořič zrcátkový (O. speculum).

A na světě existuje ještě řada dalších tořičů, jejichž květy dělají ze samečků včel a čmeláků tak trochu bulíky. A nejen tořiče. Podivuhodně vypadá klamavý květ australských orchidejí rodu Drakaea, které jsou kvůli vzhledu nazývány kladívkové orchideje. Ono kladívko není nic jiného než další sexuální klam, tentokrát nastražený na samečky zdejších samotářských vos. Podobně se chová další australská orchidej Caleana major. Nám může při pohledu zblízka připomínat spíše letící kachnu, pročež je také nazývána kachní orchidej.

Poněkud méně dokonalé je lákadlo na květních úborech jihoafrické květiny zvané broučí kopretina, Gorteria diffusa. Skvrny napodobující brouky na zmatení samečků patrně stačí, i když efektivita je nižší než u tořičů.

Květ, nebo mršina?

Pohled na pěkný květ předstírající hmyzí samičku je příjemný i pro nás, feromony necítíme. Ovšem květy, které napodobují hnijící maso, jsou i pro lidský čich pořádnou ránou. Druhy, které zvolily tuto podivnou strategii, využívají k opylení mouchy, které hnijící maso přitahuje jako magnet. Stačí tedy mršinu a její zápach imitovat – mouchy ve skutečnosti za svou návštěvu nedostanou nic, ale pyl z květu na květ přenesou, a o to jde.

Vskutku velkou mršinu předstírá zmijovec titánský (Amorphophallus titanicum), jehož květenství je největší na světě. Pro masařky a bzučivky je neodolatelný. A pro člověka fascinující – do botanických zahrad přitahuje návštěvníky podobně jako mouchy.

Unikátní zahrada v Plavsku funguje i bez extrémně náročné péče

Pohledný áron italský (Arum italicum), který lze jako okrasnou rostlinu pěstovat i na zahradě, vás zápachem obtěžovat příliš nebude, i když také patří k podvodníkům přes vůně. Má však spadeno na octomilky, takzvané vinné mušky, které láká na lehký zápach zkvašeného ovoce. Když nic netušící muška vlétne do květu, ten se uzavře a na pár hodin, někdy i přes celou noc, ji vězní. Pobíhající hladová muška se dokonale obalí pylem.

Drobné mršinky předstírá květenství podražce salvadorského (Aristolochia salvadorensis), který nalákané mouchy také na chvíli uvězní. Hmyz snadno vleze do nitra, cestu ven mu však ztěžují protistojné chlupy. A navíc bloudí – průsvitné okénko ho navádí směrem, kterým ve skutečnosti uniknout nemůže. Nakonec se mu to podaří, ale mezitím se stihl pylem pěkně potřísnit. Neobvyklým tvarem podpořeným temnou barvou připomíná květenství podražce masku Darth Vadera, postavy z legendárních Hvězdných válek. Zapáchající, podraz chystající květy má i řada dalších druhů z rodiny podražců.

Magické a nevinné

Květy mnohých rostlin podněcují lidskou fantazii. Anebo tak věrně připomínají ptáčka nebo človíčka, že příliš fantazie ani není třeba. Pokud víme, nedělají to schválně, i když u rostlin jeden nikdy neví… Psychotria elata je liána z jihomerických pralesů, jejíž u báze srostlé červené listeny se špulí jako červená pusa. Než se květenství naplno otevře, vypadá, jako když čeká na polibek.

Proč jaro voní? Nemohou za to květiny, ale hmyz a bakterie

Impatiens psittacina je jihoamerická netýkavka, nazývaná též papouščí květina. Pokud se na květy podíváte ze strany, bude vám hned jasné proč – papouškem je inspirováno i její latinské druhové jméno.

Hledík větší (Antirrhinum majus)

Je to oblíbená letnička zářivých barev, kterou můžete pěstovat i na zahradě. Přezdívá se jí zaječí pysk či lví tlamička, protože jednotlivá pyskatá kvítka květenství vskutku připomínají tlamičky a po utržení s nimi lze i pohybovat. Podívali jste se však někdy zblízka na suché tobolky, která ukrývají zralá semena? Vypadají o něco strašidelněji než veselá kvítka.

Pyskatými květy, které vzhledem budí veselí, je obdařena jihoamerická horská orchidej z rodu pantoflíčků Calceolaria uniflora. Vzhled jí přinesl přízvisko happy alien, tedy veselý mimozemšťan.

Video: Zmijovec titánský

Půvabná jihoamerická orchidej Peristeria elata je nazývána dove orchid, tedy holubičí. Při pohledu zblízka skutečně spatříte uvnitř se schovávající holubičku. Další „ptačí orchidejí“ je jihoasijská Habenaria radiata. Její květy připomínají letícího ptáka s roztřepenými konci křídel.

Poněkud jiné zvíře silně připomíná pohled do „tváře“ květu Dracula simia, jihoamerické orchideje zvané opičí. Jejímu pohledu nelze uniknout. To na vstavač italský (Orchis italica) se musíte podívat pěkně zblízka, abyste spatřili nahého človíčka. Ale je tam, a není sám – každý kvítek představuje jednoho naháčka, který trpělivě čeká na opylení.

Osudný omyl

Podvedené hmyzí samečky můžeme litovat, ale v podstatě se jim nic hrozného nestává. Omyl si patrně příliš neuvědomují, při troše štěstí nakonec oplodní i skutečnou samičku a rod bude pokračovat. Podvedené mouchy zůstaly hladové, ale živé, octomilky byly z vězení nakonec propuštěny. To hmyz, který sedne na lep mucholapce nebo rosnatce, je navždy ztracen.

Chcete si vypěstovat vlastní hrozny? Poradíme vám, jak na to

O nemilosrdném chytání a požírání hmyzu masožravými rostlinami již víme mnohé. I když chvíli trvalo, než lidé (vědce nevyjímaje) zvyklí rostliny podceňovat konečně pochopili a uznali, že to, co se děje, není náhoda. A že si rostliny žijící na chudých půdách lapáním hmyzu vychytrale doplňují jídelníček. Ale proč vůbec hmyz na past usedne? Kdyby se rostliny spolehly jen na náhodné setkání, moc by se nenajedly. Proto předstírají. List, který je smrtonosnou pastí, se hmyzu vskutku jeví jako lákavý květ nebo něco dobrého k snědku.

Mucholapka podivná (Diodena muscipula), jež je pověstná bleskurychlým sklapnutím pasti, hmyz láká na přitažlivě červený vnitřek. Rosnatky (Drosera) mají na zrádných listech spoustu výrůstků, tentakulí, produkujících lep. Ten však vypadá jako nektar, a celé tentakule jako medníky, nektaria. Teprve když hmyz přistane a chystá se ochutnat, zjistí zradu. Obvykle příliš pozdě – tekutina není sladká, ale silně lepivá, a kořist uvězní do doby, než se kolem ní listová past v klidu a pozvolna svine.