Litoval, že před deseti měsíci, 10. července 221, na schůzi senátu, pod vlivem své vážené babičky Julie Maesy, chlapce adoptoval. Litoval, jak se pak chválil před senátory, že on, kterému je teprve osmnáct, už má dvanáctiletého syna. A zatraceně litoval, že ho nechal jmenovat Ceasarem, tedy svým nástupcem.

Bratránek měl totiž nyní v Římě mnoho příznivců, zejména mezi vojáky, a Elagabalus si záhy uvědomil, že legionáři upřednostní na trůnu třináctiletého Caesara, než jeho. Problémy nastaly, když veřejně prohlásil, že jeho adoptovaný syn již není Caesarem a vojáci v reakci posílili Alexandrovu ochranu.

Jenže Elagabalus si nemohl pomoct. Podle něj vojáci přivítali při jeho usmiřování Alexandra nadšeněji než jeho. A tak nařídil toho osudného rána, aby jeho osobní stráž pozatýkala všechny, kteří se opovážili „urazit majestát“. Legionáři se ale vzbouřili a začalo vraždění císařových příznivců. Podle tehdy žijícího historika Cassia Dia se vyděšený Elagabalus nechal zavřít do truhly a nařídil svým přátelům a matce Julii Soaemias, aby ho dostali z města. Při kontrole ale museli dvořané truhlu otevřít.

Když vojáci spatřili vládce, okamžitě ho zabili. Zavraždili i ostatní, včetně císařovy matky. Jejich těla byla svlečena a hlavy odříznuty. Jak píše starověký historik Herodian, „dlouhou dobu byli vláčeni po Římě a nakonec byli vhozeni do kanálu ústícím do řeky Tibery.“ Po městě se rychle rozšířila pověst, že pretoriáni našli a zavraždili císaře na záchodě. V každém případě velké zabíjení císařových podporovatelů trvalo několik hodin a neobešlo se ani bez vytrhávání vnitřností zaživa. Nikdo nyní nepochyboval, že novým císařem bude adoptivní syn zavražděného.

Vládl přes tři roky

Elagabalus vládl tři roky, devět měsíců a čtyři dny. Během nich se zapsal do historie jako jeden z nejhorších římských císařů vůbec. Purpur dostal po pletichách jeho mocné babičky Julie Maesy, manželky Septima Severa a matky Caracally – tedy dvou mocných a úspěšných římských císařů. Po zavraždění Caracally musela Julie Maesa do vyhnanství do syrské Emesy (dnešní Homs). Nový císař Macrinus věřil, že když bude daleko od hlavního města, nebude mít příležitost k intrikám. Mýlil se.

Maesa zařídila, aby se její vnuci Avitus a Alexianus stali kněžími v místním významném chrámu boha Slunce El Gabala. Herodian ve svém díle popisuje, jak na Avita, když vedl posvátný obřad, „všichni se zájmem hleděli, protože věděli, že je z císařské rodiny, a navíc jeho mladistvá krása přitahovala oči každého.“ Krásnému Avitovi se začalo říkat Elagabalus a přezdívka s ním vydržela až do smutného konce.

Mezitím ale jeho babička rozšířila mezi vojáky syrských legií, že je Elagabalus nevlastním synem Caracally, který byl stále mezi legionáři extrémně populární.  Přitom byl „jen vnukem“ Septima Severa. Dále pak zařídila, aby všichni věděli, že Maesa a Soaemais projeví velkorysost všem, kteří se postaví uzurpátorovi Macrinovi a pomohou získat trůn pro „právoplatného dědice“ Caracally. 

V noci z 15. na 16. května 218 se údajný císařský syn spolu se svou babičkou, matkou a zbytkem rodiny objevil v táboře poblíž Emesy a dovolil vojákům ho obléct do purpurového pláště a prohlásit za císaře. Bylo mu 14 let. Římská říše dosud neměla mladšího císaře.

O měsíc později jeho stoupenci porazili Macrinovu armádu u Antiochie, dosavadní císař byl na úteku zavražděn na přelomu června a července, stejný osud postihl i jeho desetiletého syna Diadumeniana. Elagabalus se stal vládce, i když vládu měly v rukou jeho babička s matkou. Mladý císař dorazil do Říma koncem léta 219 a již na dlouhé cestě z východu řada těch, kteří ho podporovali v boji proti Macrinovi, začala pochybovat, zda udělala správnou věc.

