Továren bylo v České Lípě nejméně devět a zaměstnávaly okolo 1200 lidí, což byla přibližně pětina veškerých obyvatel města. Pracovali v nich převážně muži, protože jak rytí forem, tak i vlastní tisk, byly činnosti poměrně fyzicky náročné. Na ženy a na děti zbyly tedy pouze pomocné práce.

Také ve vedení továren byli vzhledem k povaze doby převážně muži, ale v několika případech po smrti svých manželů, kartounářských podnikatelů, vlastnily a vedly podniky nadále jejich manželky.

Majitelé těchto továren tvořili místní smetánku a ač si navzájem konkurovali, vytvářeli mezi sebou příbuzenské svazky. Jaroslav Panáček, autor výpravné knihy Kartounky, vypráví: „Studium matrik za účelem poznání jejich osobních dat poskytlo mnohé zajímavé informace o příbuzenských a kmotrovských vztazích mezi velkou částí rodin kartounářských fabrikantů. I přes konkurenční postavení továrníků v 1. polovině 19. století udržovaly jejich rodiny vzájemný společenský kontakt a často byly úzce příbuzensky svázané.“

close Česká Lípa byla po celé 19. století velmocí na potisk textilu. Zaujímala hned po Praze druhé místo v celé rakouské monarchii. info Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek zoom_in Česká Lípa byla po celé 19. století velmocí na potisk textilu. Zaujímala hned po Praze druhé místo v celé rakouské monarchii.

Kartounky byly zpočátku manufaktury, později po vynálezu potiskovacích strojů již průmyslové továrny a slovo kartoun je obchodní označení pro jemnou bavlněnou tkaninu v plátnové vazbě. Některé provozovny stojí dodnes, i když už mají jiný účel. Je to například Richterův dvůr vedle českolipského Vodního hradu Lipý, kde nyní sídlí městská policie, dále Wedrichův dům na rohu Barvířské a Hrnčířské ulice, v současnosti v něm působí Fio banka spolu s dalšími institucemi. V Moskevské ulici je to dnešní Základní škola praktická, kdysi Elbelova, pak Müllerova kartounka.

Řada budov již byla srovnána se zemí. Byly to například Růžový dvůr v Barvířské ulici, kde před jeho stržením v roce 1989 sídlila hudební škola, nebo kasárna pěchoty na nábřeží Ploučnice, která tvořila součást Wedrichovy kartounky a byla zbořená v roce 1956.

Dnešní objekt firmy Festool, dříve Narex, byl sídlem nejdéle fungující kartounky v České Lípě, která skončila jako Rosenthalova svoji činnost až v roce 1938, a to díky tomu, že přeorientovala část své produkce na módní druhy zboží, kromě bavlny např. na přírodní i umělé hedvábí nebo ovčí vlnu.

Útlum produkce ostatních kartounek nastal již v 60. a 70. letech 19. století vlivem příklonu k jiným druhům textilií. Předposlední kartounka, ta Wedrichova, přestala vyrábět v roce 1904. „Bohužel na tradici kartounek žádné odvětví nenavázalo. Jediným připomenutím je expozice v našem vlastivědném muzeu a činnost Centra textilního tisku,“ říká posmutněle Jaroslav Panáček a dodává: „Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřební materiál používaný na výrobu oděvů, především šátků, sukní, zástěr a halenek, které se až na na výjimky mezi lidmi neuchovávaly, zůstalo velice málo dochovaných textilií. Muzeum však vlastní unikátní a velmi bohatou sbírku kartounových vzorů a tiskařských ručních forem, z nichž část prokazatelně pochází z České Lípy.“

Fakt, že o této velkolepé historii města mnoho lidí nemá ani tušení, a skutečnost, že se žádný historik nepustil do komplexního zpracování tohoto tématu, inspirovala Jaroslava Panáčka ke zpracování knihy o tomto fenoménu. O víkendech a po večerech hledal informace a co nashromáždil, sepisoval.

„Vyhledával jsem množství literatury, např. tzv. Schematismy nebo Handbuchy, které obsahují cenné informace o průmyslových podnicích. Ty jsou naštěstí již dnes přístupné na internetu, kde jsou naskenované,“ popisuje téměř pět let usilovné práce českolipský rodák a vysvětluje, že již dříve zpracovával historii některých cechů v České Lípě například cínařů, zvonařů nebo puškařů. U těch bylo výhodou, že mistři těchto oborů svá díla signovali a bylo tak možno spojit dochované výrobky s konkrétními osobami.

close Česká Lípa byla po celé 19. století velmocí na potisk textilu. Zaujímala hned po Praze druhé místo v celé rakouské monarchii. info Zdroj: Deník/Ladislava Sdrzallek zoom_in Vlastivědné muzeum v České Lípě vlastní unikátní a velmi bohatou sbírku kartounových vzorů a tiskařských ručních forem, z nichž část prokazatelně pochází z České Lípy.

U soukeníků a tkalců, kteří také v Lípě působili od středověku, tento aspekt odpadá, protože jejich výrobky se jednak nedochovaly a navíc nebyly signované. Logickým vyústěním těchto textilních řemesel byly kartounky, kde lze určit aspoň majitele jednotlivých manufaktur a mapovat jejich osudy.

I když historie je jeho zájmem, více než 36 let pracoval Jaroslav Panáček v podniku Narex, později ve firmě Protool, která dnes působí jako Festool, a to převážně jako vývojový konstruktér. Přibližně v roce 1980 ho však uchvátily dějiny a začal se zabývat nejprve zaniklými středověkými vesnicemi, pak hrady na okrese Česká Lípa a nakonec dějinami samotného města. Po odchodu do penze nastoupil do Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě jako historik středověku, a působí tam dodnes. Knihou by rád vzbudil větší zájem veřejnosti o tuto etapu v dějinách města a má v plánu zrealizovat malou produkci potištěných šátků podle vzorníků uložených v českolipském muzeu.