Až na věky věků měl se zaťatou pěstí stát v České Lípě vůdce bolševické revoluce. I když město nepojmenovalo po Vladimíru Iljiči Leninovi ulici ani náměstí, dva roky před listopadem 1989 nechali právě zde tehdejší vládci vztyčit jeho monumentální sochu z bronzu. Z piedestalu pod tehdejším okresním sídlem Komunistické strany Československa a dnešní Základní uměleckou školou ovšem v lednu 1990 zmizela a skončila ve skladu, kde čtyřtunový kolos dosud pokrývá prach.

„Žádné konkrétní plány se sochou město nemá, zatím zůstane tam, kde je,“ potvrdila mluvčí českolipské radnice Kristýna Kňákal Brožová. Zároveň ale prozradila, že v rámci oslav 30. výročí sametové revoluce v České Lípě bude toto sochařské dílo z éry socialismu zpřístupněno očím veřejnosti.

Možnost vidět ležícího Lenina si nejspíš nenechá ujít řada pamětníků, kteří se museli 31. října 1987 povinně vypravit s kolegy z továren či úřadů před budovu okresního výboru komunistické strany a sledovat odhalení třímetrové sochy. Napochodovat sem musely i spousty středoškoláků. Nejprominentnějším funkcionářem, který přijel symbol do České Lípy odhalit, byl tajemník Ústředního výboru KSČ Vasil Biľak, považovaný i koncem osmdesátých let za největšího československého stalinistu a též jeden z hlavních domácích strůjců sovětské okupace. Málokdo ho však spatřil.

„Nahnali nás tam, nic jsme neviděli, stáli jsme až daleko od sochy, před vstupem do soudu. Pamatuji si, že nám byla zima,“ vybavila si jedna z učitelek tehdejší Střední ekonomické školy. Ve městě sice léta kolovala historka o tom, jak pracovníci, kteří sochu umísťovali na podstavec, ji uchytili za krk a nechali ji tak viset, když šli na oběd. Lenin pak prý vypadal jako oběšenec. Aby organizátoři předešli jakémukoliv incidentu, nechali místo se sochou dlouho dopředu nepřetržitě střežit. Stejně jako i v dalších měsících a letech až do listopadu 1989.

close Bronzová socha V. I. Lenina leží od 1990 v českolipském skladu. info Zdroj: Kristýna Kňákal Brožová zoom_in

„Bylo před výročím únorového převratu, vracel jsem se pěšky domů v hluboké noci z porodnice, kam sem předtím odjel s manželkou sanitou, když mě poblíž místa se sochou Lenina obklopili tajní a prověřovali, co tam pohledávám,“ zavzpomínal Petr Novotný. Velká socha, která by dominovala okolí, byla součástí projektu stavby zbrusu nového a nákladně postaveného stranického centra Českolipska. Jak uvedl českolipský historik Ladislav Smejkal, chvíli nebylo jasné, že půjde právě o Lenina.

„V roce 1987 by sice ještě bylo možné uvažovat i o Gottwaldovi, ale ten už sochu v Lípě měl. Takže ten výběr byl velmi zúžený. Na sochy Zápotockého se u nás moc nedalo,“ přiblížil Smejkal. Jak podotkl, za výsledné dílo by se nemuselo stydět ani žádné velké sovětské město. „Tento Lenin byl prokazatelně poslední sochou svého druhu odhalenou ve střední Evropě,“ potvrdil historik.

Podobnou zakázku mohli v ČSSR získat jen prorežimní výtvarníci. V České Lípě ji dostali sochaři Božena a Ludvík Kodymovi, kteří byli považováni za „specialisty“ na sochy V. I. Lenina. Postupně je od nich získala různá města, například České Budějovice, Praha-Dejvice, Havířov nebo Kyjov. Podle Smejkala radní v devadesátých letech přemýšleli, co smysluplného s odloženým Leninem.

Starosta Zdeněk Pokorný například navrhoval, aby jedno z lidických dětí na vznikajícím památníku bylo odlito z kovu pocházejícího z Lenina, podobně jako poskytla materiál jiná města. Autoři sochy byli tenkrát proti. Názor změnili až jejich dědicové. „Pozůstalí autorů svolili k případné likvidaci díla. Máme tady na to založené písemné povolení,“ sdělil už dříve správce městských majetků a skladů Lubomír Kouba.

Z monumentálních pomníků politiků mělo město Česká Lípa nejprve v roce 1899 sochu německého nacionalisty Franze Schmeykala. Stál na nejexponovanějším místě v městském parku. Přežil až do roku 1945. Hitlerovský režim byl tak krátký, že nestačil v České Lípě v záležitostech pomníků po sobě nic zanechat. Jeden z hlavních kultů komunismu u nás – Klement Gottwald – měl od 1961 sochu u továrny na vagóny v Dubici. V centru Lípy stál ještě pomník Rudoarmějce z roku 1948.