Autor unikátní vitráže v Lékařském domě zemřel před 50 lety

Před válkou prošla ve sklářské škole v dnešním Novém Boru jeho rukama celá jedna generace německých, ale i českých sklářů.

K Čechům a potažmo československé vládě byl profesor Rudolf Görtler i za války loajální. To je hlavní důvod, proč se ho coby Němce netýkal poválečný odsun a proč mohl vynikající malíř, sklářský výtvarník a pedagog a autor monumentálních vitráží zůstat v Novém Boru. Tady Görtler 31. ledna roku 1965 také zemřel, od jeho úmrtí uplyne právě dnes rovných padesát let.

Jeho náklonnost k Čechům dokládá jedno z nejvýznamnějších děl, které po novoborském výtvarníkovi a učiteli na Českolipsku zůstala. V roce 1937 vyrobil pro nově postavený dům finančních úřadů v České Lípě (dnešní Lékařský dům na rohu ulic Čsl. armády a Bulharské) vitráž z leptaného skla se státním znakem Československé republiky.

„Je to nesmírně cenná záležitost, velmi významné dílo a dokonale provedené," říká o vitráži českolipský historik Ladislav Smejkal. „Význam této práce je z hlediska provedení i symboliky takový, že by ji měl znát každý Českolipan, nejen ten, kdo dnes chodí do Lékařského domu k doktorovi."

Rudolf Görtler se narodil 16. dubna 1894 v Arnultovicích. Absolvoval Odbornou sklářskou školu v Novém Boru a po ukončení se vydal do Vídně, kde studoval na Uměleckoprůmyslové akademii. „Již v této době spolupracoval jako návrhář s firmou Lobmeyer," popisuje Rudolf Hais, sklář a publicista, člen České sklářské společnosti v Novém Boru.

Po návratu do Nového Boru pracoval Görtler ve sklárně Wilhelma Henkeho, jehož dceru Ilse si v roce 1927 vzal za ženu. Ve třicátých letech nastoupil do borské sklářské školy, nejprve jako výpomocný učitel, postupně jako profesor a vedoucí oddělení vitráží a plochého skla. Na škole vedl také ateliér figurální malby.

„Vím z doslechu, že Rudolf Görtler byl velmi trpělivý pedagog se silně vyvinutým smyslem pro vyhledávaní talentů. Těm potom věnoval zvýšenou péči," uvedl Ladislav Smejkal. „Byl to učitel jak se patří a současně vynikající výtvarná osobnost. A všechno dohromady podtrhuje skutečnost, že měl mezi svými žáky jak Čechy, tak Němce."

Nakloněný Čechům

V borské sklářské škole se totiž až do roku 1934 vyučovalo výhradně v němčině. „Teprve pro školní rok 1934/35 se vedle německého obchodního oddělení otevřelo také obchodní oddělení s českým vyučovacím jazykem a v následujícím roce české oddělení pro malíře, rytce a brusiče s tím, že bude mezi německými a českými žáky zachován poměr 2:1," popsal v roce 2000 v katalogu novoborské školy sklářský historik a teoretik Antonín Langhammer.

Němec Görtler neměl s Čechy žádný problém. „U výkonných sklářských výtvarníků se to velmi často objevovalo, že to byli lidé loajální ke státu, kteří se nenechali zmást různými ideologiemi. Vyplývá to z toho, že to byli lidé vzdělaní a s uměleckým citem, který je vedl k určitému nadnárodnímu uvažování. V Boru jsem si všiml vícero takových případů," vysvětlil Ladislav Smejkal.

Náklonnost k Čechům sehrála v Görtlerově životě úlohu po válce, protože se ho netýkal odsun a mohl zůstat v Novém Boru. „Stal se návrhářem vznikajícího národního podniku Borocrystal (předchůdce dnešního Crystalexu pozn.red.) a v roce 1950 mu bylo vráceno československé státní občanství," zjistil o Görtlerovi Rudolf Hais, který se s významným sklářským výtvarníkem ještě osobně setkal.

Vzácná perokresba

„Pana profesora jsem nejprve znal nepřímo přes rodiče a často jsem ho potkával, když někde venku seděl a maloval. Ale později jsem už jako mladý absolvent průmyslovky měl zájem o historii sklářství a zajímaly mě obrazy starých sklářských dílen, které profesor Görtler maloval. Když jsem se za ním vypravil, tak zrovna dokončoval barevný obraz borské huti Flóra Hantych (dnešní sklárna Egermann pozn. red.) a já ho chtěl od něj koupit," vzpomíná Hais. „On mi na to řekl, že je to hodně drahé a že tento obraz přepustí řediteli Žílovi do Borského skla, ale že mi prodá perokresbu s úplně stejným motivem, kterou nakreslil, než se pustil do velkého barevného obrazu. Takže já mám dnes původní kresbu obrazu s hutí Flora a hodně si ji cením. Stála mě osm set korun, což byl tehdy měsíční plat."

Ještě v roce 1937 se Rudolf Görtler podílel také na velké obnově interiéru kostela Povyýšení sv. Kříže, nejstaršího kostela v České Lípě. Podle informací na webu českolipské farnosti Görtler v kostele vyzdobil 96 polí dřevěného stropu eucharistickými symboly. Jednu z jeho významných vitráží má dnes ve sbírkách také Sklářské muzeum Nový Bor. Jde o třídílnou vitráž, zobrazující řemeslníky, kteří brousí a ryjí sklo.

Jiná díla už po Görtlerovi na Českolipsku nezůstala nebo se o nich neví. Nástěnnými malbami měl Görtler vyzdobit také bývalou restauraci Na Střelnici v Novém Boru a jednu stěnu v novoborském Grandhotelu, všechna tato díla jsou ale dnes zamalovaná.

Po úmrtí v roce 1965 byl R. Görtler pochován na Lesním hřbitově v Novém Boru. (mip)

(Článek vznikl s laskavou pomocí pánů Rudolfa Haise a Ladislava Smejkala a paní Kateřiny Ditterové ze Sklářského muzea v Novém Boru).