Vystudoval Střední ekonomickou školu služeb v České Lípě. Byl ekonomem na učilišti energetiky, municipálním úředníkem ve Varnsdorfu, knihovníkem, dnes pracuje jako koordinátor mezinárodního projektu ve varnsdorfské městské knihovně. Vydal jedenáct sbírek poezie, knížku krátkých próz a knížku pro děti. Z jeho knižně publikovaných překladů je nejvýznamnější antologie současné lužickosrbské poezie Jazyk, jímž porozumíš větru. Je členem několika profesních organizací, mimo jiné i prestižního PEN klubu.

Organizátor akcí lužickosrbských

V letech 1990 až 2011 působil jako redaktor nebo člen redakční rady v několika časopisech. V letech 1984 až 2001 vedl poetické studio Doteky ve Varnsdorfu. Podílí se na organizaci soutěží Literární Varnsdorf, Drápanda a festivalu Mezinárodní svátek lužickosrbské poezie. Účastní se autorských čtení. Uspořádal více než tři desítky sborníků a publikací a od roku 1991 se zabývá Lužickými Srby. Pomáhal také při záchraně lužickosrbských škol, překládá jejich literaturu, publikuje články o Lužici, organizuje literární čtení, koncerty, výstavy a přednášky.

Úspěšné překlady do jiných jazyků

Vedle publikací vydaných v příhraničním projektu ve spolupráci s Lužickými Srby, Milan Hrabal vydal v poslední době také dvě vlastní knížky básní. První z nich se jmenuje „Cestou bolesti a víry“ a je souborem čtrnácti textů, které byly napsány pro velikonoční putování podél zastavení křížové cesty v severočeském Jiřetíně pod Jedlovou. Sugestivními ilustracemi je na autorovo přání doprovodil malíř Jiří Petrnoušek. Graficky pěkně vyvedené dílko slaví úspěch u překladatelů: existují již překlady do němčiny, hornolužické srbštiny, lotyštiny a angličtiny. Německý překlad byl zařazen do česko-německé čítanky, jejíž vydání je už na spadnutí.

Ivo Harák v doslovu ke knize říká: „Nový text Milana Hrabala tvoří jeden z vrcholů jeho dosavadní básnické tvorby. Na autorovu zralost ukazuje například zcizující efekt, když se jedním z mluvčích básně stává sám strom, dřevo kříže: proměna optiky vede k odlišnému nasvícení problému, otvírá další možnosti vnímání.“

Básníkovi smrt vůbec nehrozí

Vedle toho nakladatelství Protis vydalo výbor z Hrabalovy starší básnické tvorby. Editorka Jitka N. Srbová (nejde totiž o autorský výbor), známá též z jejího hostování na Mezinárodním svátku lužickosrbské poezie, například v saském Budyšíně nebo ve Varnsdorfu, jej nazvala „Až na kost“. V knize vymezila básníkovu polohu, v níž je umělecky nejsilnější v pravdivosti a neokázalosti, v tichém a osobním ohromení, v zachycení citově exponovaných okamžiků života bez snahy o jakoukoliv exhibici. I k této knížce si autor sám vybral výtvarný doprovod: „S výtvarnicí Magdalenou Jančurovou jsem se po pravdě seznámil díky našim internetovým rozhovorům. Fotografie jejích kovových plastik na webových stránkách, které sdílí spolu se svým manželem, mě zaujaly a hned mi bylo jasné, že jsou to ty pravé ilustrace,“ prozradil básník.

Tvorba Milana Hrabala zaujala také spisovatelku Milenu Fucimanovou, scenáristku brněnského divadlo Agadir, které nastudovalo hudebně-literární pásmo z jeho veršů pod názvem „Erotikon“. Po úspěšné premiéře na domovské scéně zavítalo nedávno na sever Čech do Šluknova. Zde Hrabalovu poezii představilo publiku na zámecké půdě, která začíná být proslulá nádhernou atmosférou a vynikající akustikou. Pořad byl také zachycen na kompaktním disku a je zajímavým pohledem na Hrabalovu básnickou tvorbu ze zcela jiného úhlu, než ve shora zmíněné knižní publikaci.

Jak známo, básník se v českých zemích svou tvorbou neuživí. Snad lze doufat alespoň v pravdivost naděje, kterou v sobě nese poněkud nadnesené tvrzení Jitky N. Srbové v závěru Hrabalovy knížky: „Jednou z mála výhod údělu básníka je, že mu smrt vůbec nehrozí.“