Kliknutím zvětšíteOperace Tajfun - toto jméno si získal plán německé válečné ofenzívy, jejímž cílem bylo dobýt do výročního dne Velké říjnové socialistické revoluce, tedy do 7. listopadu 1941, hlavní město Sovětského svazu. Nástup na Moskvu zahájila německá skupina armád Střed záhy po pádu Kyjeva, v úterý 30. září 1941.
Na útok proti sovětské metropoli vyčlenili Němci 80 divizí, z toho 14 tankových a osm motorizovaných. Oproti Rudé armádě měli v této fázi války dvojnásobnou převahu v tancích a trojnásobnou v letadlech. Přesto se Tajfun hned od počátku zpomalil.
Cesta na Moskvu je otevřená
Jedním z prvních měst, která se postavila tankovým divizím generála Heinze Guderiana začátkem října 1941 do cesty, byl Orjol. Německé jednotky prolomily jeho obranu právě před 80 lety, v pátek 3. října 1941.
Útok na město začal od jeho jihozápadního okraje, kde se nacházel závod na výrobu tramvají Dormaš. Guderianova 2. tanková armáda se zde střetla s vojáky 146. samostatného orljovského praporu a s parašutisty z 201. výsadkové brigády a 5. výsadkového sboru, poslaných jako vzdušný výsadek na podporu obránců města.
Bohužel, v době, kdy ruští parašutisté začali seskakovat, bylo již orljovské letiště obsazené nepřítelem. Německé síly výrazně převyšovaly počet obránců a několik hodin po zahájení útoku vnikly do středu města.
Orjol padl a k průlomu došlo také u měst Vjazma a Brjansk. Byla to kritická chvíle. Západně od Vjazmy obklíčila německá skupina armád Střed hned čtyři armády sovětského Západního frontu, skládající se z třiceti sedmi střeleckých divizí, devíti tankových brigád a jedenatřiceti dělostřeleckých pluků.
Nastala katastrofa. Ztráty Rudé armády v podobě mrtvých a zraněných přesáhly 380 tisíc lidí, dalších více než 600 tisíc vojáků bylo zajato. Sovětský svaz přišel během vjazemské operace, ukončené 13. října, o více než jeden milion lidí. Cesta na Moskvu byla otevřená. Zdálo se, že už nic nemůže Němce zastavit…
Žukov střídá Koněva, pomohl i špion
Masakr Západního frontu u Vjazmy stál málem hlavu jeho velitele, maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin ho ještě v prvním říjnovém týdnu zbavil velení a nechal ho nahradit Georgijem Konstantinovičem Žukovem, jenž do té doby velel obraně Leningradu.
Koněvovi hrozila poprava, ale Žukov ho odmítl zatknout a místo toho jej přijal do svého štábu. Neúspěšný sovětský maršál tak unikl osudu předchozího velitele Západního frontu Dmitrije Pavlova, který byl 22. července 1941 zastřelen.
Žukov začal okamžitě znovu organizovat souvislou obranu, která byla velkým obklíčením u Vjazmy zcela rozvrácena. Nařídil také popravy dezertérů a zbabělců. Zbytky ruských jednotek, kterým se podařilo prorazit obklíčení, opět zaujímaly obranné pozice.
V té době pomohl Sovětskému svazu zásadním způsobem jeden mimořádný muž. Jmenoval se Richard Sorge, byl to původně německý komunista a od roku 1930 pracoval pod krycím jménem Ramsay pro sovětskou tajnou službu GRU, které obstarával informace z Dálného východu.
Sorge byl zřejmě nejvýkonnějším a nejlepším tajným agentem, jakého kdy Rusko mělo, sovětský vůdce Stalin však k vlastní škodě jeho informacím často nevěřil. Přestože ho vyzvědač, působící od roku 1933 v Japonsku, už v květnu 1941 varoval před německým vpádem a uvedl i přesné datum (přičemž podobnou informaci dodala Sovětům také československá výzvědná služba v Londýně, která ji získala od dvojitého agenta Paula Thümmela), Stalin považoval tyto zprávy za dezinformace a odmítl se jimi řídit. Německý útok tak v prvních dnech války Rudou armádu dokonale zaskočil.
Teď se však Němci blížili k Moskvě. Sovětské velení potřebovalo nezbytně vědět, jestli se k invazi do Sovětského svazu chystá také Japonsko. Sorge dostal za úkol tuto věc prověřit a jeho odpověď, odvysílaná v polovině září 1941 do Moskvy, zněla: "Ne." Zjistil totiž, že Japonci se ve skutečnosti rozhodli provést úder na jih směrem k ropnému a kaučukovému bohatství Malajsie a Východní Indie, což ve skutečnosti znamenalo válku se Spojenými státy americkými.
Brzy na to byl Sorge odhalen, zatčen a v roce 1944 popraven (Stalin se ho přes opakované japonské výzvy k možné výměně nepokusil zachránit), ale jeho informace změnila druhou světovou válku. Umožnila totiž Žukovovi přesunout k Moskvě čerstvé sibiřské jednotky z Dálného východu, a konsolidovat tak rozvrácenou obranu.
A ještě jedna věc Sovětskému svazu v jeho nejtěžší chvíli pomohla: podzimní déšť. A spolu s ním fenomén, který se stal v Rusku osudný již mnoha dobyvačným armádám - ruské bláto.
Generál bláto
Ve středu 8. října 1941 začalo hustě pršet. Nezpevněné ruské cesty se změnily v neprostupnou, hlubokou blátivou bažinu, které se v Rusku přezdívá "podzimní rasputica". Německé vozy i veškerá těžká technika se začaly bořit v hlubokém bahně. Jejich postup to zcela zásadně zbrzdilo.
"Kdo si neuvědomí, jak důležité bylo v problému Ruska bahno, nedokáže pochopit, co se po čtyři roky na východní frontě dělo. Ruské bahno nepředstavuje jen bohatství, jímž se step obrozuje, ale i její obranný prvek. Je to dokonce účinější obrana než sníh a mráz. Nad mrazem lze zvítězit, kupředu se dá postupovat i při čtyřiceti stupních pod nulou. Ruské bahno je ale nepřemožitelné. Nic se přes něj nedostane, člověk ani technika a materiál. Bahno se strašlivě lepí, protože půda je mastná. Celá země je prostoupena mazutem. Voda se neprosákne a zůstává stát. Hlína se lepí na nohy lidí i zvířat," napsal v knize "Tažení v Rusku 1941 - 1945: s SS divizí Wallonie na východní frontě" spisovatel Léon Degrelle.
"Cestu největšímu a nejrychlejšímu vítězství přehradilo bahno, prostě bláto, obyčejné prastaré bláto, neproniknutelné, mocnější než všichni stratégové," dodal v téže knize. Němečtí vojáci vyjadřovali tutéž myšlenku lakoničtěji: "Zastavil nás generál bláto."
Rozbahnění všech přístupových cest spolu s tvrdým odporem sovětských jednotek způsobilo, že ještě koncem října se německá skupina armád Střed nedostala blíže než na 90 kilometrů od Moskvy. Hitler tvrdě pykal za své letní rozhodnutí postup na Moskvu přerušit. Plán na její dobytí do 7. listopadu 1941 se vzdálil v nedohlednu. Německá vojska do moskevských ulic nikdy nevstoupila.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
