Martin Přikryl, známý pod pseudonymem Matys, se vydal na cestu, díky které objevil řadu krásných míst. Prostřednictvím umění pomáhá objevit lidem kouzlo páry. A přitom stačilo učinit jedno odlišné rozhodnutí a malování by pro něj zůstalo pouhým koníčkem.

Umění jako forma kreativity doprovázela bývalého vlakvedoucího už od dětství, které trávil u otce v dílně a dával prostor své tvořivosti. Zároveň do sešitu tužkou zachycoval výtvory, jejichž inspirace pocházela většinou z fantaskních světů. Nebylo žádným překvapením, když se rozhodl zamířit na střední řezbářskou školu do Tovačova, která pro něj znamenala jeden ze životních milníků. Právě zde se totiž odhodlal malovat barvami, doposud dával přednost tužce.

Po studiu ustoupila tvorba do pozadí a umění se věnoval ve volném čase. Zlom přišel, když oslavil třicetiny. „Kamarád mě přesvědčil o tom, že pro mě je cesta umělce jediná správná volba. Byl to důležitý řez v životě, opustit práci a riskovat. Jsem rád, že jsem tento vrtkavý krok i díky podpoře okolí učinil,“ přiblížil životní změnu Přikryl s tím, že při malbě už tehdy nacházel pocity klidu a vnitřní radosti. „Lákalo mě se takto cítit každý den. Přesto se netajím tím, že začátky rozhodně nebyly procházkou růžovou zahradou,“ doplnil.

Velký dojem v něm zanechala jeho poslední práce, kdy přibližně rok a půl působil u Českých drah jako vlakvedoucí. Oblíbil si výjevy z cest jako rosu na kolejích či železnici po dešti.

close Martin Přikryl, známý pod pseudonymem Matys, se vydal na cestu, díky které objevil řadu krásných míst. Prostřednictvím umění pomáhá objevit lidem kouzlo páry. info Zdroj: Martin Přikryl zoom_in Martin Přikryl, známý pod pseudonymem Matys. Přesto nikdy nebyl fanoušek železnice jako jeho okolí či fanoušci, kteří po něm žádali obrazy s dopravní tematikou. On sám si přitom v hlavě představoval, že se bude věnovat abstrakci a prostřednictvím umění zachytí sociální témata.

Posléze si splnil sen, uspořádal první výstavu v depu v Kořenově a následovala druhá s názvem Poslední vlak, která měla představovat jeho rozloučení s železniční tematikou.

„To se nakonec nevyplnilo, protože i díky pozornosti fanoušků a lavině zájmu o má díla jsem si uvědomil, že celou dobu hledám něco, co už vlastně mám. Že po cestě, na kterou se chci dostat, už dávno jdu,“ svěřil se umělec s tím, že se na železnici snaží zachytit očima momenty, který běžný člověk ani nevidí. „Moje umění míří jak na fanoušky železnice, tak zároveň sbližuje i lidi, kteří nemají k tomuto tématu úplně blízko,“ dodal.

Přestože vnitřně přijal malbu dopravy, zároveň chce na obrazech najít něco, co ho bude bavit, zaujme, aby si užil samotný tvůrčí proces, kterým tráví téměř každý den. Do obrazu se snaží zakomponovat malebnost a dramatičnost.

Při tvorbě výstavy usiluje o ucelený příběh. „Chci, aby člověk, který na výstavu přijde a je aspoň trochu pozorný, bedlivý a nechce si projít obrazy za dvě minuty, se začetl do řádků, které k obrazu mám. Aby poodhalil důvod, proč jsem obraz namaloval zrovna tak. V ideálním případě si tak odnese zážitek z celého příběhu,“ osvětlil.

Postupně navázal spolupráci s projektem Locomotif. Navrhl vlastní motiv na tričko, který se setkal s úspěchem. Následovaly další, například ponožky s motivem hlavního nádraží v Praze. I díky tomu se zrodil nápad na loňskou výstavu Saze, ke které vznikl i kalendář a stejnojmenná kniha.

„Účastnil jsem se jedné akce a najednou lokomotiva vyfoukla dým. Saze mi začaly dopadat na předloktí a všiml jsem si, jak se barví a rozmazávají po kůži. A napadlo mě zanechat jejich otisk na obraze. Nápad jsem nechal uležet, vrátil se k němu o pár měsíců později a rozhodl se ho uskutečnit. A tak následovala půlroční spanilá jízda po České republice a zavítal jsem i na Slovensko a do Rakouska,“ popsal motivaci Přikryl.

close Martin Přikryl, známý pod pseudonymem Matys, se vydal na cestu, díky které objevil řadu krásných míst. Prostřednictvím umění pomáhá objevit lidem kouzlo páry. info Zdroj: Martin Přikryl zoom_in Nejdříve zamířil do českolipského depa, odkud si odnesl saze z místního Pětikoláku. Z těch mála informací si nastudoval, jak zakomponovat saze do vlastní akvarelové barvy. Zrodilo se tak dvanáct obrazů, které zachycovaly reálné lokomotivy.

Nejsložitější na celém projektu bylo to, co se zdálo nejsnazší – sbírání sazí. Některé saze v sobě nesou drobné úlomky rzi, jiné zase nějaké jehličí. Další byly slabé a méně výrazné než ty ostatní, a tak si každá malba nese odkaz místa, kde je sebral. „Po výstavě mi psali lidé děkovné zprávy či e-maily za to, že začali mít rádi železnici. To byl nejkrásnější pocit a skvělá odměna za výstavu. Opět jsem mohl přiblížit příběhy ze železničního prostředí běžným lidem,“ svěřil se.

Aktuálně se mu nedostává velkého prostoru pro volné aktivity, ačkoli by si to mnohokrát přál. Ponořil se do dopravních témat. Jakmile mu při cestování, ať už vlakem či metrem, probleskne hlavou nápad na nový obraz, tak si ho v rychlosti zapíše a doufá, že časem si bude moci stoupnout k plátnu a namalovat si svůj obraz jen tak pro radost.

Chystá i v pořadí pátou výstavu, která zatím nemá stanovené jméno. Plánuje na obrazech snoubit jak historii, tak současnost v jeden moment. „Ležím v knihách, brouzdám po internetu a hledám historické momenty a staré fotografie míst, které během času získaly moderní podobu. Připadám si jako železniční archeolog, rád bych poukázal na proměny železnice. Celý ten proces tvorby výstavy mám moc rád a těším se, až bude venku,“ uzavřel vyprávění Martin Přikryl.

Podívejte se: Doba bronzová. Českolipští Tutti Frutti vytančili na mistrovství Evropy medaile

Tutti Frutti vytančili na mistrovství Evropy dvě medaile. | Video: Daniel Phillip Tachecí