Svého času to byl vynikající student, později oblíbený pedagog a současně také pečlivý historik a badatel, který dlouhých čtyřiatřicet let držel ochranNou ruku nad dějinami sklářského města.

Novoborský historik doktor Vladislav Jindra je neobyčejný člověk a výčet jeho celoživotních aktivit by sám o sobě vydal na monografii. Snad i rozsáhlejší, než je ta, kterou považuje za vrchol svého životního díla dějinná trilogii o historii města Nový Bor.

Publikace, která čtenáře oslovuje především srozumitelným slovem si dokonce vyžádala druhé vydání 1. dílu. Na něm se opět významně podílela i radnice. Jindra jí při slavnostním křtu složil poklonu. „Dovolte mi, abych projevil městu velkou vděčnost za to, že se vydání ujalo, protože ve většině měst není takové pochopení. Jsou i větší města, která by mohla mít své historické zpracování, ale z nedostatku anebo nezájmu ji nemají," podotkl historik.

O dějinách Nového Boru jste toho napsal mnoho. Prozraďte, existují vůbec ještě nějaká období, která doposud zmapovaná nejsou?

Samozřejmě. Pro badatele je tam tolik materiálu, že by jim to vydrželo na tři životy. A když mluvím o Lípě, tam je materiálu ještě více. Ohromně zajímavé je třeba 16. století, kterému jsem se chtěl věnovat, ale potom jsem jen nahlédl a myslím, že Lípa má nesmírný materiál, který ještě vůbec nebyl zveřejněn. Takže budoucí badatel o České Lípě má práce dost. A s Novým Borem je to podobné, to jsou třeba 18. až 19. století, která jsou materiálově zabezpečená, ale vůbec ne zpracovaná.

Já ovšem nemohu v dějinách popsat všechno, je to jen informativní záležitost, protože jsem nechtěl, aby byl čtenář zahlcen poznámkami, které bývají v odborných knihách. Proto jsem to pojal tak všeobecně populárněji. Publikace má ohlas, protože tomu rozumí i obyčejní lidé. Čili žádné odborné dílo, ale dílo, které obyvatele města seznámí s jeho minulostí.

Najdou se v dějinách Nového Boru ještě podobné kontroverzní události, jako byl třeba 2. červen 1945?

No já se tomu druhému červnu zásadně vyhýbám, protože ani z jedné ani z druhé strany to není spravedlivě a historicky věrně a přesně dokumentováno. Ona ta pravda je někde jinde a spíš uprostřed. A proto do těch sporů, které tady vznikají, se jako historik nezapojuji, ale jsem ochoten dodat historický materiál, kterého se ale dochovalo velmi málo.

Překvapení přichystala ředitelka českolipského archivu Jana Blažková pro novoborského historika Vladislava Jindru. Na úterní křest přivezla autorovu první kroniku města z roku 1961.A jsou tedy i jiné podobné události?

No tak jistě. Rok 1819, potom 30. léta, Bor byl považován za nacistické město, a to zcela po právu. Po válce zde byla vyložena posádka a bylo třeba postupovat poněkud přísněji než v jiných městech. Přesto se posádka chovala velice solidně, nelze tvrdit, že to byli nějací vagabundi, tady bylo řádné vedení, nedocházelo tady k žádnému drancování nebo ubližování.

Od roku 1961 až do roku 1995 jste vedl kroniku města Nový Bor. Jaká byla vaše cesta k této zajisté neobvyklé práci?

Já jsem se k tomu dostal jako student. Zajímaly mě staré věci, tak jsem chodil pomáhat do archivu. Například málokdo ví, že moje první setkání s archivem bylo v České Lípě. V době, kdy archiv ještě vůbec nebyl archivem a kdy stohy archiválií ležely na hromadě v Žižkově ulici. Tam jsem chodil pomáhat, ve volných chvílích jsem rovnal ročníky časopisů a kompletoval. Byl jsem i u toho, když se zakládalo muzeum v Boru, sbírky ležely v hospodě ve sklepení a my jsme je ještě s kolegou Holým, to byl pozdější doktor přírodních věd, zachránili.

A když se vrátíme ke kronikářství?

