Siriri od svého založení úzce spolupracuje s misií Řádu bosých karmelitánů, kteří u nás sídlí v Kostele Pražského jezulátka a v SAR vedou dobročinné projekty od roku 1971. Týkají se zemědělství, zdravotnictví a školství, ke kterým se organizace připojila.

„V současné době podporujeme denní stacionář pro sirotky či provoz centra vzdělávání žen. Podporujeme také provoz oční kliniky a zřídili jsme dva fondy první pomoci, z kterých misionáři hradí náklady na základní zdravotní péči pro nejzranitelnější osoby,“ vyjmenovává ředitelka organizace Terezie Imlaufová.

Chléb a pšenice v rukách dítěte. Ilustrační snímek
Covidová pandemie zvedá ceny potravin. Miliony lidí hladoví

Denní stacionář každoročně přijme více než dvě stě dětí, z nichž řada trpí nemocí AIDS. Tou je nakaženo více než šest procent obyvatel země.

Cestou k lepšímu životu nejen sirotků je vzdělání. V zemi, kde od roku 1961 nebyla postavena státem jediná základní škola a na území velkém jako Morava funguje jen jedna střední škola, je ale špatně dostupné. Siriri proto hradí velkou část nákladů na provoz jednoho ze dvou automechanických učilišť v zemi, střední školu a jednotlivé studenty, kteří studují na univerzitě v hlavním městem Bangai. Vzdělání v SAR bude mít navíc znatelnou českou stopu.

„V roce 2015 vznikl vzdělávací program Škola hrou, který měl za cíl zkvalitnit výuku na prvním stupni základní školy a to díky moderní pedagogice a myšlenkám J. A. Komenského,“ popisuje Imlaufová. „Do roku 2019 SIRIRI ve Středoafrické republice vyškolila přes 450 učitelů,“ vypočítává.

Otce mu zastřelili bandité 

Do škol zamířily i slabikáře v jazyce sango, které vznikly ve spolupráci českých a středoafrických učitelů, a další pomůcky. Protože je SIRIRI menší organizací, má prostor sledovat osudy dětí, které díky ní vzdělání získaly. Příkladem je třeba sirotek Luther, kterému zastřelili otce bandité a jeho pětičlenná rodina zůstala bez prostředků.

„Díky dobrým výsledkům mohl Luther i přes finanční potíže zůstat ve škole, začal navštěvovat denní stacionář pro sirotky, ve kterém se naučil spoustu praktických dovedností, dobrovolníci na misii ho naučili anglicky,“ vypráví Terezie Imlaufová. „V roce 2018 Luther úspěšně odmaturoval a rozhodl se studovat management výpočetní techniky v hlavním městě Bangui,“ doplňuje.

Počet miliardářů během pandemie stoupl.
Paradox covidu. Počet milionářů celosvětově stoupl, má to dva důvody

Středoafrická republika patří mezi nejchudší země světa s omezenými možnostmi příjmů. Řadí se mezi to, co nazývají politologové collapsed state – stát zhroucený. „SAR po dlouhá léta zabírá první místa ve všech možných žebříčcích států – od toho s největší korupcí, přes chudobu, katastrofální zdravotní péči, ozbrojené konflikty. Kromě toho lze na SAR použít téměř všechny ukazatele definující státy nefunkční,“ popisuje Robert Kłosowicz, politolog z Jagellonské univerzity v Krakowě v odborném článku Central African Republic: Portrait of a Collapsed State after the Last Rebellion.

Kvůli těmto negativům nemůže SAR ani těžit z toho, co přilévá peníze do jiných chudých afrických zemí, z turismu. Ten je v podstatě vyloučený a po roce 2012, kdy v zemi vypukly ozbrojené konflikty mezi náboženskými milicemi a následoval vojenský puč, před ním varují i úřady, včetně našeho ministerstva zahraničí.

Nebezpečné hlavní město 

„Bezpečnostní situace v zemi i v hlavním městě Bangui je dlouhodobě špatná. Pravidelně jsou zaznamenávány projevy násilí, včetně únosů, vražd a rabování. Po celé zemi působí ozbrojené skupiny, které přepadávají obyvatelstvo i cizince, na silnicích bývají falešné checkpointy. Hrozba terorismu je vysoká,“ vysvětluje ministerstvo. SAR navíc plundrují kvůli nerostnému bohatství organizace cizích států, kterým nestabilita vyhovuje.

Zástupci české organizace se sice zatím neocitli pod přímými útoky rebelů nebo teroristů, rizika jsou ale obrovská. „Nejednou jsme řešili situaci, kdy jsme potřebovali naše kolegy z bezpečnostních nebo naposledy kvůli pandemii dostat zpět do Evropy. Česká republika v SAR nemá přímé zastoupení, takže jsou to jsou opravdu složité situace, kdy vám pod rukama mizí letecké spoje, které jsou z bezpečnostních důvodů náhle zrušeny,“ popisuje Imlaufová.

Obyvatelé Haiti v době covidu
Covid v Africe či na Haiti: Do nejchudších zemí ještě nedorazila jediná vakcína

Pandemie navíc zcela zastavila některé projekty na místě a organizace se může věnovat jen shánění zdrojů a podpoře projektů jen na dálku.

V SIRIRI pracují lidé většinou jako dobrovolníci a hlavní odměnou je pro ně dobrý pocit z práce a výsledků, kterou po sobě zanechají. A přestože stav země je bídný už několik desítek let, víru neztrácejí. „Stav země, která se na první pohled nikam nerozvíjí může být frustrující. My ovšem věříme, že pomoc v této zapomenuté zemi má smysl, pokud je dlouhodobá,“ říká Imlaufová.

„Gramotnost ve Středoafrické republice je necelých 40 procent, pokud se ale podaří zlepšit kvalitu vzdělávání, za několik desítek let bude jistě situace jiná, a to může mít jistě vliv na fungování celé země,“ uzavírá ředitelka organizace SIRIRI.