Právě na prostranství u pivovaru se museli německy mluvící Českolipané shromáždit, než byli ozbrojenci hnáni na státní hranici pod Luží. Jejich postup neměl v té době ani oporu v zákoně. Nedisciplinované hlídky hnaly pětitisícový průvod, který tvořily vesměs ženy s dětmi a s 30 kilogramy majetku, ale také starci. Během jediného dne museli dojít pěšky z České Lípy do Waltersdorfu. Tento pochod řada lidí nepřežila, navíc byli okradeni a nebo se svých kufrů během pochodu v horkém dni zbavovali sami.

„Město by nemělo zapomínat na ty, kteří zde po staletí žili. Byl bych rád, kdyby se i v České Lípě otevřela diskuse na téma jestli by 15. červen neměl být nějak „hmotně“ celoročně připomínán třeba pomníkem,“ prohlásil českolipský historik Tomáš Cidlina, který na místě před bývalým pivovarem symbolická a vzpomínková setkání v den násilného činu vůči civilistům pořádal od roku 2019.

Na shromážděních se snažil vyvolat vzpomínky a debaty o tom, co historická událost pro město na Ploučnici znamenala. Dokonce proti nim jednou svolali demonstraci s transparenty příznivci KSČM. „Naším cílem vždy bylo projevit pietu a také popřemýšlet nad českolipskou identitou, nakolik do ní tyto události patří,“ uvedl Cidlina.

První pilotní komunitní setkání na českolipském gymnáziu s Tomášem Cidlinou.
Gymnázium v Lípě začalo zvát hosty k debatám. První byl historik Cidlina

Podle historiků existují důkazy o tom, že v rámci této organizované zlovůle československých milicí nebyli ušetřeni ani skuteční antifašisté. Nové moci prý hlavně šlo o vytipované byty a domy. Ke konfiskaci majetku za tohoto prvního pogromu vůči českolipským Němcům nebyl ani zákonný důvod. Těsně před nástupem u pivovaru i několik obyvatel ukončilo svůj život sebevraždou.Dne 15. června 1945, v rámci stejného rozkazu podplukovníka Vovse, bylo vyhnáno i tisíc lidí z Mimoně, kteří se spojili s kolonou jdoucí od České Lípy.

S květinami přišla také Daniela Nitschová, kterou místní historie zajímá. „Tohle naši předchůdci opravdu nezvládli, bezpráví a dost drastické řešení odnesly hlavně ženy a děti,“ poznamenala.

Jak upozornil Tomáš Cidlina, poválečná Česká Lípa bylo relativně pěkné a prosperující město s bohatým průmyslovým potenciálem a jeho okolí zase skýtalo celou řadu usedlostí a hospodářských dvorů. Už proto nebyl problém ho osídlit a záhy po utichnutí války sem směřovaly zástupy lidí z vnitrozemí. Málokdo ovšem chtěl bydlet pod jednou střechou s bývalými majiteli, byť i to se zejména na venkově stávalo.

Českolipský pedagog roku. Společná fotografie.
Českolipský pedagog roku zná svého vítěze. Titul získala Barbora Švédová

Už proto došlo k odsunu německého obyvatelstva takto záhy po válce, tedy před srpnem 1945, kdy skončilo i pod nátlakem mocností období tzv. divokých odsunů. „Jednotky podplukovníka Vovse byly pověstné velkou negativní motivací, odsun organizovaly ve velké části severních Čech a jejich působení je spojováno s celou řadou excesů i na Litoměřicku, Českokamenicku a jinde. V zásadě ale Voves konal v duchu z nejvyšších míst proklamované rétoriky o zbavení se německého živlu,“ uvedl historik.