Kolem prezidentské volby se hodně mluvilo o tom, že je česká společnost rozštěpená. Taktiku Rozděl a panuj tu máme přinejmenším už od dob Julia Caesara. Již v antice tedy věděli, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze než skupině semknuté a vnitřně soudržné. Co se změnilo?
Myslím si, že je to přirozená součást sociální strategie tvora Homo sapiens sapiens. Vždyť to skvěle umí již i malé děti se svými rodiči. A nejsem si jistý, že se ona strategie nějak podstatně zdokonalovala – princip je stále stejný, dnes i ve starověku, v rodině i ve státě nebo v globálním měřítku. Samozřejmě velkou roli hraje rostoucí síla médií. Ale ani to by se nedařilo tak snadno bez evidentního hloupnutí, a tudíž i klesající kritičnosti v myšlení nás všech. Dnes je v této oblasti Evropa takříkajíc v období nemilosti, kdy usilovně pracuje na sebedestrukci těch nejpodstatnějších hodnot. Občas se to v dějinách stane, že přijde jakási mentální korupce. Uvidíme, zda a za jakou cenu se z toho dokážeme vyhrabat.

Našli jsme za ta léta na taktiku rozděl a panuj nějaký lék?
Myslím, že nejlepším lékem je stále primární tolerance. Mít jiný názor neznamená, že jsi hlupák, nepřítel, zmanipulovaný jedinec, jako jsme to viděli právě v době prezidentské volby. Důležitá je i tolerance asymetrická, tedy projevovat ji i vůči tomu, kdo něčeho takového není sám schopen. Dalším univerzálním lékem proti jakékoli agresi nebo stupiditě je vtip a smích. Takže si nemyslím, že obrana nefunguje. To, co přestává za současného stavu fungovat, je společnost jako taková. A to nejde do nekonečna. My lidé totiž ve skutečnosti zas tak hloupí nejsme, jen někdy máme slabší období.

Zvolený prezident Petr Pavel s manželkou Evou
Úspěch Pavla byl jen první krok. Český populismus vymýcený není, říká politolog

Je v jednotě společnosti síla? A pochopí to někdy?
Nepochopí a ani nemůže pochopit, protože to zdaleka není jednoduché. Vzpomeňte na jednotné zástupy v pochodňových průvodech nacistů, předlouhé jásající davy procházející pod tribunami komunistických pohlavárů. Nenechme se mýlit, i velmi mnoho z těch, kteří tam byli takzvaně nahnáni, nebo se na to vymlouvají, v těch okamžicích podléhali té jednotící manipulaci. Jdete-li jen tak po chodníku a najednou začne hlasitě hrát pochodová hudba, je neuvěřitelně obtížné nejít takzvaně do kroku a necítit se při tom dobře. Masové sdílení je sice jednotné, ale nebezpečně opojné, návykové a vypíná mozek.

Takže úplná jednota ve smyslu jednoho šiku, také není to, co by společnost potřebovala.
Máme hezké přirovnání o Svatoplukových prutech. Je jasné, líbivé a pravdivé. (Panovník Velkomoravské říše, kníže Svatopluk I. nabádal své tři syny k soudržnosti. Dal jim zlomit tři spletené pruty do sebe, nikomu se to nepovedlo, jeden prut ale zlomil každý. - pozn. red.) Tedy pravdivé je jen do jisté míry. Někdy je totiž i velmi vhodné nějaký ten prut z toho svazku vytáhnout a strčit ho do až příliš rozparáděného a rychle se točícího soukolí, které v zájmu jednoty leckoho nesjednoceného rádo semele. Co by však společnost pochopit měla, že pestrost a různorodost názorů ještě neznamená nejednotu. Čas od času pak převládnou stupidní agresivní názory, že představitel jiného názoru je absolutní zlo a já reprezentuji absolutní pravdu, lásku a dobro.

