FOTO: Bývalý učitel zahájil hladovku. Mrzne před českolipským soudem

V justičním paláci se v posledních letech účastnil hned několika soudních sporů, které se začaly odvíjet od jeho rozvodového řízení. Jak sdělil, jedním z posledních podnětů k zahájení svého riskantního protestu bylo, že mu přišel rozsudek ke 4 měsícům odnětí svobody za domácí násilí, který on stále odmítá a který nabyl právní moci.

„I když jde jen zdánlivě o symbolický trest, znamená, že po 23 letech ve školství nemohu už učit. Protože si nejsem vědom, že bych pochybil, přišlo mi, že mám právo jít za svým snem, promluvit a nenechat se šikanovat,“ vysvětlil Štágl. „Za individuální cíl své protestní hladovky mám, aby se orgány činné v trestním řízení zabývaly mojí vytrvalou námitkou, že jsem nebyl agresorem vůči své manželce, ale obětí křivých obvinění,“ zdůraznil.

Jak v neděli dopoledne Deníku řekl, místo si vybral záměrně. „Soud je pro mě symbol zastání. Měli by ale umět rozlišit dobro od zla, i když jde o složité definice,“ řekl muž v zelené zimní bundě a spacáku. Jediným občerstvením mu byla termoska s čajem. V neděli tvrdil, že se zatím cítí dobře. Čeho chce dosáhnout a jak dlouho míní v protestu pokračovat, neupřesnil. „Já už jsem dosáhl po té první noci velkého cíle tím, že jsem viděl, že spousta lidí je dobrých. Byl bych ale rád, aby i ti, co ovlivňují naše životy, od prezidenta počínaje a po soudy a státní zastupitelství konče, aby dobře dělali svoji práci,“ prohlásil.

Byl optimista, chtěl žít. Fotografa z Českolipska zabil covid

Jiří Štágl na svém blogu na serveru iDnes.cz uvedl, že svou protestní hladovku vede za slušnost státních zaměstnanců. „Neočekávám, že mě musí chránit každý policajt, že můj příběh má dojmout každou soudkyni a že státní zástupkyně by uvažovaly nad rámec svého zaměstnání. Chci, aby tito lidé byli ke mně slušnější,“ sdělil.

Na svém tábořišti má po ruce i svou knížku „Jiří“ s podtitulem „od živnostníka roku po bezdomovce“, kterou prý napsal po propuštění z Bohnic a která rekapituluje, co za poslední rok a půl zažíval. „Nechystal jsem žádný transparent, neoslovoval média, přesto mně volala a oslovovala spousta lidí, nabízeli mi pomoc, to mně vrátilo naději. Chtěl jsem jen říci, že se něco stalo, ale kolik je dobrých lidí – to mě fakt dojalo,“ prohlásil hladovkář.