Psalo se datum 17. února 1985 a byl podvečer, když v Praze 4 oslovil patnáctiletý učeň Jiří Straka dvacetiletou restaurátorku Miladu. Rozhovor se ze začátku odbýval přátelsky, posléze se však mladík rozhodl vyžadovat od ženy sex a když odmítla, pokusil se vynutit si ho násilím a dívku povalil. Ta naštěstí neztratila duchapřítomnost a pod záminkou, že by si styk ráda užila na nějakém lepším místě, odvedla mladíka na osvětlenou ulici blízko zástavby, kde se jí podařilo voláním o pomoc útočníka odstrašit.

Přežila díky tomu první útok pozdějšího sériového pachatele vražedných přepadení, jenž vstoupil do historie české kriminalistiky pro přezdívkou Spartakiádní vrah.

Přesně o měsíc později po Strakově útoku, 17. března 1985, na opačné straně Zeměkoule, spáchal svůj první (bezpečně doložený) vražedný zločin jiný sériový vrah.

Bylo mu o deset let víc než Strakovi a také on se zaměřoval zejména na ženy. Jmenoval se Ricardo Leyva Muñoz Ramírez, známí ho znali jako Richarda Ramireze. A stejně jako Straka se do dějin kriminalistiky, v tomto případě americké, zapsal přezdívkou - říkalo se mu pro změnu "Night Stalker", tedy něco jako "Noční pronásledovatel". 

Ten den zaútočil na dvaadvacetiletou Marii Hernandezovou před jejím domem v Rosemeadu v Kalifornii. Počkal, až mladá žena otevře garáž, poté ji napadl, zatáhl ji dovnitř a střelil ji z pistole do obličeje. Rovněž v tomto případě žena přežila a rovněž tady jí pomohla její duchapřítomnost: podařilo se jí totiž zvednout na obranu ruce a střela se odrazila od jednoho z klíčů, které držela. 

Na rozdíl od Strakova prvního činu bohužel v tomto případě Ramirezovo řádění neskončilo: výstřel zaslechla Hernandezové čtyřiatřicetiletá spolubydlící Dayle Yoshie Okazakiová a vyběhla podívat se, co se děje. Zahlédla Ramireze, jak vchází do kuchyně, on si jí ale všiml také a zabil ji ranou do čela.

Na dvou různých místech světa ve dvou různých politických systémech se začaly odvíjet dva případy sériového vražedného běsnění, které několik měsíců děsilo veřejnost. A v obou to byl jen začátek.

Spartakiádní vrah

Jiří Straka vyrůstal na sídlišti v pražské Krči, po dokončení základní školy ale nastoupil do učení nedaleko Kladna, kde bydlel na internátě. Pro útoky v nočních pražských ulicích tak volil většinou noci z neděle na pondělí, kdy se po víkendu vracel z Prahy od rodičů. Ještě během března 1985 napadl minimálně dvě dívky, ale obě útok přežily. Motivací jeho útoku v tomto případě zřejmě nebyl sexuální pud, ale prvotně snaha o loupež. První dívku srazil kamenem a sebral jí tašku (dívka naštěstí ránu přežila), druhé se pokusil vytrhnout kabelku, ale dívka ovládala judo, a tak se dokázala poměrně dlouho bránit.

K prvnímu vražednému Strakovu útoku došlo 8. dubna 1985. Bylo to nedaleko jeho původního bydliště a současně na místě ne příliš vzdáleném od místa jeho prvního přepadu - v lesnatém úvozu, který se dodnes nachází mezi pražskými čtvrtěmi zvanými Krč a Novodvorská. Straka zde přepadl třiadvacetiletou vdanou matku dvou dětí, nasadil jí zezadu tzv. kravatu, strhl ji na zem, odvlékl ji stranou a tam ji znásilnil. Během činu ji škrtil a poté jí nacpal do úst hlínu a kamínky, jimiž ji zadusil. 

Podruhé zaútočil o necelý měsíc později v pražském Hloubětíně. Dne 4. května 1985 napadl zezadu čtyřiapadesátiletou ženu, kterou kvůli její drobné postavě považoval za mladší. Poté, co zaznamenal svůj omyl, si rozmyslel sexuální útok a pokusil se jen ženy zbavit jako svědka, takže ji škrtil, klekal jí na krk, a poté kolem něj zatáhl režnou nit. Žena upadla do bezvědomí, ale Strakův útok přežila a později se dokázala vlastními silami dostat pro pomoc. Útok však pro ni přesto znamenal obrovské trauma a brzy na to předčasně zemřela. Straka se dlouho domníval, že ji zabil. O jejím přežití se dozvěděl až po svém zatčení od vyšetřovatelů a překvapilo ho to.

