Proti očekávání v úterý 4. května u českolipského soudu nepadl verdikt v procesu s bývalým ředitelem Sociálních služeb v Mimoni Jiřím T. a jeho manželkou Monikou, kterou v příspěvkové organizaci zaměstnal.

Státní zastupitelství pár obžalovalo z podvodu ve spolupachatelství a Jiřího T. ještě z přečinu porušení povinností při správě cizího majetku. Oba obžalovaní jsou dosud bezúhonní a od počátku s obžalobou nesouhlasí. Tvrdí, že během svého působení v Sociálních službách města Mimoň pracovali řádně. V současnosti obžalovaný zastává vedoucí pozici na Krajském úřadě Libereckého kraje. V případě, že soud vinu uzná, hrozí jim za podvod rok až pět let ve vězení.

Hlavní líčení pravděpodobně skončí až 10. června. „Je nezbytné doplnit ještě několik dokumentů a předvolat ještě dalšího svědka,“ rozhodla samosoudkyně Zuzana Bohatá Koldovská. Během úterního dopoledne kromě čtení úředních listin, znaleckého posudku, protokolů a důkazů už osobně před soudem vypovídala jen zdravotní sestra Marie Z., která měla za nestandardního souhlasu tehdejšího ředitele možnost každé pondělí pracovat v soukromé ordinaci, i když v domově pro seniory vykazovali, že je v zaměstnání tam. Mělo jít o ústní dohodu mezi ní, vrchní sestrou a ředitelem Jiřím T.

„Pondělky jsem nepracovala pro Sociální služby v plném rozsahu, ale byla jsem na telefonu, který jsme měla od zaměstnavatele,“ přiznala sestra, která po výměně vedení odešla pracovat jinam. „Měli jsme odlišné názory na práci a dostala jsem jinou nabídku,“ odpověděla soudu. Na dotaz soudu, proč příspěvková organizace vyhotovovala o jejím výkonu práce a docházce nepravdivý výkaz, reagovala Marie Z. stručně: „Nevím! Asi o mě nechtěli přijít,“ opáčila. Jak zdůraznila, po pracovní stránce svého zaměstnavatele prý rozhodně nešidila.

Po ordinačních hodinách v soukromé poradně údajně ještě objížděla klienty Sociálních služeb. „Když bylo potřeba, pracovala jsem i o víkendu, také za kolegyně, za nemoci. Měla jsem také možnost pracovat z domova, kde jsem zadávala do počítače nové pacienty, hodnocení na lékaře, nové poukazy na péči. Klientů bylo skutečně hodně a tuhle činnost jsem dělala doma po večerech,“ řekla svědkyně.

Pochybnosti zůstávají nad způsobem archivace a skartace, na kterou měla obžalovaná DPČ, jelikož státní archiv, který na tuto činnost organizací dohlíží a metodicky ji řídí, ve svém sdělení soudu konstatoval, že mimoňské Sociální služby ve zkoumaném období nepodaly žádnou žádost o skartaci a žádné doklady do státního archivu nepředaly.

Obžalovaný se vyhnul vysvětlení k platovému výměru své manželky, respektive zdůvodnění a přiznání osobního ohodnocení, které na rozdíl od ostatních dostala ihned při nástupu, nebo také k listinám od telekomunikační společnosti. Soud má zdokladované veškeré hovory, sms a mms, ale zajímal se o jeho výklad, proč musel telefonovat ze služebního telefonu s „byznys tarifem“ do zahraničí o víkendech, ve večerních hodinách.

Podle státní zástupkyně Barbory Bukvové Mildeové Jiří T. opakovaně sjednával od roku 2015 do roku 2018 se svou manželkou, kterou zaměstnal na hlavní pracovní poměr jako personalistku, dohody o pracovní činnosti s pracovní náplní „administrativní a ekonomický pracovník“. A to za účelem skartací písemností, ačkoliv si byli vědomi, že plnění nebude odpovídat dílu skutečně odvedené práce. Ukázalo se, že obžalovaná mohla práci s archiváliemi provádět - tehdy neobvykle - formou home office. Šanony si prý manželé odváželi domů. Navíc se obžalovaný měl chovat nehospodárně v útratách za neadekvátní telekomunikační služby. „Ač mu byl přidělen mobilní telefon s neomezeným voláním a sms i dostatečným objemem dat, tak si objednal bez jakéhokoliv opodstatnění datový roamingový balíček „Evropa“ za dva tisíce korun měsíčně,“ uvedla státní zástupkyně.

Soud se zabývá i nákupem luxusních mobilních telefonů a Jiří T. je také stíhán i za to, že nenabídl - v rozporu se směrnicí radnice – městu nepotřebný majetek, ojeté auto Kia Picanto, a bez souhlasu města ho odprodal své nevlastní dceři za 3500 korun. Podle soudního znalce bylo prodejné za 24 tisíc korun. Tato příbuzná odmítla ve věci vypovídat. „Cenu tři a půl tisíce korun jsem určil já,“ přiznal Jiří T.
Obžaloba ho viní také za to, že vydal přímý pokyn k proplácení plné mzdy zaměstnané zdravotní sestře v celém rozsahu pracovního úvazku od pondělí do pátku, i když věděl, že tato sestra každé pondělí pracuje jinde, a tudíž způsobil nedůvodným přeplácením mezd této zaměstnankyni městu další škodu 194 tisíc korun. Město Mimoň se připojilo do trestního řízení s požadavkem na náhradu škody ve výši 847 tisíc Kč.