Přestože u soudů několikrát sliboval polepšení a řádný život, nestalo se. V jeho rejstříku trestů je již 15 záznamů, konstatoval Okresní soud v České Lípě, před kterým se opět ocitl. Za nicotné krádeže v Novém Boru ho potrestal šesti měsíci nepodmíněně, které se mu přičtou k neodpykanému předchozímu trestu, z něhož byl na zkoušku propuštěn na svobodu.

„Obžalovaný je speciálním recidivistou. Nevedl řádný život, nevzal si poučení,“ uvedla státní zástupkyně Karolina Truhlářová. Mnoho let svého života obžalovaný prožil za mřížemi a nepřestal s krádežemi ani v době, kdy byl odsouzen podmíněně.

Lákavé ordinace

Jiřího Tvrdíka v řadě případů vábily lékařské ordinace a kanceláře zdravotnických zařízení na Českolipsku a Litoměřicku, kde zdravotníkům bral drobné, peněženky i notebooky. Jeho zlodějský „sólokapr“ se mu nečekaně podařil v lednu 2020, kdy o polední pauze vnikl do uzamčených dveří pokladny Městského úřadu v České Lípě a sebral volně položené svazky bankovek v hodnotě 527 tisíc korun. Odnesl si je pod bundou a většinu sumy použil pro své potřeby. Okresní soud v České Lípě mu za tento zločin krádeže v červnu 2020 vyměřil 42 měsíců ve vězení s ostrahou. Letos byl za vzorné chování z věznice podmíněně propuštěn.

Ve velmi krátké době ale na navázal na svůj předchozí způsob života. Nepracoval, ale zase kradl. Konkrétně 19. dubna letošního roku si nejprve vyhlédl novoborskou polikliniku, kde v chirurgické ambulanci sebral bez vědomí personálu svazek klíčů. I když bylo 14 hodin, příležitost ke krádeži nechtěl odkládat a s klíči se snažil vniknout do některých dveří. Neúspěšně, proto zbylé klíče nenápadně vrátil zde pracující uklízečce. Jen o zhruba tři hodiny později, zase v Novém Boru, překonal mříže do firemní kanceláře v ulici Bedřicha Egermanna, kde si přisvojil pouze několik stokorun, kosmetické zrcátko a peněženku v hodnotě pár desetikorun. Největší škodu tak způsobil na vstupních dveřích kanceláře. Ke svému jednání se přiznal již v přípravném řízení, svoji pohnutku k přečinu ale nedokázal vysvětlit.

Nezměnil život

I přes jeho přijaté prohlášení viny bylo podle samosoudkyně Aleny Procházkové nevyhnutelné uložit obžalovanému nepodmíněný trest. „Předchozí tresty vás nepřiměly změnit život. Po podmíněném propuštění jste věděl, že jste ohrožen zbytkem trestu, přesto jste znovu kradl,“ konstatovala soudkyně. „Selhání ve zkušební době spolu s vaším rejstříkem trestů mě vedlo k tomu, že pro jiný trest nemám prostor,“ zopakovala závěrem.

Advokátka Michaela Pretschová tvrdila, že Tvrdík již začal škodu hradit, zároveň, že byl vždy v minulosti trestán přísně. „Své vybočení v dubnu si obžalovaný ihned uvědomil, sám se i přihlásil policii. Soud by mu měl dát šanci, která mu moc dávána nebyla,“ řekla obhájkyně. Soud žádala, aby vynesl nad obžalovaným ještě alternativní trest obecně prospěšných prací.

„Do vězení hrozně nechci. Mám tady družku, u které budu bydlet a s její pomocí bych mohl sehnat práci, z vězení je to těžké,“ prosil Tvrdík. „Byl jsem v tom dubnu pod drogama, byl jsem úplně v čudu. Chtěl jsem vyhledat odbornou pomoc.“ Ve svém závěrečném slově poukazoval na to, že se ještě ve věznici od dcery dověděl, že je uživatelkou drog a po propuštění chtěl vyzkoušet „co na tom mladí mají“.