Kliknutím zvětšíteBizarní příběh dvou stejných bratrů, z nichž se vlivem rozdílné výchovy ve dvou zcela rozdílných systémech staly takřka dokonalé protipóly, aby nakonec zjistili, že se přece jenom z hlediska svých povah vlastně nijak zvlášť neliší, zaujal po druhé světové válce média po celém světě. Před 90 lety je osud rozdělil, před 69 lety se jejich cesty opět protnuly a už se nerozešly.
V dospělém věku se poprvé setkali v roce 1954. Bylo to 21 let od chvíle, kdy si matka odvezla jednoho z nich do Německa. Mladík získal jméno Oskar Stöhr, pod kterým za války působil jako většina německých dětí i v Hitlerově polovojenské dětské organizaci Hitlerjugend. Jeho bratr, o němž v tu dobu vůbec nevěděl, zatím vyrůstal na jiném kontinentu jako ortodoxně vychovávaný žid Jack Yufe.
Cesta přes Atlantik
Oba bratři se narodili 16. ledna 1933 ve městě Španělský přístav (Port of Spain), hlavním městě ostrovního státu Trinidad a Tobago, kam jejich otec Joseph Yufe emigroval v roce 1929 z Rumunska.
Během plavby přes Atlantik se zamiloval do spolucestující, Němky Elizabeth Stöhrové, známé jako Liesel. O dva roky později se páru narodila dcera Sonja a o dva roky později dvojčata. Jack získal jméno po boxerovi Jacku Sharkeyovi, Oskar podle jednoho z Lieseliných příbuzných.
O půl roku později Liesel vztah se svým partnerem ukončila, protože jí začalo vadit jeho nadměrné pití, a vrátila se zpět do Německa. S sebou vzala Sonju a Oskara. Děti však nakonec vychovávala její matka, protože Liesel z Německa zase odjela a našla si práci v Miláně. Právě babička změnila Oskarovo příjmení na Stöhr a nechala ho pokřtít jako katolíka. Sonje kupodivu ponechala příjmení Yufeová.
Babiččina přísná katolická výchova vedla Oskara k tvrdé disciplíně v duchu nacistické doktríny. Když se chlapec jednou zeptal, co vlastně znamená slovo žid, ostře mu přikázala, že tohle slovo už nikdy víc vyslovit nesmí. Koncem války vstoupil podobně jako většina jeho vrstevníků do Hitlerjugend. Na otázky, proč se jeho sestra jmenuje Yufeová, odpovídal, že jde o původně francouzské jméno.
Jeho bratr Jack na tom byl na druhém konci světa vlastně trochu podobně. Otec ho vychovával podle tradic ortodoxního židovství, což vedlo k chlapcově určité izolaci, protože vyrůstal jako bílý žid na ostrově, kde jinak převládala černošská a indická komunita a dominujícími náboženstvími tam byly křesťanství a hinduismus.
Hitlerjugend v prázdninovém kempu poblíž Lemförde
O tom, že mají bratra, se oba chlapci dozvěděli poté, co Německo zahájilo druhou světovou válku a většina zbylého světa včetně Latinské Ameriky se postavila proti němu. „Jack i Oskar později mluvili o tom, že je po celou válku pronásledovala představa, že se jednoho dne potkají na bitevním poli a jeden druhého zabije,“ uvedl před osmi lety americký deník The New York Times, který o dvojčatech napsal v souvislosti s Jackovou smrtí.
Připravuje se shledání
Krátce po válce se Jack ve svých 13 letech zapojil do činnosti dětské organizace, která byla jakousi přípravkou pro vojenskou kariéru, v jeho případě šlo ale o organizaci britskou; stal se členem tzv. Sea Scouts, mořských skautů, což byla vstupní organizace pro dospívající, kteří se chtěli v dospělosti stát příslušníky britského námořnictva.
„Cítil jsem, že musím být hodně probritský. Podle mého tehdejšího názoru odčiňovalo mé členství v mořských skautech to, že mám německou matku,“ uvedl po mnoha letech Jack.
