Italský filozof a astronom Giordano Bruno se narodil v roce 1548 ve vesnici Nola na úpatí hory Cicala nedaleko Neapole. Jeho otcem byl vysloužilý voják Geronimo „Alférez“ Giovanni, jeho matkou Fraulissa Savolina. „To je vše, co mi řekli o mém původu,“ poznamenal později při výsleších.

Adolf Burger
Z Osvětimi do ďáblovy dílny. Byli jsme tam jako mrtví na dovolené, říká přeživší

Po narození jej rodiče pokřtili jménem Fillippo na počest španělského krále Felipeho vládnoucího i jižní Itálii. Ke jménu Giordano přišel až v 15 letech, kdy nastoupil do dominikánského kláštera (o tři roky později, po dovršení 18 let, se připojil i k dominikánskému řádu). V klášterní knihovně se setkal s díly Pythagorovými a Platonovými, také ale se zakázanými knihami Erasma z Rotterdamu a s myšlenkami Mikoláše Kopernika, jež ho později hodně ovlivnily.

"Je to kacíř!"

Studia ho dovedla až k pochybnostem o dogmatu Svaté Trojice, pročež s ním jeho představený Domenico Vita zahájil řízení pro podezření z kacířství. Bruno nečekal, jak toto řízení dopadne, utekl z Neapole do Říma, opustil dominikánské zvyky a vrátil se ke jménu Fillippo.

Iniciátor odvážného útěku Michail Devjatajev a okamžik únosu letadla zachycený na dobové pohlednici
Zariskovali a unikli z pekla. Zbývalo jim pár dní života, tak přišli s plánem

Moc si tím nepomohl, protože španělská inkvizice, pod níž tehdy neapolská oblast patřila, postoupila všechny jeho materiály Římu. Nebezpečí odsouzení mu tak hrozilo dál, zvlášť, když se v jeho knihovně našly zakázané knihy.

Z Bruna se stal tedy tulák na útěku, hledající útočiště ve velkých evropských městech. Protože ale ani nadále nehodlal přizpůsobovat své názory převažujícímu mínění své doby, musel z většiny míst svého působení opět odejít.

Leopold Hilsner měl smůlu, pro soudní vykonavatele byl pachatelem doslova jako z učebnice. Nebohá švadlenka Anežka Hrůzová se stala po tragické smrti téměř národní mučednicí. Pro její portrét byl však použit obličej Anežčiny blízké příbuzné.
Dávná vražda dodnes dělí lidi. Před 120 lety začal proces s Leopoldem Hilsnerem

Nejdřív zamířil do Ženevy, ze Ženevy se vydal do Toulouse, z Toulouse se kvůli hugenotským válkám přesunul do Paříže, z té se pak vydal na doporučení francouzského krále do Oxfordu, a když tam ho zavrhli kvůli jeho útokům na aristotelovskou filozofii, uchýlil se do Londýna.

"Vesmír je nekonečný"

Zde pak prožil podle spisovatele Milose Godela nejšťastnější tři léta (1583 až 1585) svého života, strávená převážně v paláci francouzského velvyslance Michela de Castelnau. Mimo jiné zde vydal v roce 1584 spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito, universo e mondi (O nekonečnu, vesmíru a světech), v nichž korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svou kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru – tyto názory ostatně prezentoval veřejně už v roce 1583 během oxfordské přednášky, kde představil Kopernikovo dílo O pohybu nebeských těles, podle nějž nikoli Země, ale Slunce je středem vesmíru.

Alice Masaryková se stala první a jedinou předsedkyní Československého Červeného kříže mezi světovými válkami
Alice Masaryková: Hrozil jí trest smrti, otce se nezřekla a stala se zachránkyní

Sám pak šel ještě dál a rozvinul Kopernikovy závěry o to, že ani Slunce není středem vesmíru, ale pouze jeho části, dnes nazývané Sluneční soustavou. Jako zřejmě první formuloval názor, že vesmír je nekonečný a skýtá nekonečně Sluncí, obíhaných nekonečným množstvím planet. Jeho výjimečná paměť, bystrý úsudek a duchaplnost mu získaly i přízeň britské královny Alžběty, která s ním často diskutovala.

V roce 1585 se Bruno spolu s de Castelnauem vrátil do Paříže, ale protože jeho výpady vůči Aristotelovi neustaly, musel ji znovu opustit. Poté pobýval v Německu v univerzitních městech Marburgu a Wittenbergu a půl roku strávil i v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. Z Prahy odjel do Helmstedtu, pak do Frankfurtu nad Mohanem, krátce pobýval v Curychu. Dočasně vedl katedru matematiky v Padově, v této funkci jej však brzy vystřídal Galileo Galilei.

Vylákali ho pod falešnou záminkou

Zpátky do Itálie ho vylákal jeho žák, ale bohužel i pravděpodobný agent inkvizice Giovanni Mocenigo, který předstíral zájem o astronomii a také o cvičení paměti, jež Brunovi skvěle sloužila. Pozval slavného astronoma k sobě do Benátek, zde jej však dne 23. května 1592 nechal zatknout.

Po Klementu Gottwaldovi byl Rudolf Slánský druhým mužem ve státě. Gottwald byl jeho přítel, přesto ho nakonec obětoval
Generální tajemník Slánský: K jeho zatčení přispěl záhadný dopis Velkému metaři

Ihned po Brunově zadržení začal inkviziční soud, který dal papež Kliment VIII. (zapřísáhlý Brunův nepřítel) přesunout kvůli přílišné benevolenci benátského inkvizitora do Říma. Bruno své názory několikrát odmítl odvolat. Dne 8. února 1600 byl proto odsouzen k trestu smrti upálením. Rozsudek byl vykonán 17. února téhož roku na náměstí Campo de‘Fiori (Náměstí květin) v Římě.

Giordano Bruno se stal posledním, koho kdy římská inkvizice upálila…