Tentokrát Robert hledal svoji oběť nejdřív v herně. Odcházel odtud po půlnoci nespokojený a bez lupu. V parku mu oči zasvítily, když spatřil na lavičce spícího Lukáše. „Tohle je šance!“ blesklo mu okamžitě hlavou. Přikradl se k oběti a opatrně zasunul ruku do zadní kapsy spícího. „Měl ji tam!“ zajásal, když držel peněženku.

Vyzkoušel opatrně i další kapsu. „Druhé eso!“ říkal si, když z kapsy kalhot vytáhl mobil. Hned na konci parku se ho potřetí zmocnilo nadšení: Přes pět tisícovek z peněženky mu zašustilo v ruce.

„Tam pojedu a čtyři prodám!“ liboval si, když objevil v peněžence pět vstupenek na vinobraní.

Za deset dní nato se mu hodilo večer auto. Projel dvě ulice, když si všiml batohu. Vylovil z batohu peněženku a auto opustil. „Jenom tři stovky,“ byl zklamaný. A hned dostal nápad. „Podívej,“ zavolal druhý den poškozenému Jindrovi, „potřebuješ jistě ty osobní doklady, papíry k autu a platební karty. Dostal jsem je od jedněch kluků. Když mi dáš osm stováků, jsou tvoje!“

Co zbývalo poškozenému Jindrovi? S Robertem se sešel a doklady „vykoupil“.

Za týden nato potkal Robert kamaráda Jana s dívkou. Oba měli upito. „Pomoz mi Kamilu dopravit domů,“ požádal Jan Roberta. Proč by Robert nepomohl? A v bytě se hned poohlédl, zatímco Kamila zmožena alkoholem ulehla do postele. „Inventura“ mu vynesla ledvinku s peněženkou s necelými třemi stovkami, osobními doklady, platebními kartami a klíčky od auta.

Druhý den se Robert ke Kamile vrátil. „Představ si, co jsem našel před domem, když jsem od tebe odcházel.“ A Kamile spadl kámen ze srdce, měla zase svoji ledvinku a hlavně doklady a klíče od auta. „Co bych ti za to měla dát? Třeba tenhle starší notebook?“ Robert kývl. Další výhodný obchod byl uzavřen.

Soudní účtování

Na vinobraní Robert neodjel, skončil ve vazbě a odsud ho eskortovali k soudu. „Za to, co jsem udělal Jindrovi, a že jsem mu lhal, se stydím. Také lituju lži a podvodu na Kamile. Lituju i toho, že jsem okradl spícího Lukáše,“ sklopil hlavu.

Robert, lupič džentlmen, slyší, že si půjde odpočinout na 14 měsíců do věznice s ostrahou. Ukazuje se také, že byl už odsouzen za výtržnictví, ublížení na zdraví a krádež k nepodmíněnému trestu 12 měsíců, a rozsudek není dosud pravomocný, protože proti němu podal Robert odvolání.

I do nového rozsudku podává lupič „džentlmen“ odvolání: „Měl jsem jen sociální dávky. K činům jsem se doznal, poškozeným jsem se omluvil a škodu jim nahradím.“ Neuspěl, krajský soud jeho odvolání zamítl.

Arnošt Herman