Autorka knihy roku se narodila v České Lípě. „Ale jen náhodou!“

Hned její prozaický debut K moři jí vynesl Cenu Jiřího Ortena, literární ocenění pro mladé autory. Další kniha Zmizet, složená ze tří novel, získala ocenění Magnesia Litera pro Knihu roku. Za obě díla byla nominovaná také na Cenu Josefa Škvoreckého.

Mladá spisovatelka a scénáristka Petra Soukupová v pátek poprvé coby autorka vystupovala na Českolipsku. V galerii kulturního domu Sever ve Cvikově četla a besedovala s lidmi na pozvání zdejší městské knihovny. Se Cvikovskem i Českolipskem obecně ji pojí zajímavé osobní okolnosti.

Soukupová, která pracuje také jako dramaturgyně televizního seriálu Ulice a několik let připravovala scénáře pro seriál Comeback, se (v roce 1982) narodila v České Lípě. „Ale je to jen velká náhoda. Maminka totiž měla v českolipské porodnici kamaráda doktora. A proto odjela rodit právě sem," popsala v pátek jedna z nejvýznamnějších současných domácích autorek, jak se Česká Lípa dostala do jejího rodného listu.

„A další shodou okolností později koupili rodiče u Cvikova chalupu," přiznala spisovatelka, která zmínku o cestě do Trávníku u Cvikova přisoudila i jedné ze svých postav v knize Zmizet. „Ani tady na Cvikovsku ale moc lidí neznám. Je to chalupa rodičů, sama sem tolik nejezdím a když někoho znám, tak zase jen přes rodiče."

Navzdory vazbám na Českolipsko tady nikdy předtím coby autorka nevystupovala. Nebýt Městské knihovny ve Cvikově, nic by se na tom doteď nezměnilo.

O čem ještě ve Cvikově vyprávěla?

O práci na seriálu Comeback

„Zatímco v Ulici má jeden autor na starosti jednu rodinu nebo skupinu lidí kolem jednoho člověka, práce na Comebacku byla divočejší. V týmu scénáristů byl Tomáš Baldýnský a další tři lidi byli jediní, kteří tam vydrželi celou dobu, jinak se to tam velmi rychle střídalo.

Probíhalo to tam poměrně chaoticky a zpětně to ani nedokážu přesně popsat. Stávalo se, že někdo napsal scénář epizody, a pak se úplně přepsal nebo se napsal úplně nový. Bylo to takové živelné, ale vycházelo to z toho, že nikdo z nás neměl s tímto žánrem zkušenosti.

Psát sitcom je daleko těžší, než psát epizody k Ulici nebo k jakémukoliv „vztahovému" seriálu. Obyčejné příběhy jsou snazší práce než sitcom, který musí být vtipný a držet příběh."

O kritikách

„Čtu je. Když vyjde nová kniha, tak v prvních týdnech sleduji, kde o tom kdo napsal. Nebo si je pak přečtu na internetu. A mám to štěstí, že víc bylo těch dobrých kritik. A za to jsem ráda, je to dobrý."

O scénářích

„Jedním z problémů u nás je, že tu moc nefungují dramaturgové. Stala se z nich jen přídavná profese, pomocníci scénáristy. Já mám vystudovaný obor scenáristika a dramaturgie, ale ta dramaturgie se vlastně neučí. Všichni, kdo si píšou scénáře, tak mají pocit, že dramaturg je člověk, který by jim do toho zbytečně kecal. Ale myslím si, že v procesu psaní je to důležitý člověk, protože autor nemůže mít potřebný nadhled. Takže když někdo dramaturga nemá nebo když si producent myslí, že je dramaturg, tak je to pak těžký."

Nakolik jsou knihy autobiografické

„To je různé. Některé reálie se shodují. V Martě v roce vetřelce chodí hrdinka na stejnou vysokou školu jako jsem chodila já, protože v deníku potřebuje člověk používat co největší detaily. Kdyby chodila jinam, tak bych si musela všechno detailně zjišťovat. A na to jsem líná"