Aleš Valenta: Bez pohybu a sportování si nedovedu svůj život představit

Jak dnes vypadá běžný den olympijského vítěze ve výslužbě?
Záleží jestli mě čekají pracovní povinnosti, nebo zda mám volný den. Pokud se připravuji na nějaké moderování, protože moderuji spoustu akcí, nebo protože dělám i pro Českou televizi Déčko, dětský kanál, kde tvoříme dětský sportovní magazín Lvíčata, tak to obnáší i spoustu času, práce od přípravy scénářů po natáčení. Pak už mně mnoho času na intenzivnější relaxaci sportem nezbývá. Když mám volný den, tak si jdu třeba už dopoledne zahrát hokej. Odpoledne pak třeba mám v plánu nějakou práci v domě nebo na zahradě. Vůbec jsem se začal více věnovat domácímu kutilství. To mě baví.

Kdy jste ukončil aktivní kariéru vrcholového sportovce a jakou jste našel „náhradu“?
Skončil jsem v roce 2007 a potom jsem se shodou okolností dostal do studia rádia Frekvence 1. Tam jsem začal moderovat a pobyl tam šest let. A pak už i paralelně začal v televizi. Rozhodně jsem se nezačal nudit. Bylo toho víc a víc. Především, když jsme začali dělat na klíč Lvíčata a ještě k tomu další televizní projekty a moderování. Ten můj nástup do rozhlasového studia byl opravdu velká shoda okolností, protože já jsem nikdy žádné moderátorské ambice neměl. Bylo to tak, že mně zavolal ředitel Frekvence 1, že by se se mnou rád setkal. Tím jak provozuji i sportovní centrum, tak jsme si myslel, že to bude něco právě spojené s tím sportovním centrem a sportovním marketingem, který jsem dělal. O to více jsem byl překvapen, když mi sdělil, že pro mě má nabídku na moderování pořadu na Frekvenci 1.

Takže jste se učil moderovat takzvaně za pochodu?
Pro mě byla velká výhoda, že když jsem nastupoval do rádia a pak do televize, tak jsem byl celkem dost známá tvář. Nešel jsem tam jako bezejmenný moderátor, který si teprve buduje svoji kariéru. A šéfové tam ani po mě nechtěli, abych se měnil. Požadovali, abych zůstal takový jaký jsem. To byla moje obrovská výhoda, že jsem si nemusel hrát na moderátora, ale byl jsem Aleš Valenta, který moderoval, komentoval něco, co se děje.

Zopakoval už někdo váš legendární skok z olympiády?
Naštěstí už ano. Po čtrnácti letech. Letos a dokonce už minulý rok v zimě ho skočili dva talentovaní kluci.

Nenašel jsem u vás žádnou zmínku o běhání, dálkovém běhání, čím vás akce City Cross Run & Walk oslovila?
Já přiznávám, že jsem byl vždycky velkým odpůrcem běhání, ale jenom proto, že jsem ho musel dělat. Takže mně ze všech aktivit, které profesionální sportovec musí dělat aby si udržoval fyzickou kondici nepřirostlo k srdci. Běhání mě tehdy ze všech disciplín úplně nejméně bavilo. Nicméně jsem byl vždycky zastáncem takových závodů jako City Cross…, sportů, které přivedou lidi do centra měst. Protože se v nich spojuje to, že člověk, když běží, tak ještě něco kolem sebe uvidí, takže proto jsem zastáncem těchto akcí typu City Event. A myslím si, že právě to spojení toho běhu ve městech dává velkou logiku, proto i rád navštěvuji a moderuji takové akce.

Martin Prokeš: „Černým koněm“ festivalového dostihu bude koncert v Boru

Znáte některou z tras v okolí České Lípy, po které lidé poběží?
Závod City Cross Run v České Lípě jsem moderoval už minulý rok, a tak předpokládám, že i letošní trasa městem bude víceméně podobná. Vím kudy povede, ale sám jsem si trasu neproběhl nebo neprojel na kole. Popisoval jsem ji vloni, takže představu mám, ale že bych věděl kolem které fontány, kaple a podobně běžci proběhnou to ne.

Přestože při akci typu City Cross Run& Walk to vidět moc není, ale nepřijde vám, že mladší generace jsou lenivější?
Ne, já si nemyslím, že by byla lenivější. Podle mě každý mladý člověk je zrozen ve většině případů k tomu, aby se pohyboval, to znamená, že pohyb je mu přirozený. Nicméně, my dospělí dnes dětem dáváme různá jiná lákadla, která je od toho sportu, pohybu mohou samozřejmě odrazovat a la tablety a chytré telefony. A potom nejsme dostatečně my cílevědomí, abychom děti vedli ke sportu a pohybu obecně. Já osobně si tedy nemyslím, že by šlo o chybu dětí. Já mám dvě děti, 15, 16 let, takže už jsem mnohokrát přemýšlel a vzpomínal, jak to bylo za nás a vím na sto procent, že kdyby mně tehdy někdo doma dal takové to „Atari“, tak já budu také hrát hry o stošest.

