O Bartolomějské noci tekly Paříží řeky krve. Masakr stál životy tisíce hugenotů

Náboženské války ve spojení s rodinnou záští vytvářejí mimořádně nebezpečně třaskavou směs. Bohužel, právě k takovému propojení ve Francii roku 1572 došlo. Země v té době čelila již desítky let vyostřeným náboženským sporům mezi katolíky a protestanty (hugenoty), což vedlo už ke třetí náboženské válce.

Nedospělí chlapci uprostřed náboženského třeštění 

V roce 1559 zahynul nešťastnou náhodou v turnaji francouzský král Jindřich II., a na trůnu se tak velmi rychle prostřídali jeho dva synové, z nichž ani jeden ještě nedosáhl dospělého věku. Nejdříve získal korunu nejstarší Jindřichův syn František II., jenž se musel chopit žezla jako patnáctiletý.

Byl tak přímo vržen do víru náboženské nesnášenlivosti, a prakticky okamžitě čelil opakovaným pokusům o své svržení a státní převrat. Přestože panoval jen velmi krátce (již 5. prosince 1560 zemřel na hlízu v uchu, jež zasáhla mozek), podařilo se mu ukončit více než čtyřicetiletou válku Francie s habsburskou monarchií, a pokusil se také nastolit náboženský mír a ukončit pronásledování nekatolíků.

Masakr za svitu pochodní. Před 560 lety předvedl kníže Drákula, co je zač

Jako velmi mladý a nezkušený se však zkusil opřít o mocný katolický rod Guisů, jehož příslušníky najmenoval do vysokých státních úřadů. To se ale příliš nelíbilo ani hugenotům, ani Františkově vlastní rodině v čele s jeho matkou Kateřinou Medicejskou, jež hodlala řadu vladařských povinností vykonávat sama. Jeden z Františkových rádců byl dokonce ještě v roce 1559 bez jeho vědomí popraven. Je otázka, zda by se mladému králi podařilo v takové konstelaci dlouhodobě udržet trůn, po jeho předčasné smrti se však stala bezpředmětnou.

Po Františkově smrti nastoupil na trůn jeho mladší bratr Karel IX., jenž pokračoval ve snaze o náboženské a občanské smíření země. V srpnu roku 1570 proto uzavřel tzv. Saint-Germainskou smlouvu, známou jako mír ze Saint-Germain-en-Laye, která ukončovala třetí náboženskou válku s tím, že hugenotům zaručila svobodu vyznání a na vybraných místech povolovala bohoslužby. Tím však vyvolala hněv ultrakatolíků v čele s rodem Guisů, podle nějž byla k protestantům až moc vstřícná.

Dýmějový mor ve středověku zabil miliony lidí. Teď vědci objevili jeho původ

A nezamlouvala se ani Karlově matce Kateřině, jež s nelibostí pozorovala, že i její druhý syn podléhá vnějšímu vlivu – tentokrát z druhé strany. Také Karel si totiž našel mocného rádce, jenže na rozdíl od svého bratra nikoli mezi katolickými Guisy, ale naopak mezi hugenoty; jeho pravou rukou se totiž v roce 1572 stal protestant admirál Gaspard (Kašpar) II. de Coligny, jenž ponoukal krále, aby podpořil nizozemské a flanderské povstalce ve válce proti španělskému katolickému králi Filipovi II. 

„Podporoval toto tažení jako způsob, jak zabránit obnovení katolicko-hugenotské občanské války ve Francii. Očekávalo se, že Karel schválí tento plán ještě téhož léta. Čímž začne jednu válku, aby předešel druhé,“ píše na toto téma Meg Matthiasová z encyklopedie Britannica.