Co říkáte posilování a rozrůstání občanské společnosti odspoda? Může ji to zdravě stmelit? Věříte v sílu komunitních zahrad, společného sázení stromů nebo společných táboráků v obci a klábosení se sousedy u buřtů a piva?
Ano, věřím. Pokud to pivo nabídnou i tomu Pepovi, který má na tu a tu věc jiný názor.

Kromě rozdělené společnosti se v prezidentských volbách také hodně mluvilo o populismu. Ten tu máme také již od starověku. Prvními populisty byli starořímští populárové, kteří se stavěli na stranu plebejců, tedy lidu, proti patricijům, tedy šlechtě. Jak se jejich praktiky lišily od dnešních populistů?
Já bych to vůbec nespojoval. A nejraději bych slovo populista vůbec nepoužíval. V posledních třiceti letech se tak zprofanovalo, že naprosto ztratilo výpovědní hodnotu a téměř kdykoliv se použije, zavání to argumentačním faulem. Vzpomínáte, jak od devadesátých let po několik volebních období poslanci líbivě debatovali o tom, že by měli nějak zamezit tomu nemravnému růstu svých platů? Jakmile však některý poslanec podal alespoň trochu reálný návrh na zmražení, byl poslanci jiných stran vždy obviněn, že to dělá jen z populismu, a tak se „z důvodů mravních“ nezměnilo nic a poslanecké platy se ke skryté radosti skoro všech navyšovaly dál.

Česká intervenční centra loni zaznamenala celkem 1 086 případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí. Ilustrační fotografie.
Křik, pěsti i škrcení. Násilníka může z domu vykázat policie, ne vždy to pomůže

Když miliardáři typu Andreje Babiše či Donalda Trumpa tvrdí, že jim jde o obyčejné lidi, aby měli zastání proti elitám, to není populismus? Navíc když na těch lidech coby podnikatelé vydělávají a sami do těchto elit patří?
Možná jsem naivní, ale já věřím, že existují nikoli svatí, to samozřejmě ne, ale hodní boháči úplně stejně jako hodní chudáci. A proč je jako populista označován zrovna Babiš nebo Trump? Vezměte si, co všechno zcela populisticky naslibovala současná vláda. Jinak elity samozřejmě zkorumpované jsou. Dějiny jsou vždy dějinami střídání elit a tu změnu obvykle inicioval někdo právě z té staré elity, které obvykle za mnoho vděčil. Jinak to skoro ani není možné. Jan Hus byl také členem elity, kterou pomohl zbořit. I kdyby Trump a Babiš byli doopravdy velcí darebáci, vidím i jejich pozitivní roli: pořádně rozvířili zatuchlý rybník, což elitám přišlo nebezpečné.

Dalším velkým tématem voleb byly dezinformace. Mnozí sociologové či psychologové varují, že lidi trávící čas výhradně doma s dezinformačními weby a emaily, kteří nemají přirozené sociální vazby, už nelze dostat zpět do normální reality. Jaký je váš názor?
Že na tom něco bude, ale že to přehánějí. Mnohem závažnější je, když jsou někteří lidé na ulicích a náměstích permanentně pohlceni davem a vlivem členů své názorové skupiny. Člověk má totiž psychologicky mnohem silnější tendenci nechat se názorově pohltit sociálním prostředím než nějakým internetem s dezinformacemi. Téměř nikdo nechce být osamělý běžec a raději změní svůj názor a své skupině se přizpůsobí. Třeba natolik, že už z toho opravdu nikdy nevybředne a není schopen se dostat zpět do normální reality. Naopak, propadá se stále hlouběji a hlouběji.

Vladislav Dudák (1958)
Vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze. Filozof, historik a učitel, spisovatel a editor. Je autorem a spoluautorem řady publikací, středoškolských a vysokoškolských učebnic z oblasti filozofie, společenských věd, etiky historie či architektury. Byl vedoucím redaktorem humanitních oborů osmisvazkové Všeobecné encyklopedie Diderot. Píše také průvodce nejen po pražských památkách.