Přesto násilné chování lidí nelze podcenit, varuje soudní znalec a psycholog Josef Kovářík.

Jaké násilné útoky nás dnes nejvíce ohrožují?
V 90. letech bylo násilí spojeno s náhlým pocitem svobody, volnosti. Řada lidí si to vykládala tak, že je vše dovoleno. To se promítlo i do násilné kriminality. Dnes lidé především spekulují, jak přijít co nejrychleji k penězům. Bez násilí. Potichu.

V čem to spočívá?
Dopustit se pro pár tisíc korun loupeže a vystavovat se riziku až 10 let za mřížemi? To je pro hlupáky a narkomany. Zpronevěry, kouzlení s účetnictvím, falešné faktury, předražování zakázek. To je dnešní směr. A kybernetická kriminalita.

Policejní psycholog Josef Kovářík.
Psycholog Josef Kovářík: Míša se možná ještě najde

I přesto varujete před hrozbami násilí?
Musíme lépe vnímat lidi ve svém okolí. Jak klesá počet násilných útoků ze zištnosti, objevuje se nám na očích ve větší míře tzv. paradoxní násilí. I relativně klidní lidé náhle útočí. Nenápadný mladík z ničeho nic někoho zabije. Kde jsou v rodině dlouhodobé hádky, nebo kde jsou druh s družkou často opilí, tam tragické útoky nepřekvapí.

Hrozí tedy spíše nebezpečí, že někdo spáchá vraždu ve vzteku?
Ano. Agresivní sklony, nezdrženlivost, sebestřednost, nedostatek pozornosti a disciplíny při výchově. To vše jsou střípky mozaiky negativních vlastností a vlivů. Ale kromě toho můžeme dnes stále více pozorovat skupiny obyvatel, které mají dispozice k tomuto chování. Nejde jen o narkomany, ale také o nepřizpůsobivé rodiny a místní, stále se rozrůstající, komunity. Minimální výchova, naprostá lhostejnost k tomu, co dělají jejich děti, protože rodiče je doslova vyrábějí pro získání sociálních dávek.

Můžete uvést konkrétní případ?
Typickým příkladem je nedávno odsouzená vražda bezdomovce v Ústí nad Labem - Střekově. Vraždili dva mladiství Romové, ale podle soudkyně Kamily Elsnicové měli před soudem stát také jejich rodiče. Vraždili jenom pro zábavu. Byl to důsledek chybějící rodinné výchovy. Nikdo je neomezoval. Podle znalců neměli žádné hranice. Byli od mládí agresivní, i ve škole, a dopouštěli se ještě jako děti krádeží. To vše je důsledek naprostého nedostatku jakékoliv výchovy. Soudkyně Elsnicová popsala situaci velmi přesně.

Mladiství vrazi, kteří ukopali bezdomovce.
Ukopali bezdomovce. Nebýt mladiství, mohli vrazi dostat doživotí

Ještě k paradoxnímu násilí. Jde také o případ devatenáctiletého mladíka v Dubí na Teplicku? Loni v listopadu ráno vstal, uvařil si kávu a dostal se do hádky s babičkou, u které bydlel. Začali se hádat. Rozčílil se, udeřil ji lahví Staré myslivecké. Potom ji bodal nožem. Při pitvě měli napočítat 99 ran! Dokonce vnuk nechal nůž zabodnutý v těle své babičky. Byl útok paradoxní v tom, že něco takového nikdo nečekal?
Až začne za měsíc či dva s mladíkem soud, uslyšíte, že pocházel z problémové rodiny, otec byl agresivní, v rodině byly problémy s alkoholem. Ale takových rodin jsou tisíce a nic tragického se nestane. Hovoří se o tom, že babička měla podezření, že vnuk krade. Ale na druhou stranu vnuk chodil do práce, měl čistý trestní rejstřík. Když ráno vstával, jistě nic nenaznačovalo tomu, co se stane.

Pokud je pravda, že vnuk zasadil babičce 99 bodných ran, o čem to vypovídá?
Šlo o agresivní výbuch. Na veřejnosti se choval mladík normálně. Desítky ran nožem svědčí o zuřivosti útoku, až amoku.

Vnuk prý kouřil marihuanu a bral extázi. Mělo to vliv na vražedný útok?
Vnuka policie zadržela až po delší době. Proto nelze spekulovat, zda na útoku měl podíl alkohol či drogy.

Mladík z Dubí prý po smrti babičku i okradl. Čeho to je signál?
Chování po vraždě je zatížené nesnesitelnou tíhou toho, co se stalo, pokud člověk nevraždil cíleně, ale v afektu. Babičku nechal mrtvou v bytě, některé její věci prodal a do bytu se vracel. Vrah se může snažit přehlušit vědomí viny nejen pitím alkoholu, ale i necitelností a snahou chovat se lhostejně. Snaží se přežívat ze dne na den. Ví, že babičku začnou příbuzní shánět, za pár dnů to tzv. praskne.

Vnuk prý babičku ráno zabil a večer v bytě uspořádal mejdan.
To nemusí být znak naprostého cynismu, ale předstírání, že se nic nestalo. V tomto smutném příběhu jde asi o důsledek nedostatku ve výchově. Znám lidi, kteří mají tendenci k agresivnímu chování, a mají přitom zbrojní průkaz. Mají respekt ke zbrani. Umí se krotit. Mít nějakou povahu není osudové. Být člověkem znamená především být tolerantní a pokud možno trpělivý.

Nikolas Bady u Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Násilník Bady míří znovu do vězení. Za loupeže s nožem v ruce si odsedí tři roky