V Novém Boru se po válce nenašel nikdo, kdo by se toho chtěl ujmout, mě oslovil tehdejší tajemník Havelka a později vedoucí kina pan Pištora. Plných třicet čtyři roků jsem mapoval historii. Některá období lépe, jiná hůře. Samozřejmě podle času, protože kantor měl také jiné povinnosti, já jsem kromě toho dělal ještě aktivně muziku, takže jsem byl, jak se říká, na roztrhání. Ale kroniku jsem vedl poctivě a dokonce jsem přišel na zajímavé desetinné třídění dat, které by každému kronikáři umožnilo pracovat rychle, efektivně a bez ztráty času. Některá města už to přejala, jako například Jablonec, ohromně jim to pomáhá v práci.

V čem tento systém spočívá?

Jde o desetinné třídění, to znamená každá zpráva má svoje číslo. Třeba veřejné záležitosti jsou jednotka a od toho se odvíjí další. Jedna, dvě, dvanáct, sto dvacet tři, ale všechno se týká veřejných záležitostí. Dvojka je město, tam třeba jsou školy, každá má své číslo. A tak každá událost každého typu dostává své číslo a když si to ten archivář během roku na papírkách jen označí číslem, ke kterému patří, a na konci roku, když to dává dohromady, seřadí, tak může už jen opisovat. To znamená, že je to ohromně rychlé třídění a veškeré události si jen datově srovná a na daný rok má koncept kroniky.

I váš otec Bohumír Jindra byl archivářem, dokonce zakladatelem někdejšího okresního archivu v Novém Boru. Byl to předpokládám i on, kdo vás přivedl na vaši pozdější životní dráhu.

Můj tatínek archiv dovedl až k úplné kompletaci a zpracoval dohromady dvaasedmdesát fondů, což se žádnému archiváři v kraji nepovedlo. Já jsem si říkal, že je třeba se na to připravit, tak jsem ze zájmu vystudoval ještě archivnictví v Praze. Tatínek byl veliký historik a botanik, a každého z nás k něčemu přivedl, jsme tři bratři. Mě přivedl k historii.

Která etapa českých dějin vás osobně nejvíce fascinovala?

Já bych řekl celkově celé dějiny. Když jsem začal bádat, zaměřil jsem svou diplomovou práci na vývoj městské správy v České Lípě až k Valdštejnovi, do roku 1623. Měl jsem oponenta Josefa Petráně, kterého se všichni studenti báli, protože jednak všechny vyhazoval od zkoušek a všechny diplomky jim likvidoval, ale já jsem z ní dostal dvojku.

Byla zkouška, ze které vás vyhodili?

No, opakoval jsem dějiny práva, protože archivnictví má také takzvané malé právo, my jsme vlastně archiváři znalci českého práva, takže jednou jsem si musel zkoušku zopakovat, ale to jsem zvládnul.

„Tato monografie nemá na Českolipsku obdoby"Překvapení přichystala ředitelka českolipského archivu Jana Blažková (uprostřed) pro novoborského historika Vladislava Jindru. Na úterní křest přivezla autorovu první kroniku města z roku 1961.Ředitelka českolipského archivu Jana Blažková o doktoru Vladislavu Jindrovi a jeho dějinné trilogii města Nový Bor.
„Ačkoliv s Novým Borem tak úplně stoprocentně nejsem spjatá a nemám toho moc společného, tak k panu Jindrovi chovám velikou osobní náklonnost, protože si velice jeho práce vážím. Já bych vám chtěla říci, že město Nový Bor má skutečně moderní, ucelenou a rozsáhlou monografii o historii a tato monografie nemá v současné době na Českolipsku obdoby, nemá srovnání.
Ta monografie je unikátní ještě v jedné věci, a sice v té, že sepsání dějin města se ujal jeden jediný autor. To nemá obdoby nejenom v okrese Česká Lípa, ale je to naprosto unikátní a výjimečná věc celkově. Máte výjimečného historika, kronikáře, badatele a spoluobčana. Pan doktor Jindra je pro mě člověk mnohovrstevný, takřka renesanční. Vedle jeho učitelské dráhy, kterou si netroufám posuzovat, protože mě nikdy neučil, si troufám říci, že další jeho společenské práce byla práce kronikářská. Když se pan Jindra stal kronikářem, bylo mu sedmadvacet let. To je pro kronikáře velice útlý věk a vyžaduje to velkou odvahu. Pan Jindra se řadí se mezi nejdéle píšící kronikáře celého regionu, myslím si, že v současné době jej předběhl jen pan Matějovič, který ještě kroniku nepoložil, to je kronikář z Dubé."