„Nad chlastem se nedá vyhrát. Když piješ, dostane tě,“ tvrdí muž, který několikrát zřejmě omylem zapálil vybydlenou ruinu, kde žil, a svým chováním po masivních dávkách alkoholu ztrpčoval místním život. Přitom v Kravařích ani oficiálně nebydlí. Trvalé bydliště má v Medonosích. Odjezdu do léčebného programu předcházelo plno práce.

„Je na místě poděkovat pracovnicím obce Veronice Chocholoušové a Šárce Hodanové, které se Pepy chopily a všechno zařídily,“ uvádí starosta Kravař Vít Vomáčka. Podle něj je výhoda malé obce, že se může zaměřit na konkrétní izolovaný problém. „Ve větším městě to asi není reálné. To by navíc jejich sociální pracovnice musely vytáhnout paty z kanceláří,“ zamýšlí se starosta.

Připravit Pepu k odjezdu na léčení konkrétně znamenalo budoucího klienta zařízení ve Šluknově umýt, ošatit, oholit a ostříhat. Zhruba v tomto pořadí. Zvlášť náročné práce se u posledních dvou jmenovaných činností chopila místní kadeřnice Petra Kulasová. „Přišel tam starosta a řekl jim, ať mi udělají stejný účes jako jemu,“ směje se Pepa, zatímco se drbe po dočista oholené hlavě.

Jak sám přiznal, naposledy si dal alkohol večer před odjezdem. Ještě druhý den dopoledne to z něj dost táhne. „Musel jsem se rozloučit s kamarády,“ vysvětluje a hrdě dodává, že krabicové víno, co mu z posledního „dýchánku“ zbylo, ráno vylil.

„Během programu Teen Challenge je zakázáno brát drogy, zneužívat léky, pít alkohol a kouřit. Návrat do zařízení v podnapilém stavu nebo pod vlivem drog je důvodem k okamžitému vyloučení z programu,“ stojí mimo dalších pravidel v podmínkách šluknovského zařízení Teen Challenge, kam se Veronice Chocholoušové z kravařského infocentra povedlo Pepu umístit.

Křesťansky založená enkláva sídlící v malebné chalupě čítá okolo dvacítky lidí. Ti, kteří vydrží, ve stavení žijí, podle možností pracují a léčí se ze závislosti mezi rokem a rokem a půl. Na vlastní žádost mohou kdykoliv odejít. „Já to dám, určitě. Musím, jinak skončím pod drnem. Mám pár kamarádů, kteří takhle skončili,“ přerývaně ujišťuje Pepa. „Já se přijedu brzo podívat,“ loučí se Pepa se starostou před samým nástupem do vozu. „Jen nestraš,“ odpovídá mu lakonicky Vomáčka.