Velký rachot, dunění a otřesy vylekaly obyvatele Jestřebí ve čtvrtek kolem čtvrté hodiny odpoledne. V ten okamžik se právě samovolně sesunula celá jedna třetina skalní zříceniny hradu Jestřebí. Všichni mluví o štěstí, že nedošlo k tragédii, ale pouze k hmotným škodám.

„Zrovna se zatáhlo, zvedl se silný vítr a začalo pršet. Najednou se ozvalo příšerné burácení a rachot, myslela jsem, že je snad zemětřesení,“ popisuje Marta Schwarzbachová, starostka Jestřebí. „Vyšla jsem ven z domu a kus vyšší části hradu byl dole, byl to šok. V ten moment mi volal Aleš Kupec, který bydlí hned pod skalní zříceninou, že se kus utrhl.“

Padající kusy pískovcového masivu se odrážely od svahu a s duněním se valily dolů k silnici. „Nad domkem našich mladých je zrovna holá stráň, a tak balvanům nic nestálo v cestě. Zastavilo je v podstatě až vyskládané dřevo před domem. Nechci si ani představit, co se všechno mohlo stát,“ říká Pavel Kolář, trenér jestřebských fotbalistů a tchán Aleše Kupce. Starostka Schwarzbachová ukazuje na dvoutunový kámen, který dopadl vedle vyštosovaného dřeva. „Ten je přímo z vrcholu skály,“ vysvětluje.

Otřesný pohled

Sousedi rodiny Aleše Kupce už takové štěstí neměli, balvany jim zničily plot. Stejně tak i dalším majitelům rodinného domu, který stojí za zatáčkou. „Tady si kameny razily cestu skrz stromy a zničily jim kus brány a vstupní branky,“ upřesňuje starostka.

Ta spolu s Alešem Kupcem ihned obešla lidi, kteří žijí v bezprostřední blízkosti. Nabídli jim pomoc s odstraněním kamenů a zjišťovali škody. „Všichni se hrozně báli, byl to pro ně otřesný zážitek,“ komentuje Marta Schwarzbachová.

Zburcovali také obecního údržbáře, jenž s pracovníkem na veřejně prospěšné práce, na všech přístupových cestách k hradu natáhl červenobílou pásku, která zakazuje vstup. „Všichni jsme pak vyšli nahoru, abychom se podívali, co se vlastně stalo. Byl to opravdu otřesný pohled na tu hromadu kamenů. Skoro jsme se báli promluvit, aby se ještě něco nesesunulo,“ přiznává jestřebská starostka.

Úplně pryč je jedna třetina vyšší části pískovcové skály, i se zachovanými třemi zuby cimbuří. Ty jsou nenávratně pohřbeny pod ohromnou hromadou suti, která zatarasila okružní turistickou cestu tak, že se tam nedá absolutně projít.

„Je opravdu velké štěstí, že se nikomu nic nestalo. V místech, kam napadaly velké kameny, shodou okolností Aleš Kupec rozřezával stromy popadané po červencové vichřici a jen chvilku po jeho odchodu se skála utrhla,“ říká Marta Schwarzbachová.

Zbytek masivu chtějí odstranit

Tu doplňuje Pavel Kolář, že se ve stejnou dobu po silnici pod zříceninou sjížděly děti na pravidelný fotbalový trénink. Jen díky náhodě tak nedošlo k tragédii. Jestřebští ale mají strach z dalšího sesunu. „Na podestě pod utrhlým vrchem jsou uvolněné další balvany. Stačí, aby zapršelo a můžou spadnout,“ podotýká Marta Schwarzbachová.

Ta po celé páteční dopoledne sháněla statika, který rozhodne, co se skálou bude dál. „Přijet by měl ve středu. Budeme usilovat, aby se vrchní zvětralý zbytek masivu úplně odstranil,“ vysvětluje jestřebská starostka.

Současně s tím ale přiznává, že má obavy, jak se k jejich návrhu postaví Ústav památkové péče. „Skalní zřícenina je na seznamu památek, a tak předpokládáme, že ji budou chtít zachovat v nezměněné podobě. Jenže my nemáme v obecním rozpočtu peníze na drahé zabezpečení skály. Je to pro nás velmi nepříjemná situace.“

Obec prozatím vyhlásila přísný zákaz vstupu na svah pod hradem. „Věřím, že všichni zvědavci budou náš zákaz respektovat a hlavně dodržovat, aby nešlo k případnému zranění,“ dodává jestřebská starostka Marta Schwarzbachová.

První písemná zmínka o hradu v Jestřebí pochází z roku 1295 a je spojena s Jindřichem, praotcem Berků z Dubé. Ti zde na konci 14. století sídlili a zakládali odtud nové vesnice v okolí, mimo jiné blízký Provodín. O dvě století později ale hrad už sloužil jen hospodářským účelům a ztratil definitivně svou funkci.

Místní obyvatelé začali z úpatí skalního suku těžit stavební kámen, a tím se narušila stabilita povětrnostními vlivy již poškozeného pískovce. V roce 1805 došlo k prvnímu puknutí skaliska a pak následovalo dalších šest sesuvů skal, při nichž bylo poškozeno i několik domů pod hradem. To, co bylo možné do čtvrtka z celého hradu spatřit, tak už bylo jen pouhou čtvrtinou jeho původní rozlohy.