Pamětníci zažili invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, někteří i osvobození od nacismu v roce 1945. Tedy historické události, v nichž hrál roli i tehdejší Sovětský svaz. Jaké pocity se v nich mohou probudit, když sledují, jak současné Rusko napadlo Ukrajinu?
U člověka, který v minulosti prožil válku nebo okupaci, se aktivují podobné pocity jako tenkrát. Hlavně úzkosti. Válka v Evropě je totiž něco zcela mimořádného.

Pro starší lidi je to tedy mnohdy těžší než pro mladší generaci?
Určitě. S vyšším věkem je to těžší právě proto, že ti lidé prožili něco, co se jim nyní vybavuje. Mohou cítit větší obavy. Situaci vnímají v historických kontextech a uvědomují si její závažnost. Část mladší generace je ale zase na druhou stranu víc mezinárodně propojená. Přátele má mezi lidmi z různých zemí, včetně Ukrajiny, takže to může prožívat také bolestivě.

Jak mají o válce starší mluvit s mladšími, aby jim předali kus toho, co sami kdysi prožívali?
Pomoci můžou právě vlastní historickou zkušeností, která je nesmírně cenná. Určitě je totiž i mnoho lidí, kteří to, co se děje na Ukrajině, vnímají jako patálii. Jako něco, co je stále mnoho set kilometrů od nás. Tedy daleko. Myslí si, že nám se nemůže nic stát. Každý jsme zkrátka jiný.

Existuje „návod“, jak konflikt popsat těm úplně nejmenším?  
Dětem bych realisticky popsal, jak válka vypadá, proč je špatná a v čem je důležitý mír.

Fotografka a pořadatelka talentových soutěží Viktoria Meyer.
LIDÉ A VÁLKA: Matky budou plakat na obou stranách, říká Ruska z Ukrajiny

Zdroj: DeníkCo pomůže lidem, které chmury přepadají, přijít na jiné myšlenky?
Je to těžké. Prožíváme nebezpečí a uvědomujeme si, že válka je něco strašného, co může všechno zničit. Cítit ohrožení ale zároveň může být i užitečné. Intenzivně totiž vnímáme, co lidé na Ukrajině prožívají a jak těžké to pro ně je. Trocha soucitu s lidmi za rohem je určitě přínosná. I konfrontace s tím, že někteří potřebují naši pomoc. Po zkušenostech z minulých let, kdy se na uprchlíky mnozí z nás dívali jako na bandity, to může zvýšit naši empatii. Může to pomoci změnit náš pohled na to, že když někdo přijde ze země, kde se bojuje, je přirozené poskytnout mu péči. Dobré je uvědomit si, že je to reciproční. Vždyť třeba v minulosti Rakousko a další země přijímaly naše chartisty.

Národní ústav duševního zdraví, kde působíte, nabídne uprchlíkům z Ukrajiny psychoterapeutickou a psychiatrickou podporu. V čem jim naši psychologové a psychiatři mohou pomoci?
Důležité je už to, že nabídka pomoci zazněla, a lidé, kteří ji potřebují, se mají na koho obrátit. Psychologové a psychiatři mohou přispět k vytvoření atmosféry, že ti lidé jsou tady vítáni. Že je naše společnost akceptuje, že zasluhují naši péči a pomoc. Psychicky podpořit totiž potřebují také Ukrajinci, kteří zde dlouhodobě žijí. Jsou úzkostní, protože prožívají situaci svých rodin na Ukrajině. Bojí se o ně a mnozí jsou nešťastní, že za nimi nyní nemohou jet.