Zvenku vypadá budova autobusového nádraží ještě docela slušně. Ten pravý šok čeká na cestující v okamžiku, kdy vejdou dovnitř. Už na první dojem je odradí nepříjemný zápach, který se s každým krokem ještě stupňuje. Nejvíce zesílí u pokladen, ty jsou totiž blízko toaletám. Pohled na toalety je už na první pohled tak otřesný, že dovnitř si troufají jen ti nejotrlejší. I ti ale poté, co vejdou dovnitř, nevěří, že něco podobného je ještě dnes možné. Kaluže na zemi, otřesný smrad, odpadky a špína kolem mísy.
„Štítíte se si tady někam sednout, je to opravdu hnusný, zapáchá to tady,“ vyjmenovává největší nedostatky haly Jana Kurášová, která čeká na autobus. Zjevně je jí každá ubíhající minuta dlouhá. V prostorách se opravdu necítí příjemně. „Asi nejhorší jsou ti bezdomovci, co se tu scházejí každý den,“ krčí rameny mladičká Jana, která tu ovšem v podobně otřesném prostředí musí trávit dost času. Cestuje každý den.
Cestující i ve špatném počasí raději čekají venku, protože většinu odradí právě silný zápach, který se line celou halou. „A vůbec, je to tu počmáraný, starý, prostě bídný,“ říká další dívka, která se sem přišla ohřát. I Andrea Ssayová považuje místní čekárnu za skutečně otřesnou.
Nikdo tu nemaloval opravdu dlouho, zdi jsou špinavé a počmárané. O záchodech ani nemluvit.

Bufet s občerstvením je zavřený, trafika tu není. Jídelna a restaurace opodál také nepůsobí příliš důvěryhodně, navíc je vpodstatě propojena s hlavní čekárnou a čpavý zápach toalet tak proniká i do prostor jídelny. V tomto prostředí se občerstvovat není pro cestující zrovna lákavé.
„Stěžují si cestující na tyto prostory?“ zeptáme se u okénka s výdejem jízdenek. „Zajděte si do prvního patra na vedení, já nejsem oprávněna vám cokoliv sdělit,“ říká žena, která vydává jízdenky. A o patro výš, kde jsou kanceláře, to vypadá zcela odlišně. Aula je bíle vymalovaná, chodba vypadá jako botanická zahrada, je tu čisto. „Podívejte, to není naše chyba, ale chyba radnice. Je to tady základna pro bezdomovce, perou si tady prádlo. Myjí se tady, nedávno vytopili celou koupelnu, urvali kohoutek a bylo jim jedno, že teče voda po celé hale,“ říká Karel Havel, člen dozorčí rady firmy Buscom, která je majitelem objektu. A pokračuje: „My zavoláme policii, ta bezdomovce odveze, ale oni se do půl hodiny vrátí a vše začíná znovu. Radnice by měla najít místo, kde se bezdomovci budou moct umýt a ohřát.“
Problémy s bezdomovci mají obecně všechna nádraží a všude to řeší jinak. Někde jsou záchody na klíč, aby bezdomovcům znemožnili alespoň zneužívat prostory toalet. Jinde je důsledně hlídají, aby udržovali čistotu a neobtěžovali cestující. Některá nádraží se snaží alespoň s maximálním nasazením udržet čistotu. To se ale o autobusovém nádraží v České Lípě říct nedá.
„Dělá se proto maximum, dvakrát denně vytírá uklízečka prostory celé čekárny, dvakrát denně sociální zařízení, platí se úklid haly a úklid sociálního zařízení, každý den se uklízí i celé nádraží,“ říká Iva Novotná, obchodní ředitelka firmy Buscom, která na nádraží neshledává jedinou chybičku a s žádnou stížností se prý zatím nikdy nesetkala.
Podle vyjádření místostarosty Jana Stejskala město nemůže řešit stav autobusového nádraží, protože to je soukromý majetek. „Majitele písemně upozorníme a požádáme o řešení,“ řekl Jan Stejskal.
Ani hygiena neprovádí kontroly těchto míst. „Státní zdravotní dozor na veřejných toaletách neprovádíme, zákon 258 na ně nepamatuje, a tudíž nejsou stanovené podmínky provozování,“ uvedla tisková mluvčí Krajské hygienické stanice Libereckého kraje Zuzana Balašová. Jediným řešením je místní vyhláška, kterou by muselo vydat město.