Britské velvyslanectví v Paříži v den masakru na Svatého Bartoloměje, ilustrace z Harper's Weekly, 3. června 1876Zdroj: Wikimedia Commons, William Biscombe Gardner, volné dílo

Zlikvidujte Colignyho, zavelela Kateřina 

Vidouc tento vývoj, rozhodla se Kateřina vzít zřejmě věci do svých rukou. Spojila se s Guisy a dala zelenou jejich záměru zavraždit Colignyho, s nímž měli navíc osobní spory – vinili ho totiž ze zosnování vraždy čelného představitele svého rodu, Františka de Guise, jenž se stal v roce 1563 obětí hugenotského atentátu.

Zabití Colignyho bylo naplánováno do týdne, kdy se v Paříži konala svatba Kateřininy dcery a královy sestry Markéty z Valois s hugenotem Jindřichem Navarrským. Tato svatba byla původně plánována jako symbolický akt smíření katolíků a hugenotů v králově režii, bohužel dvě nejsilnější „matky rodů“ byly proti: Ani Kateřině Medicejské, ani Jindřichově matce, navarrské královně Jeanne d’Albret, se tento záměr nelíbil. Zabránit mu ale nemohly.

Svatba se uskutečnila 18. srpna 1572 a do Paříže se na ni sjela šlechta z celé Francie – včetně mnoha hugenotských šlechticů z družiny navarrského krále.

Pověst Karla IV. haní temná krvavá skvrna. V Norimberku obětoval lidské životy

Čtyři dny po svatebním obřadu se stal Coligny terčem plánovaného atentátu: když šel po ulici, pokusil se ho z okna zastřelit jeden z Kateřininých mužů jménem Maurevel, jenže přesně netrefil. Coligny byl pouze zraněn a jeho doprovod jej záhy na to odvedl do bezpečí. Celou Paříž však tento vražedný pokus ohromil a ve městě zavládla výbušná atmosféra, svatební veselí bylo totam. Pobouření hugenotští šlechtici začali intervenovat u krále a žádali hlavy viníků. Karel IX. jim slíbil, že věc prošetří.

„Kateřina se bála, že se přijde na její účast ve spiknutí, a snažila se zahladit stopy. Tajně se setkala se skupinou šlechticů v paláci Tuileries, aby vymyslela nové spiknutí: tentokrát zcela vyhladit hugenotské vůdce v Paříži,“ píše Matthiasová. Pro svůj záměr získali spiklenci nakonec i tichý Karlův souhlas. Předpokládá se, že mladý král uvěřil vylhané informaci, že se hugenoti chystají proti němu vzbouřit.

Královská rada, na níž padlo konečné rozhodnutí o likvidaci Colignyho a dalších hugenotských vůdců, se sešla v noci na 23. srpna 1572. O den později, v časném ránu 24. srpna, těsně před úsvitem, začalo vraždění.

Kateřina Medicejská, matka Karla IX.Zdroj: Wikimedia Commons, François Clouet, volné dílo

Admirál letěl z okna, vraždění se šířilo jako požár

Zahájení masakru ohlásily zvony kostela Saint-Germain-l’Auxerrois bijící na poplach. Jedním z prvních, kdo zemřel, byl admirál Coligny, spiklenci jej nehodlali nechat uprchnout. Záhy po vyhlášení akce proto vrazili do jeho domu katoličtí ozbrojenci, kteří hugenotského vůdce na místě surově ubili. Jeho tělo pak vyhodili z okna.

A vražedné běsnění se neslo dál a dál od ulice k ulici jako obrovský požár. Pařížskými třídami se hnali katoličtí spiklenci v kloboucích označených předem tajně bílými kříži, a na koho narazili, aniž by měl toto znamení, toho okamžitě ubodali a umlátili k smrti. Ozbrojenci také vtrhávali do domů, kde byli protestanti ubytováni, vyvlékali rozespalé hugenoty na ulici a tam je utloukali „jako ovce na jatkách“, jak napsal francouzský protestantský teolog Théodore de Bèze, vůdčí osobnost francouzského reformačního hnutí 16. století.