Protože se při tomto útoku sexuálně neuspokojil, ještě tentýž večer provedl další. V Zelenečské ulici napadl třicetiletou lékařku, omráčil ji údery do hlavy její vlastní botou, znásilnil ji a uškrtil její vlastní podprsenkou.

Další květnová oběť měla opět štěstí a útok přežila. Osmnáctiletou dívku Ludmilu si vrah vytipoval v noční tramvaji, kde jí nabídl "kavalírský" doprovod domů. Po cestě se s ní zprvu přátelsky bavil, díky čemuž jí vyzradil několik podstatných informací, které později přispěly k jeho dopadení: mimo jiné své křestní jméno a to, že navštěvuje učiliště u Kladna. Postupně ji ale začal obtěžovat a před vchodem do jejího domu ji už přímo fyzicky napadl a začal škrtit. Dívce se naštěstí opět přimělo násilníka přesvědčit, že na jiném místě (na matraci ve sklepě) to bude lepší, takže ji pustil a šel s ní do domu. Tam dívka vyběhla do mezipatra a zachránila se zvoněním na zvonek prvního bytu, jenž měla v cestě. Straka se lekl a utekl.

Poslední vraždu spáchal 16. května v pražských Dejvicích, kde zatáhl do přízemí prodejny ovoce a zeleniny osmadvacetiletou ženu, znásilnil ji a uškrtil. Tato vražda poděsila kriminalisty tím, jak důsledně usiloval o smrt své oběti - použil totiž hned trojí škrtidlo. Kromě provazu s uzly, který si připravil předem, uvázal ženě kolem krku i pásek od svetru a ramínko od podprsenky.

V té době však už policie prověřovala výpověď osmnáctileté Ludmily, která byla natolik přesná, že Straka byl na jejím základě 22. května zatčen. Během několika hodin se pak spontánně doznal. V denním tisku i časopisech rychle vyšly články o jeho zadržení, protože jeho řádění silně znepokojovalo veřejnost i v souvislosti s blížící se spartakiádou, tedy velkým celonárodním cvičením na pražském Strahově, které se konalo vždy jednou za pět let a zaplňovalo metropoly dalšími statisícemi lidí.

Kdyby byl Straka plnoletý, byl by s největší pravděpodobností odsouzen v tehdejších podmínkách k trestu smrti, vzhledem k jeho věku však dostal jako maximální možný trest deset let vězení. Absolvoval ho ve Valdicích, kde se stal terčem šikany - později obvinil (s největší pravděpodobností oprávněně) bachaře, že mu rozkopali varlata. Sám podstoupil kastraci. V roce 1994 byl na základě prezidentské amnestie předčasně propuštěn, následovala ústavní léčba. Od roku 2004 žije na svobodě pod změněným jménem. Jednou i veřejně vystoupil v dokumentárním pořadu České televize, kde se osobně setkal se synem jedné ze svých obětí.

Brutální "Noční stopař"

"Americký protějšek" českého násilníka, Richard Ramirez, byl ve svém zabijáckém řádění bohužel ještě mnohonásobně "efektivnější". Počty jeho zločinů tak jdou do desítek. Měl také účinnější vražedné nástroje - namísto náhodně nacházených škrtidel používal střelné zbraně. Také ale nože, mačetu, železnou trubku a kladivo. A v útocích byl ještě brutálnější než český vrah.

"Jeho skutky vykazovaly krutost, bezcitnost a zlovolnost mimo jakékoli lidské chápání," poznamenal později soudce, který Ramirezovi za jeho činy vyměřil celkem 19 trestů smrti.

Bezprostředně po už zmíněné vraždě ze 17. března začal Ramirez páchat další a další. Jen hodinu po svém vpádu do domu v Rosemeadu tak zavraždil třicetiletou Tsai-Lianu "Veroniku" Yu, kterou zabil v jejím autě dvěma výstřely. 

