Bez práva řídit, navíc zpitý a s cizím autem šlapal 27letý Milan Celer z Hrádku nad Nisou 25. dubna na plyn a hnal se na uzavřenou státní hranici u Petrovic. Za to, že v čase nouzového stavu divokou jízdou „prorazil“ autem státní hranici, si teď u Okresního soudu v České Lípě vyslechl trest dvouletého vězení.

Za trestný čin násilného překročení státní hranice mu hrozil jeden až pět let odnětí svobody. Zároveň byl souzen i za přečin maření úředního rozhodnutí. Řízení auta měl soudně i magistrátem v Liberci zakázané na dva roky, přesto si evidentně s jeho respektováním hlavu opakovaně nelámal.

Trestuhodného jednání se dopustil letos 25. dubna, kdy přes zákaz řídil malé osobní auto volkswagen z Hrádku do Jablonného v Podještědí. „Jel jsem tehdy nejdříve do Chotyně, kde jsme popíjeli, a pak jsem řídil až do Jablonného. Řešil jsem tam něco se známým, ale pohádali jsme se. Pak mám dost vokno, co se dělo,“ řekl obžalovaný. Z Jablonného po 19. hodině nabral směr na blízkou obec Petrovice. Proč tam jel, si nevzpomněl. „Neměl jsem žádný důvod překročit státní hranici, v autě se mnou nikdo jiný neseděl,“ vypověděl mladý muž, kterého přivedla eskorta Vězeňské služby, protože do vězení musel nastoupit na 30 měsíců kvůli jinému rozsudku.

Podle obžaloby se ke hraniční čáře mezi Petrovicemi a vsí Lückendorf na saské straně řítil stokilometrovou rychlostí. „Ohrozil tam dva hlídkující příslušníky cizinecké policie, ale naštěstí projevili duchapřítomnost a stihli zareagovat, proto jim nezpůsobil žádné zranění,“ konstatoval předseda senátu Milan Vencl. „S vědomím nutnosti zachránit si život uskočili,“ dodal.

Policisté už z dálky slyšeli vysoké otáčky motoru blížícího se vozu, troubil na ně, prokličkoval betonovými jehlany. Bylo velké štěstí, že trefil jen plastové varovné kužele a zmizel na území Spolkové republiky Německo, kde ho dopadli tamní policisté.

Obžalovaný Celer díky nedávné novele trestního řádu uzavřel dohodu se státním zástupcem o vině a trestu. Omlouval se a litoval. „Já si sice ze státní hranice nic nepamatuji, ale co se týče 'mařenky', (přečin maření výkonu úředního rozhodnutí - pozn. red.) tak to jó,“ téměř nadšeně zvolal Celer.

„S ohledem na uznání viny a postoj obžalovaného netrvám na přísnějším potrestání. Navrhuji, aby soud upustil od souhrnného trestu,“ prohlásil státní zástupce Libor Šuráň. Před vynesením rozsudku pak předseda senátu ověřil, že obžalovaný má v rejstříku trestů čtyři záznamy a tři záznamy o přestupcích i rozhodnutí o peněžitém trestu z německé Žitavy.

Hlavní líčení oživilo vystoupení předvolané Simony M., které osobní automobil patřil a která ve věci kvůli vztahu k obžalovanému nevypovídala. Soud ovšem ujistila, že mu auto půjčovala a vyloučila tak, že by se Celer zmocnil neoprávněně, z čehož ho do té doby žalobce vinil. Nepřipojila se ani k náhradě za její ojetý vůz, který je stále v SRN. Svědkyně si soudu vehementně stěžovala na německou policii, se kterou se jí po několika návštěvách nepodařilo vyjednat vrácení auta. „Chápu vaši svízelnou situaci, ale jste zde v postavení svědka, nikoliv aby jste poučovala soud, co by měl řešit,“ ohradil se předseda senátu.