Psal se 17. říjen 1989. Přestože se od léta valily přes hraniční přechody s tehdejší NDR dlouhé kolony trabantů a wartburků mířících do azylu západoněmecké ambasády v Praze a v Kremlu vyměnil tuhé stalinistické jádro změnám nakloněný Michail Gorbačov, drtivá většina Čechů nevěřila tomu, že se už za měsíc začnou dít věci, které zemi vrátí k demokracii. Se všemi jejími klady i zápory. A noviny je v tom jenom utvrzovaly. Zvláště ty v okrese a kraji.

Například severočeský Průboj zahájil 17. října úvodníkem Dny Moskvy v Praze s odkazem na výstavu sovětské elektroniky. Čtenáři se také dozvěděli, že státní podnik Restaurace už není ztrátový a JZD Svornost v Železném Brodě spustila do zkušebního provozu čističku vod v Jizeře.

Vpřed oslovil 17. října čtenáře úvodníkem o 25. výročí liberecké mlékárny a sloupkem z výroční členské schůze státního podniku Restaurace s názvem Nově v ekonomice a myšlení i nechtěně vizionářským titulkem Nejdůležitější je perspektiva.

I v dalších dnech se na stránkách obou listů především „rozvíjely hodnoty socialismu“ a plnily závazky. Severočeský Průboj zevrubně informoval o návštěvě palestinského předáka Jásira Arafata v Praze. Ve svátečním vydání k 28. říjnu pak vzpomněl výročí, kdy se národ „přestal násilně germanizovat“ s upozorněním, že i dnes „existují skupiny, pro které je historie jednostrannou záležitostí a toto vidění by chtěly připsat na vrub socialismu. Takové zjednodušování historie je nebezpečné a škodlivé,“ napsal list krajského výboru KSČ v Ústí nad Labem.

Umění i Miss

Na druhou stranu ovšem přinesl obsáhlou přílohu o Severočeském salonu volného a užitého umění v Jablonci nad Nisou i fotografii Miss Teplice. „V roce 1989 se už atmosféra v některých novinách začala uvolňovat. Zvlášť patrné to bylo v Mladé frontě, kde dva její redaktoři, Petr Šabata a Jiří Leschtina, podepsali Dva tisíce slov a mohli dál psát. Ještě před dvěma lety by je čekal přinejmenším vyhazov,“ vzpomíná na rok 1989 tehdejší i současný redaktor Mladé fronty, pozdější MF Dnes, Miloslav Lubas.

Také v Jabloneckém týdeníku se už před listopadem objevily i kritické články, například o nedostatku stavebního materiálu v době, kdy vláda velkoryse nabízela mladým rodinám půjčky na bydlení. Ani to by třeba v roce 1987 podle novináře vůbec neprošlo. Ale neobjevilo by se to ani ve stranických novinách, jakými byly Vpřed a Průboj. „Tam to stále držely tvrdé kádry,“ upozorňuje Miloslav Lubas a přidává historku. „Kolega měl napsat kritické ohlasy pracujících proti stati Dva tisíce slov. Podařilo se mu tam vpašovat názor, kde dělník říká, že nemůže kritizovat něco, co nečetl. Přehlédli to a byl z toho obrovský průšvih.“

Ledy ale začaly postupně tát i na okresní úrovni. „Průboj otiskl článek, který dehonestoval libereckého chartistu René Matouška. Ve Vpředu chtěli, aby něco podobného napsali i mladí redaktoři Milada Prokopová a Jaroslav Sedlák. Situace nebyla taková, aby si dovolili rovnou odmítnout, ale zabránili tomu tím, že odvážně vznesli požadavek dát prostor oběma stranám. Přeci jen už bylo něco v pohybu a komunisté se začínali bát problémů, takže logický argument občas zabral,“ vypráví Lubas.

„Za koho mluví?“

Právě Vpřed začal brzy po 17. listopadu pravdivě informovat od dění v Praze i regionu. Na rozdíl od Průboje, který ještě 21. listopadu 1989 přinesl článek s titulkem Za koho mluví ti herci? A kladl i další otázky: „Za koho mluví? Ve jménu čeho stávkují pražští herci? Jménem diváků, kteří přišli o program nedělního programu v žateckém divadle určitě ne,“ odpovídá si autor článku, bránící český venkov před pražskou kavárnou.