Martin Vojáček léta pracoval v automobilovém průmyslu v Zákupech u České Lípy. Utrpěl však závažný pracovní úraz, při němž mu ochrnula noha. Následovala dvojitá operace páteře a absolvent českolipské průmyslovky už nemohl ve stávajícím zaměstnání pokračovat. Když zjistil, že může převzít zavedenou opravnu obuvi na Škroupově náměstí, řekl si, že tohle by mohlo být to pravé a pustil se do nové práce.

„Byl jsem úplný začátečník. Vše jsem se musel postupně naučit a poté, co jsem získal potřebné dovednosti, přesunul jsem se do vlastní provozovny,“ vysvětluje 47letý opravář, který se již roky pyšní přezdívkou Jezevec. Přátelé a kolegové ho tak začali častovat v jeho prvním zaměstnání v zákupské firmě. Že se tak bude jmenovat i opravna obuvi napadalo jeho dvě děti. Přezdívka se jim tak líbila, že tátu umluvily.

Obyvatelé Česká Lípy se rozloučili se známou místní postavou Stanislavem Holubem, který zemřel 10. listopadu ve věku 79 let. V úterý se konal happening v proskleném salónku hostince Nebe.
Standu Holuba znal v České Lípě každý. Lidi bavil v Semaforu, zemřel v 79 letech

Kromě bot prodlužuje životnost třeba také kabelkám, brašnám, přebalovacím taškám, batohům a dalším věcem každodenního užití. Prioritou je pro něj kromě vzhledu především jejich funkčnost. „Mezi nejčastější opravy se řadí podrážení podpatků, výměna zipů a jiné drobné úpravy kabelek a batohů. Primárně přitom spravuji boty, vyměním třeba i celou podešev, ale tím, že jsem na okrese asi jediný, co se batohů a tašek týče, objevují se mi tu velmi často,“ vyjmenovává šikovný řemeslník rozsah svých prací, díky nimž mohou staré věci dostat další šanci a místo popelnice sloužit dál.

Zákazníci se do opravny u Jezevce často a rádi vracejí a doporučují ji svým známým. „To je úžasné. Jste jediný, koho napadalo našít pod rukojeť kůži. Vám by mělo město zdarma poskytnout důstojné prostory,“ nešetří chválou spokojená zákaznice Hana Rosalová a dodává: „Budu vás doporučovat dál.“

Pan Vojáček přiznává, že tahle slova se mu poslouchají velmi hezky a hned prozradil jednu ze zajímavých zakázek. „Jednou ke mně přišel pán s krásnými celokoženými a předpokládám, že velmi drahými, jezdeckými botami. Chtěl vyměnit podrážky, které byly taktéž zhotovené z jemné kůže. Podařilo se mi sehnat vhodný materiál, a i když to nebylo nic složitého, udělalo mu obrovskou radost, že jsem je zachránil. Na to rád vzpomínám,“ směje se rodák ze Šternberka.

Za základ považuje dobrou komunikaci, s klienty vždy opravy konzultuje a někdy práci i odmítne. „Já umím říci: tohle nedokážu. Je to lepší, než abych něco zničil, a lidi jsou rádi, že jsem upřímný. Často se za pár dní objeví s něčím jiným,“ říká zcela otevřeně.

Přiznává však, že nebýt částečného invalidního důchodu asi by se neuživil. „Kdybych byl sám a měl jednopokojový byt, tak možná. Vstupy se zdražily o 100 a více procent, ale boty v obchodech jen o kousek. Pokud bych cenu adekvátně upravil, lidé by si raději kupili nové.“  

Firmu pana Vojáčka mohou zákazníci nalézt především na facebookové stránce Opravna obuvi a galanterie U Jezevce.