Brzy nato se ale setkal se svou tetou, která coby židovka skončila za války v koncentračním táboře, ale přežila a emigrovala do Venezuely, kde se s ní chlapec potkal. Teta ho přesvědčila, aby odešel do Izraele a vybudoval si svůj nový život tam.
Jack poslechl, přestěhoval se, začal žít v izraelském kibucu a později sloužil jako seržant v izraelském námořnictvu. Nakonec se ale přece jenom vrátil do Ameriky a převzal po svém otci rodinný obchod v jižní Kalifornii.
Někdy v té době se oženil s Američankou židovského původu Onou Hirschovou, které vylíčil svůj podivuhodný životní příběh. Mladá žena ho vybídla, aby se svou německou rodinou spojil. Jack poslechl a s bratrem se na dálku zkontaktoval. V roce 1954 si pak zarezervoval pro sebe i pro manželku let do Frankfurtu, odkud se vlakem rozjeli do Essenu, kde je měl Oskar čekat na nádraží.
Setkání u vlaku
Po vystoupení z vagonu začal Jack s bušícím srdcem projíždět očima tváře všech cestujících na perónu. Jeho zrak se po chvíli střetl s pohledem muže, kterého hledal. Neznámého a současně zvláštně známého člověka. Tlukot srdce v Jackově hrudi ještě zesílil.
„To je teda nervák, někdo nosí můj obličej,“ vylíčil Jack Yufe později své bezprostřední pocity v rozhovoru se spisovatelkou Nancy L. Segalovou, která v roce 2005 vydala knihu „Nedělitelno dvěma: Životy neobyčejných dvojčat“.
Oba bratři se konečně po 21 letech našli, ale to ještě neznamenalo, že k sobě také našli cestu. První shledání se nakonec příliš nevydařilo. „Bylo to nepříjemné setkání dvou cizích lidí. Nic o sobě nevěděli a Jack zůstal nakonec týden v Oskarově domě jen proto, že sdíleli stejné geny. Brzy jim došlo, že spolu nebudou navzdory své genetické rovnocennosti dobře vycházet. Svůj podíl na tom měla jazyková bariéra, protože Oskar mluvil jenom německy, zatímco Jack jidiš. To ale nebylo to nejpodstatnější. Ačkoli ke schůzce došlo bezmála deset let po válce, Oskar musel v Německu i nadále skrývat svůj židovský původ, protože jeho současný nevlastní otec byl antisemita. Jacka to uráželo; byl vychován jako žid a nechápal, proč by měl někdo takovou skutečnost tajit,“ napsal web Alfre.
Židovského mladíka se dotýkalo i to, že jeho bratr označoval německé druhoválečné vojáky slovem „my“. Pro Jacka bylo takové vyjadřování sounáležitosti nepatřičné, protože v německých vojácích viděl nepřátele.
Oba bratři se tak po společně stráveném týdnu znovu rozešli, aniž by si nějak zvlášť porozuměli. Následujících 25 let spolu nekomunikovali a žili si každý po svém. Ani jeden nepředpokládal, že by se ještě někdy shledali. V tom se ale mýlili.
Sblížila je vědecká studie dvojčat
V roce 1979 se mimořádně nesourodé zkušenosti obou identických dvojčat staly důvodem, proč byla vybrána do průkopnické „Studie dvojčat vychovávaných odděleně“, což byla výzkumná práce Minnesotské univerzity zkoumající, jak moc se na lidském vývoji podílí dědičnost v porovnání s výchovou, a to právě prostřednictvím sledování dvojčat, která byla oddělena při narození a vychována v různých rodinách.
Jack se o této studii dozvěděl a pochopil, že se mu tak nabízí příležitost trochu víc se o bratrovi dozvědět a posunout jejich vzájemně odtažitý a chladný vztah na novou úroveň. Kontaktoval proto ředitele tohoto projektu Thomase J. Boucharda Jr. a vylíčil mu svůj a Oskarův příběh. Boucharda to okamžitě zaujalo.
