Právě vandalismus byl příčinou, proč se radnice rozhodla zvelebení hřiště nedokončit. Ničit ho prý měla zdejší mládež. „Když jsem to četla, říkala jsem si, že to přeci není žádný gang. Znám je, a tak se mi nelíbí dávat je do takové škatulky,“ protestuje Dagmar Turková, která v lokalitě žije se svou rodinou. Pokud to podle ní radnice s projekty prevence kriminality myslí vážně, tak by pro děti a mládež měla mít adekvátní vyžití. „A ne že jim všechno zrušíme. Nehledě na to, že jsou schopni se skutečně zapojit. Určitě by zabralo, kdyby se s nimi někdo normálně bavil a řekl: pojďte nám pomoci postarat se o hřiště,“ soudí Turková.

Jak popisuje, parta větších školáků se zde schází po vyučování a večer jde domů. „Hrají kopanou, dělají salta, tancují a líbí se mi, že berou mezi sebe i mladší děti,“ říká Turková. „Jsou jako komedianti, dovádějí, ale jsou v pohodě.“ Ze svých zkušeností ví, jak jsou vnímavé. „Když přijdu na hřiště a začnu sbírat odpadky, tak během chvilky přiběhnou a přidají se, mám to zažité. Maminky kolem jen pronesou, že se vám chce, ale děcka jsou skvělá,“ přibližuje Dagmar Turková.

Rozhodnutím radních byla zaskočena i autorka přijatého nápadu z projektu Tvoříme město. „Správné by bylo neubírat, ale dávat,“ míní Lenka Rajsiglová. „Děti tady mají zájem a chtěly by hřiště naopak rozšířit o parkur, je třeba nad tím popřemýšlet a dát jim tu možnost.“ Sami výrostci situaci příliš nechápou. „Scházíme se tady, ale stůl ani brány jsme neničili,“ dušuje se jeden z chlapců Jan Novák. „Dobrá by tady ještě byla pořádná síť a nějaké lampy,“ navrhuje Petr, další z party.

Na projevy vandalství nedávno reagovali českolipští radní, když rozhodli, že plánované nové branky, oplocení a pingpongový stůl tam nebudou. A to přesto, že si instalaci herních prvků lidé v České Lípě odhlasovali v projektu participativního rozpočtu. Podle místostarosty Martina Brože se najatá firma snažila hřiště dokončit, jenže cokoli na něm udělala, bylo do druhého dne zničeno partou místních výrostků. „Kdyby město hřiště do správy přijalo a zprovoznilo, znamenalo by to nekonečný kolotoč oprav, které by byly na denním pořádku. Na to město nemá peníze,“ zmiňuje místostarosta a dodává, že radní neměli jinou volbu než úpravy areálu zastavit.

„Mrzí mě to, jsem autorem projektu a bohužel jsem žádné informace nedostala. Myslela jsem si, že u výběrového řízení i realizace budu, ale nikdo nic neřekl a o průběhu se vždy dozvím jen ze sociální sítě,“ uvádí Lenka Rajsiglová.

Riziko vandalismu si od počátku uvědomovala. „Říkali mi, že tam dají fotopasti a že se to dá řešit. Také jsem volila takzvané antivandalové provedení hřiště, ale žádné není z tohoto požadovaného materiálu,“ tvrdí Rajsiglová. Ona sama i aktivistka Dagmar Turková se na místě přesvědčují, jak kvalitně je provedené například oplocení. „Zabetonovaná tyč na dětském hřišti prostě musí držet, to je odpovědnost toho, kdo to dělal, ne dětí, co si tady hrají,“ míní Rajsiglová.