Nechutné praktiky

„Praktiky nového císaře, který se účastnil rituálních orgií na počest boha El Gabala a měl sex s mnoha muži najednou, byli nechutné. Homosexuální praktiky samy o sobě nebyly v té době ničím pobuřující. Jde o to, že Alagabalus se mužům vydával. Podle římského práva a zvyků by občan Říma, nemluvě císař, neměl být pasivní stranou sexuálního vztahu,“ napsal v knize Sexualita, psychika, kultura. Homoerotika ve starověkém světě Pavel Fijalkowski.

„Zvrácená zbožnost v jeho show, nejdivočejší erotické nápady, orgie a krev, promiskuitní smyslnost, krutost, klaunství. To je jádrem starodávných zpráv o vládě Elagabala,“ doplnik kolegu pro Gazetu Wyborczu prof. Aleksander Krawczuk. „Dnes je ale poměrně obtížné oddělit to, co jsou pomluvy a co fakta,“ doplnil. Účast v těchto rituálech ale byla prvním z mnoha skandálů s Elagabalem v hlavní roli.

Donutil senátory, aby se účastnili barbarských rituálů v pohanských oblecích, což doposud bylo rolí pouze otroků. Účastnil se zabíjení lidských obětí, přičemž za ně byli vybírání římští chlapci s žijícími rodiči, aby rodinná bolest byla co největší. Z jejich vnitřností pak syrští mágové věštili císařovi budoucnost. I Elagabalův soukromý život urážel Římany stejně jako nový kult, který prosazoval. Rozvedl se s Cornelií Paulou, dívkou z tradiční patricijské rodiny a vzal si za manželku vestálku, kněžku bohyně Vesty. Nevadilo mu, že pro Římany je vytržení kněžky z chrámu porušením nejposvátnějších zákonů.

Návrat k milencům

O pár měsíců později se opět rozvedl, a aby si mohl vzít Annu Faustinu, pravnučku císaře Marka Aurelia, zavraždil jejího manžela. Ale i ona ho za chvíli nudila, tak se vrátil ke své kněžce a k milencům. „Ze všech tehdejších zdrojů, které můžeme označit za věrohodné, jednoznačně vyplývá, že Elagabalus byl jedním z nejhorších a nejšílenějších vládců v celé historii Říma,“ uvedl historik Krawczuk.

Císař se rad převlékal za ženy, navštěvoval hospody a putyky a nabízel se jako prostitutka. Kvůli riziku byl proto vybudován nevěstinec přímo v císařském paláci. Dvořané tam za ním vodili krásné muže s velkými penisy a on se jim za zástěnou nabízel.

„Jediným smyslem jeho života bylo najít nové potěšení. V jídelnách, na pohovkách, v sloupoví – všude museli být rozházeny květy růží, lilií nebo hyacintů. Koupal se pouze v bazénech, v nichž byla voda se vzácným olejem nebo šafránem. Jedl prsty velbloudů, hřebeny z živých kohoutů, jazyky pávů a slavíků, protože věřil, že ho ochrání před morem,“ informuje zasvěceně dobový historik Lampridius, kterého přeložila Hanna Szelestová.

„Hledal po celém Římě muže s co největším přirozením. Hrál v příběhu o Paridovi Venuši. Smysl svého života viděl v tom, že je schopen se prostituovat s co největším počtem lidí,“ pokračuje nesmlouvavě.

Nakonec se po třech manželstvích s ženami Elagabalus rozhodl, že se vdá za muže. Našel ho v kudrnatém blonďákovi a vozatajovi Hieroklesovi. Došlo to tak daleko, že mu chtěl věnovat i titul Ceasara, což by z něj učinilo dědice trůnu. To ovšem už jeho babička Julia Maes nestrpěla. Když si uvědomila, že se její perverzní vnuk začíná vymykat z její kontroly, rozhodla se k činu. Donutila ho se zbavit Hierokla i dalších oblíbenců a přesvědčila ho, aby pro zklidnění nálad v legiích adoptoval svého bratrance Alexianuse a prohlásil ho za Ceasara. Elagabalus to sice učinil, ale velmi rychle pochopil, že jeho babičce nejde o jeho bezpečnost. Rozhodnutí z onoho březnového rána, že se svojí babičce postaví, mu bylo osudné. Senát uznal novým císařem jeho bratrance Alexandra Severa.