„Jack a Oskar představovali jednoznačně největší rozdíl, jaký jsem kdy mezi jednovaječnými dvojčaty vychovávanými odděleně viděl, o tom žádná. Odlišnosti mezi nimi byly ohromující: odlišná náboženství, odlišné jazyky, odlišná výchova v dětském věku,“ uvedl v roce 1979 pro The New York Times Magazine Bouchard.
Coby šéf studie zkontaktoval Bouchard Oskara a podařilo se mu zprostředkovat druhé setkání obou bratrů v Minnesotě. A pro všechny zúčastněné to byl šok. Ačkoli se oba bratři viděli vlastně jen jednou v životě, vzájemně si nerozuměli a vyznávali různé hodnoty, byli si v mnoha ohledech až neuvěřitelně podobní.
Branný výcvik Hitlerjugend: polní sportovní cvičení a pokládka polních telefonních kabelů
„Když dorazili a setkali se na letišti, měli oba brýle s drátěnými obroučkami, oba nosili knír a oba byli oblečeni v košili se dvěma náprsními kapsami a s nárameníky. Oba si dokonce krášlili zápěstí gumičkou,“ popsal toto setkání The New York Times.
Během týdenního zkoumání bratři zjistili, že toho mají společného mnohem víc. Oba měli rádi kořeněná jídla a sladké likéry, měli zvyk namáčet si máslem namazané tousty do kávy a oba splachovali záchod nejen po použití, ale také předtím. Oba se škrábali ve vlasech prsteníčkem a oba měli sklon usínat před televizí. Shodovali se i v tom, že vynikali ve sportu a naopak byli slabí v matematice.
„Ještě neobyčejnější podobnost objevili jednoho večera, když se rozhodli společně navštívit hypnotizérské představení. Hypnotizér čekal po zahájení své show na absolutní ticho v místnosti, aby mohl začít s odpočítáváním, jež mělo vyvolat trans. Oskar pocítil během tohoto ticha neuvěřitelné nutkání kýchnout a nakonec to i udělal s ohlušujícím rámusem,“ popsal web Alfre.
Nešlo však o skutečné kýchnutí, Oskar je pouze předstíral. Jeho žena později vysvětlila, že to byl jeho způsob vtipkování. Během nepříjemného ticha rád dělal, že kýchá. „Jacka to velice zaskočilo, protože měl úplně stejnou tendenci. Kdykoli se ocitl třeba v přeplněném výtahu, kde viselo ve vzduchu trapné ticho, pociťoval stejnou neodolatelnou touhu předstírat kýchnutí. A teď zjistil, že jeho dvojče má úplně stejnou úchylku,“ uvedl web.
Studie tak nakonec oba bratry přece jenom sblížila. Až do Oskarovy smrti v roce 1997 se vzájemně scházeli a občas spolu trávili i dovolenou, přičemž jako záminku měli právě to, že se podrobují další várce fyzických a psychologických testů, které pro ně Bouchard nadále připravoval. Porovnávání podobnosti obou bratrů začalo bavit i jejich rodiny, které postupně objevovaly další společné „vychytávky“: třeba že si oba obalují tužky páskou, aby se jim lépe držely.
Jack Yufe přežil svého bratra o 18 let. Zemřel v roce 2015 v 82 letech v San Diegu na komplikace spojené s rakovinou žaludku. Podle jeho dcery Anity nakonec našel ke svému bratrovi vřelý vztah, přičemž je spojil právě jejich společný, i když trochu zvláštní způsob vtipkování. Také si zřejmě uvědomil, že bratrův odlišný přístup ke vnímání druhé světové války nebyl nutně jeho vinou. V jednom ze svých posledních rozhovorů si vzpomněl na zvláštní větu, kterou mu Oskar jednou řekl: „Kdyby nás naši prohodili, byl bych já žid a ty bys byl nacista.“
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