Deset dnů na to, 27. března 1985, se kolem druhé ráno vloupal do domu ve Whittieru v oblasti Los Angeles v Kalifornii a zabil jeho spícího čtyřiašedesátiletého majitele střelou do hlavu. Potom mučil jeho čtyřiačtyřicetiletou manželku, aby mu vyzradila, kde v domě ukrývají cennosti. Týrané ženě se podařilo dostat se k brokovnici, ale než stačila stisknout spoušť, Ramirez ji třikrát střelil a poté několikrát probodl nožem, který vzal v kuchyni. Ze vzteku jí také vypíchl obě oči a nechal je v domácí šperkovnici. Těla obou manželů objevil později jejich syn.

Podobný modus operandi použil bestiální vrah i o necelé dva měsíce později, 14. května 1985 v Monterey Parku v Los Angeles, kdy se v noci opět vloupal do domu postarších manželů, šestašedesátiletého Billa Doie a jeho o deset let mladší manželky Lillian. Doie opět střelil do hlavy poloautomatickou pistolí, ženu spoutal, mučil a znásilnil. Dům pak vyloupil.

Další podobný zločin spáchal 29. května 1985, kdy přepadl dům dvou více než osmdesátiletých sester, které opět mučil a i přes jejich věk znásilnil. Obě ženy útok přežily a byly o dva dny později nalezeny, jedna ale brzy podlehla zraněním.

Následovalo přepadení domu dvaačtyřicetileté Carol Kyleové a jejího jedenáctiletého syna. Také v tomto případě Kyleovou znásilnil, týral a hrozil jí mimo jiné vypíchnutím očí. Útok ale přežila.

Další vrahovou obětí se stala pětasemdesátiletá Mary Louise Cannonová, kterou v jejím domě začátkem července v noci ubodal. O pár dní později, 5. července, napadl v Sierra Madre při dalším nočním vloupání šestnáctiletou Whitney Bennettovou údery železnou trubkou do hlavy, a pak se ji pokusil uškrtit telefonní šňůrou. Z té ale v důsledku elektrického zkratu zasršely jiskry a Ramirez utekl. Dívka přežila. Rozbitou hlavu jí chirurgové později sešili celkem 478 stehy. 

A Ramirez vraždil pořád dál a pořád stejně surově. Způsob provedení přitom neměnil - v noci se vloupával do domů, tam začal střílet, znásilňovat a loupit. Pokud bylo v domě víc lidí, zabíjel jednoho člověka (většinou muže) hned, z další oběti (obvykle ženy) se pak snažil vytlouct informace o tom, kde jsou ukryty domácí šperky, a bezbranné oběti znásilňoval.

Současně se ale kolem něj začala zatahovat past. Jedna z obětí, která přežila jeho běsnění, byla schopna poskytnout policii podrobný popis. Policie našla také jedno z ukradených aut, jež zločinec používal k přesunům, a v něm navzdory Ramirezově snaze nenechat po sobě stopy objevila i jeho otisk prstu. Na základě těchto indicií pachatele identifikovala, protože mladík už figuroval v jejích záznamech kvůli předchozím drogovým deliktům. "Víme, kdo jsi, a brzy to budou vědět všichni. Nenajdeš místo, kam se schovat," vzkázala policie pachateli na tiskové konferenci koncem srpna.

Dne 30. srpna 1985 byl Ramirez konečně zatčen po dramatické honičce s policií, při níž ho nakonec zadržela skupina obyvatel, která sledovala jeho zběsilý úprk, při němž se několikrát pokusil neúspěšně ukrást cizí auto. Tato skupinka nebezpečného násilníka nakonec obklíčila, navzdory riziku zadržela a tloukla až do příchodu policie.

Následoval velice zdlouhavý soudní proces, v jehož průběhu se brutální surovec navzdory svým zločinům stačil oženit. V roce 1996 si ho vzala jeho dlouholetá obdivovatelka Doreen Lioyová, jež mu od jeho zatčení psala milostné dopisy, a rovnou pohrozila, že bude-li její muž popraven, spáchá sebevraždu. Trest smrti Ramirez skutečně dostal, odvolal se, ale než soudy definitivně rozhodly, tak 7. července 2013 zemřel na zdravotní komplikace spojené s chronickou žloutenkou, kterou si přivodil užíváním drog. Bylo mu třiapadesát let.