„Dvůr ho zahrnuje poctami jako nějaké božstvo. Množství lidí s ohnutými hřbety tlačí se v jeho předpokoji a ušoupává si podrážky, ač on jim jen záda ukazuje.“
Tato slova byla napsána o Albrechtovi z Valdštejna, nejvýznamnějším vojevůdci armád katolických zemí v evropském válečném konfliktu, jenž vstoupil do dějin jako třicetiletá válka. Český válečník, bojující na straně rakouského císaře proti spojencům českých protestantů, vystoupal až na samý vrchol moci. Neohlížel se na nic a na nikoho. Shromáždil ohromné bohatství, vysoko převyšující císařovo jmění. Nikdy neztratil žádnou bitvu. Porazil ho až fakt, že sám císař byl jeho dlužníkem.
V polovině 20. let 17. století vypracoval astronom a astrolog Jan Kepler pro Valdštejna horoskop, v němž ho varoval před budoucím nesouladem v jeho vztahu s císařem a s korunním princem Ferdinandem. Kepler Valdštejna upozornil i na nebezpečí plynoucí ze závisti, kterou k němu mohou pociťovat i příslušníci jeho vlastního národa. Zvlášť kriticky viděl zejména začátek roku 1634.
V listopadu roku 1632 došlo u Lützenu v Sasku ke krvavé bitvě, v níž se císařská vojska pod Valdštejnovým velením střetla se švédskými a saskými vojsky pod velením švédského krále Gustava Adolfa. Pro toho skončil boj tragicky. V silné mlze, která se smísila s kouřem z nedalekého hořícího města, ztratil orientaci a omylem vnikl přímo do císařských pozic. Byl sestřelen ze sedla a kůň ho několik desítek metrů vláčel. Švédský král, jenž byl nejschopnějším vojevůdcem protestantské strany, tak 16. listopadu roku 1632 padl.
Švédský král Gustav Adolf vede útok v bitvě u Lützenu
Ani Valdštejn se však nestal jednoznačným vítězem. Z bojiště totiž nakonec ustoupil, což se v tehdejším válčení chápalo jako porážka. On sám to přičítal tomu, že několik jeho pluků zběhlo z bitvy proti jeho výslovnému zákazu. Důstojníky těchto pluků nechal pochytat a v pondělí 14. února roku 1633 popravit na Staroměstském náměstí před radnicí. Jedenáct důstojníků bylo sťato, dalších pět oběšeno.
Skutečnost, že Valdštejn dal popravit katolické důstojníky na stejném místě a stejným způsobem, jako nechal císař v roce 1621 popravit protestantské vzbouřence, tedy 27 českých pánů, slavnému vojevůdci u vídeňského dvora příliš neprospěla. A mraky se nad jeho hlavou stahovaly stále víc.
Dál v roku 1633 se císařský náhled na Valdštejna ještě zhoršil. Frýdlantský vévoda nesouhlasil s uvedením spojenecké španělské armády do Německa, čímž si znepřátelil Madrid. Při dalším tažení do Slezska dal před bojem přednost vyjednávání, což začal rakouský císař pociťovat, podle všeho neoprávněně, jako zradu. V září 1633 napsal španělský vyslanec císaři, že je třeba buď Valdštejnovi důvěřovat, nebo ho zabít. Císaře myšlenka na Valdštejnovu vraždu zaujala – uvědomil si, že jeho fyzickou likvidací by se zbavil i dluhů, které u něj měl.
Počátkem roku 1634 již rozkol mezi císařem a Valdštejnem postoupil do té míry, že už se nedal vyřešit smírem. Valdštejn si v lednu svolal do Plzně své vysoké důstojníky, kteří se mu tam podpisem zavázali k poslušnosti.
Císař se obával, aby veřejné odvolání Valdštejna z funkce vrchního velitele nevyvolalo armádní vzpouru, proto ho nechal 24. ledna 1634 sesadit tajným patentem. Valdštejn v Plzni zatím nic netušil a postupně posílal své pluky do Prahy, aby tam uskutečnil jejich slavnostní přehlídku, které pojede v čele. Ta se měla uskutečnit někde na bělohorské pláni, kde v listopadu 1620 vyhasly naděje českých stavů.