Současná doba je jaká je, ale my si pořád stěžujeme, že ty děti jsou moc u telefonu a u tabletu a měly by chodit víc ven, ale velmi často jim nejsme dobrým příkladem, trávíme sami hodně času u televize, počítače či tabletu. A druhá věc je, že s nimi trávíme málo času a třeba ani nejedeme na výlety. Naše doba je hodně obklopená novými technologiemi, moderní technikou a stejně jak nové vymoženosti baví nás, tak baví i ty teenagery nebo i menší děti. Stěžovat si mně proto přijde trochu alibistické. A že se ve škole nechce dětem při tělocviku cvičit, tak to je asi nějaký důsledek toho, co dělají doma a jak fungují jejich rodiče, rodiny obecně.

Myslím, ale že není úplně tak tragické. Když točíme Lvíčata, jezdíme po těch hřištích, tělocvičnách a tréninckých i závodech, tak vidíme jak mladá generace sportuje. A vidět je to i v České Lípě, když tady je ten dětský závod, kolik se těch dětí přihlásí, tak ono to s nimi není až tak špatné. I když pravda je taková, že dítě před tím tréninkem nebo závodem a hned po nich musí zkontrolovat ten svůj mobil, instagram… Ale zase, je dobré si uvědomit sami sebe, kolikrát a jak často i my vezmeme ten telefon do ruky a podíváme se do něj.

Nejlepší firmou kraje je VÚTS, živnostníkem roku sklář Petr Novotný z Boru

Viděl jste velký kus světa, co říkáte Českolipsku, je pro vás něčím přitažlivé, zajímavé?
Mně se na Českolipsku velice líbí krajina. Samotné historické centrum České Lípy je také velmi hezké. Když vezmu celý region tak Českolipsko má moc pěkné přírodní prostředí. Vždy když tam projíždím autem, tak mám chuť vystoupit, projít se nebo vyrazit na houby. Nádherné lesy, nádherná krajina. Myslím, že Česká Lípa je nejen hezké město, ale vůbec místo k žití. A Česká Lípa na tom není ani spádově tak špatně, když si vezmu, že není problém se dostat do Prahy, Liberce nebo nahoru do Německa… Jak říkám, Lípa je dobrá adresa.

Vedete ke sportování i své děti? Co je baví?
Naše děti jsou už víceméně vrcholovými sportovci. Mladší, dcera Amélie, tak ta dělá krasobruslení a syn Denis hraje hokej. Oba tedy vykonávají náročné sporty, které je oba nesmírně baví a jsou ve svých sportech relativně dobří. My, jak já tak manželka Elen, je ke sportu vedeme od malička. Jsme se sportem spojeni a sami hodně sportujeme. Jsme zkrátka sportovní rodina.

Co podle Vás patří mezi největší výhody, přínosy akce jako City Cross Run& Walk …, kterou brzy budete v České Lípě moderovat, na co se zde těšíte?
Myslím si, že akce tohoto typu jsou pro lidi přitažlivé, že je to pro ně něco jiného, že jsou pestré. „Crossy“ se běhávaly přes pole, louky a lesy a najednou se dostanete do města, takže jsou pro ty stálé běžce, kteří soustavně závodí a běhají crossy zpestřením jejich sezóny, příjemným zpestřením. Výhodou je, že sebou mohou vzít i doprovod, který by jinak neměl co dělat. Pokud vyrazí s rodinou na nějaký závod, tak přitom mají možnost vidět kus města, navštívit památky a být na chvíli součástí i té atmosféry závodu. A navíc je to „snadná“ akce, to znamená že je mnohem jednodušší pro lidi, kterým se jinak nechce odjíždět někam do lesů a do polí, aby si zaběhali. Ale když vidí, že se závod koná takřka za jejich domem, tak si řeknou, pojďme si to zaběhnout, ten kilometr, dva nebo pět kilometrů. Nebo nováčkům akce usnadní vlastní cestu k běhání. Proto jsem velký zastánce podobných událostí, ať jde o běh, nebo třeba cyklistiku. Tyto akce mají spousty pozitiv, mají smysl.

Liberecký tatér Valeš: Už dávno neplatí, že člověk s tetováním byl ve vězení