I tisíce lidí se ve dvacátých a třicátých letech minulého století účastnily pietních akcí u památníku hrdinům Rumburské vzpoury v Novém Boru. Úcta a respekt největšímu protiválečnému povstání v českých zemí byla totiž zároveň projevem podpory mladé československé státnosti.

Památník sedmi hrdinům, kteří byli v Novém Boru 29. května 1918 zastřeleni, ale neměl dlouhého trvání. Dílo významného českého sochaře Karla Dvořáka bylo odhaleno v květnu 1923 a už v roce 1940 ho zničili nacisté.

„Na jeho místě byla po roce 1945 vztyčena kamenná stéla, ta je ale pouze provizorní náhradou za architektonicky hodnotný pomník," poukazuje starosta Nového Boru Jaromír Dvořák. „Proto nyní ve spolupráci se Společností pro obnovení pomníku Rumburským hrdinům připravujeme výstavbu repliky původního pomníku."

Stávající pomník, u kterého se konají pietní akce nyní, bude odstraněn. „Pamětní deska bude uložena a kamennou stélu, která nemá žádnou zvláštní hodnotu, nabídneme k dalšímu využití jako materiál," upřesnil starosta.

Novoborská Společnost pro obnovení pomníku Rumburským hrdinům, jejímž předsedou je novoborský zastupitel Josef Doškář, usiluje o obnovu pomníku už tři roky. Ve veřejné sbírce už na svůj plán vybrala 71 tisíc korun a za část z nich už pořídila zadání projektu a objednávku u umělecké školy v Hořicích.

Město Nový Bor už požádalo na tuto akci o grant ministerstvo obrany a pomoc v této věci přislíbil hejtman Libereckého kraje Martin Půta. „Měl by se osobně setkat s ministrem obrany a jednat o stoprocentním financování celé akce ze strany státu. Pokud by to nevyšlo, přislíbil spolufinancování ze strany kraje," popsal novoborský starosta Jaromír Dvořák.

Pomáhala také Marie Majerová

Zajímavostí původního pomníku Rumburským hrdinům je, že se o něj významnou měrou zasadila spisovatelka Marie Majerová.

„Do Nového Boru začala jezdit už od počátku 20. let minulého století. Sblížila se tu s českými skláři a pomáhala tu například se vznikem české školy," popsal pro Deník už dříve Ladislav Smejkal, historik Vlastivědného muzea a galerie. Spisovatelku ale také zaujaly osudy hrdinů Rumburské vzpoury. Pro pořízení pomníku sama organizovala sbírku a pro jeho ztvárnění doporučila svého přítele, sochaře Karla Dvořáka.

Majerová také o Rumburské vzpouře napsala povídku „Sedm hrobů". V ní pracovala s tvrzením, že vojáci odsouzení novoborským soudem k popravě byli losováni, protože původně padlo jedenadvacet rozsudků smrti. K popravě tak měl jít třetí. Takovou verzi ale historici považují jen za legendu.