Když se za pluky rozjel Valdštejnův spojenec Adam Erdman Trčka, šokovaně zjistil, že v Praze se vylepuje dekret o Valdštejnově sesazení, a neprodleně to frýdlantskému vévodovi oznámil.
Valdštejn se rozhodl obhájit se před císařem osobně a vydal se z Plzně na cestu. V pátek 24. února 1634 odpoledne dorazil do Chebu, kde se ubytoval v Pachelbelově domě na náměstí.
Byt mu přenechal velitel chebské posádky John Gordon, původně podplukovník, kterého Valdštejn před dvěma lety povýšil na plukovníka. Gordona však záhy vyhledal vrchní strážmistr Trčkova pěšího pluku Walter Leslie. Ten už věděl o tom, že císař považuje Valdštejna za zrádce, a přesvědčoval plukovníka, že vévoda musí být zadržen nebo zabit. Třetím účastníkem rodícího se spiknutí se tak stal plukovník Walter Butler, z jehož pluku měli být vybráni spolehliví vrazi.
Plán spiklenců se nakonec uskutečnil následovně: Gordon pozval Valdštejnovy věrné velitele Adama Trčku, Kristiána Illowa, Viléma Kinského a Valdštejnova sekretáře Jindřicha Niemanna k hostině na Chebském hradu.
Pozvaní hosté se dostavili na hrad včas, nebyli však uvedeni do paláce, ale do tzv. Kuchelhausu při jeho západní stěně, neboť je vrahové potřebovali mít v menší místnosti.
Stráže u brány byly vyměněny a dostaly rozkaz bránu zavřít a vytáhnout padací most. Také dostaly nové heslo, které Valdštejnovi důstojníci uvnitř hradu neznali. Místo slov „Svatý Jakub“ šlo o slova „Rakouský dům“.
Český vojevůdce a vrchní velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna
Kolem osmé hodiny vpadli domluvení vrazi do hodovní místnosti. Kinského probodli dříve, než vstal od stolu, Niemann stačil ustoupit do kuchyně, tam byl ale dobit. Illow se chvíli bránil, ale nakonec podlehl. Jediný Trčka se dokázal z místnosti probojovat. Prchal potemnělým hradem až k bráně, kde čekala patřičně instruovaná stráž. S uštvaným Trčkou neměla mnoho práce.
Vrahové se pak vyhrnuli z hradu a běželi k Pachelbelovu domu, kde byl ubytován Valdštejn. Obsadili všechny vchody a pobili stráže. Pak vtrhli dovnitř.
Útočnou skupinu vedl po schodech nahoru rytmistr Walter Deveroux. Cestou probodl páže a přitom zlomil svůj kord. Neztratil ale duchapřítomnost, jednomu strážci vytrhl partyzánu a ocitl se tváří v tvář vévodovi v noční košili. Valdštejn vztáhl ruku před sebe, ale vzápětí padl s propíchnutou hrudí.
„Z těla probodnutého umírajícího Valdštejna s hlasitým třeskem a silným zápachem vyskočil sám ďábel. V Chebu se zvedl strašlivý vítr a ustal až před půlnocí.“ To napsal ve své zprávě o Valdštejnově smrti hrabě Matyáš Gallas, generál císařských vojsk, který převzal po zavražděném vévodovi velení armády.
Valdštejnova vražda v Chebu 26. února 1634
Císař přijal Gallasovu zprávu s uspokojením. K odpovědnosti za chebské vraždy se přihlásil sám tím, že štědře odměnil vrahy. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, nejvyšší velitel císařských vojsk a nejvýznamnější evropský šlechtic své doby, byl spolu s ostatními zavražděnými pohřben beze všech poct v minoritském klášteře. Údajnou zradu císaře mu nikdy nikdo neprokázal.
PODCASTY A VIDEA
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