Zabili mu tchyni, zajali ženu. Zikmundovi to paradoxně pomohlo k trůnu v Uhrách

Řada předních protestantských šlechticů byla povražděna přímo v Louvru. Ušetřen zůstal pouze novomanžel Jindřich Navarrský a jeho generál Jindřich I. Bourboun-Condé, jinak byla pobita celá protestantská svatební družina.

Třeštění propadli i ti katolíci, kteří původně nebyli ani do spiknutí zapojeni, a rozhodli se pozabíjet své hugenotské sousedy. Původní záměr pozabíjet protestantskou šlechtickou elitu se tak změnil v nelítostný pogrom na všechny hugenoty v Paříži.

Bartolomějská noc 1572, barevná litografie E. Crétého podle ilustrace H. Grobeta, Histoire de France, Paříž, Émile Guérin, 1902Zdroj: Wikimedia Commons, E. Crété podle H. Grobeta, volné dílo

Král nad situací zcela ztratil kontrolu. Dne 26. srpna se sice pokusil zabránit dalšímu násilí tím, že předstoupil před parlament a oznámil, že zatímco prvotní útok byl vládou schválený zákrok proti hugenotskému spiknutí namířenému proti koruně, další vraždění by už mělo přestat, ale navzdory jeho slovům trvalo řádění ve všech pařížských protestantských domech plné tři dny.

Ulicemi tekly potoky krve, všude ležela ubitá a zmasakrovaná těla. Odhady celkového počtu obětí se výrazně lišily podle toho, zda je zpracovávala hugenotská nebo katolická strana. Podle katolických obhajovatelů masakru nezahynuly více než dva tisíce lidí, ale například podle tehdejšího hugenotského současníka Maximiliena de Béthune, vévody de Sully, bylo mrtvých protestantů jen v Paříži až 70 tisíc. Současné odhady historiků se pohybují od tří do čtyř tisíc obětí.

Hrůza ovládla celou Francii

Zpráva o pařížském masakru se rychle rozkřikla po celé zemi a vzápětí poté vypuklo násilí i v provinciích. Vlna dalších lokálních masakrů trvala až do září a zachvátila například La Charité, Meaux, Orléans, Lyon a další města. Podle encyklopedie Britannica bylo v provinciích zabito celkem nejméně 10 tisíc lidí.

Tehdejší římskokatolický papež Řehoř XIII. přivítal zprávu o vyvraždění francouzských protestantů s nadšením a nařídil sloužit děkovné mše. Nechal také vyrobit na památku této události speciální medaili.

Říkali mu Rakovnická smrt. Jiří Sklenář vážně žil, lidé ho měli za nesmrtelného

Pokud však Kateřina a Řehoř doufali, že tím všechny zbývající protestanty vyděsí, a ti se podřídí katolické vůli, byli těžce zklamáni. Napětí mezi katolíky a hugenoty vzrostlo na nejvyšší míru a přimělo protestanty, aby se dočasně zřekli zásady zakladatele kalvinismu Jana Kalvína, že je třeba respektovat světské vládce, jako je francouzská královská rodina. Namísto toho dospěli k názoru, že vražda je za určitých okolností přece jen přijatelná.

Kateřina Medicejská měla nakonec štěstí: než ji stačili zabít, zemřela ve věku 69 let na zánět pohrudnice. Také Karel IX. tomuto osudu ušel - protože už v roce 1574 podlehl tuberkulóze. Jeho další bratr, který nastoupil na francouzský trůn jako Jindřich III. Francouzský, zvaný též Jindřich z Valois, ale již nikoli. V srpnu 1589 byl zavražděn, a stal se tak posledním panovníkem dynastie Valois ve francouzské historii. Jeho atentátníkem však nebyl hugenot, ale paradoxně fanatický dominikán, tedy katolík. „Chaos, který Kateřina Medicejská zasela, se nenasytně rozrůstal,“ uzavírá Matthiasová.