„Bude to na nás, na lidech, jestli ho odstraníme nebo neodstraníme. Ale já jsem přesvědčený, že 17. listopadu tam už nebude. Že zastupitelstvo k tomu zaujme stanovisko a pomník odstraní,“ prohlásil Robert Uxa. Představitelé radnice se nijak nevyjádřili.

Místostarosta pouze jednou musel zasáhnout proti vzájemnému napadání účastníků. Diskuse často zašla až do osobní roviny. Tak trochu sportovní terminologií šlo o duel Robert Uksa vs. Jan Tichý.

„Zapátral jsem a dostal se k vašemu otci. Jako předseda mimořádných soudů odsoudil jednu německou občanku k smrti,“ řekl směrem k Janu Tichému Robert Uksa. „Konzultoval jsem to s psychiatry a ti u vás diagnostikovali generační trauma.“

A pokračoval: „Vy víte, jak to bylo. Soud začal v šestnáct hodin a v jednadvacet hodin ta paní visela. Tak to bylo i za stanného práva. Pokud taky vykládáte, že lidi byli mučeni, tak jste asi neviděl popravu za stanného práva. Tam lidi postaví ke zdi a zastřelí je. Po tom, co jste tady vykládal, co s těmi lidmi dělali, tak by ani nebyli schopni stát. a jsem přesvědčený, že v životě by nedovolil legionář, československý důstojník, aby k tomu došlo.“

Jan Tichý nejprve uvedl, že jeho otec zemřel před čtyřiceti lety. „Jako soudce se podílel na retribučních procesech. Tato žena udala svého manžela a tím zavinila jeho smrt. Odsoudil ji spolu s pětičlenným senátem k trestu smrti. Rozsudek byl jednomyslný,“ předeslal.

„Za tátu se nijak nestydím, jen ten psychiatrický posudek si rád přečtu. Možná by se k tomu měla vyjádřit moje žena, se kterou jsem se poznal v roce 1962 a vydržela to se mnou dodneška,“ dodal Jan Tichý.

Tuto slovní přestřelku komentoval Jan Vobr: „V této diskusi nejde o argumenty, ale rovnou o diskreditaci jednoho z účastníků. To jsou estébácké metody,“ řekl Jan Vobr.


Poznámka autorky:
O tom zda se věnovat zveřejnění rozsudku, jsem dost přemýšlela. Kladla jsem si otázku, zda činnost otců a dědů účastníků semináře má vztah k popravě osmi Němců. Nakonec jsem usoudila, že je zveřejním, protože autenticky dokumentuje, jak složité je vyrovnávání se s minulostí, a to nejen s válečnou. Každý tak činí po svém, každý o ní přemýšlí, každý něco dělá. Konkrétně tato diskuse dokládá, že minulost je stále živá…