Premiérově se v poutní bazilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích představí jedna z největších hvězd mezi světovými vokálními ansámbly – fenomenální britské sexteto The King’s Singers.

Soubor vznikl 1. května v roce 1968. Tehdy jej založila šestice zpěváků z Královské koleje v Cambridge a odtud také pochází název ansámblu. Celých padesát let zpívají ve složení dva kontratenoři, dva barytony, tenor a bas, které na počátku vzniklo vlastně náhodou. Tato náhoda však dala souboru nezaměnitelný zvuk, který navíc dotváří i osobitá hudební diverzita ve výběru repertoáru. Nositelé cen Grammy, Emmy, magazínu Gramophone a mnoha dalších brázdí dnes s neutuchajícím entuziasmem koncertní scény po celém světě a pro svou virtuozitu, živost a neodolatelné kouzlo jsou považováni za to nejlepší mezi vokálními soubory. Při příležitosti jejich vystoupení na festivalu Lípa Musica jsme si se členy ansámblu povídali o jeho fungování, plánech i práci se začínajícími zpěváky, které se budou věnovat i v Hejnicích.

Váš ansámbl je fenoménem na světové vokální scéně již více jak pět dekád. Jak se daří udržovat tuto neobyčejnou tradici špičkové umělecké úrovně?
Patrick Dunachie (kontratenor): Skupina byla založena šesti přáteli, kteří studovali a zpívali na Královské koleji na univerzitě v Cambridge. Poté co opustili univerzitu, pokračovali ve společném zpívání v neobvyklém hlasovém složení a poprvé spolu profesionálně vystoupili v roce 1968. A šlo jim to opravdu dobře, neboť na sebe dlouho nenechala čekat turné, nahrávky, televizní vystoupení a zrodil se fenomén, který trvá do dnešních dní. Za padesát jedna let své existence souborem prošlo dvacet osm členů. Tato velmi pomalá proměna členské základny znamená hodně pro dovednosti a tradice ansámblu, které se daří udržovat po dekády a dědit po generace. Na druhou stranu se snažíme rozvíjet tak, abychom byli pořád příjemní i pro dnešní svět a zpívali to, co osloví dnešní publikum přístupnou formou. Ročně vystoupíme na více jak stovce koncertů a tak jsme pořád spolu. A myslím, že to je jedno z tajemství úspěchu našeho ansámblu: zpívat společně, na scéně a velmi často!

Kdo určuje strategii tělesa co do obsazení, dramaturgie a celkového směřování? Máte uměleckého vedoucího v pozadí, nebo se na tom kolektivně podílí celý soubor?
Patrick Dunachie: Nemáme v zádech žádného uměleckého vedoucího. Lidé tomu často nevěří, ale my skutečně sdílíme umělecké řízení souboru společně mezi sebou. Každý člen má své validní myšlenky a dovednosti, takže když zkoušíme, snažíme se prozkoumat různé přístupy k interpretaci jednotlivých kusů a nakonec vybereme přístup, který funguje nejlépe. Když rozhodujeme o výběru hudby, kterou budeme uvádět, scházíme se na schůzkách a plánujeme programy, navzájem si posíláme nahrávky k poslechu a noty, abychom si je prostudovali. Je to organický proces mezi námi šesti, který někdy trvá velmi dlouho, ale je to důležité pro úspěch celého ansámblu, aby všichni členové podporovali a věřili ve svá umělecká rozhodnutí.

Dnes je věkový průměr členů ansámblu poměrně nízká a začátkem tohoto roku se obsazení částečně obměnilo. Jak vybíráte nové členy a jaká kritéria musí splňovat potenciální adept na Královského pěvce?
Edward Button: V lednu se k nám připojil Nick Ashby a já jako druhý kontratenor a baryton a své úlohy jsme převzali od Tima Wayne-Wrighta a Chrise Gabbitase. Náš věkový průměr je nyní 30 let, což je nejnižší hodnota od založení ansámblu v šedesátých letech. Noví členové jsou zváni ke konkurzu stávajícími členy. Požadujeme přípravu velkého množství skladeb, z nichž některé musí být zazpívány z paměti. Konkurz má formát zkoušky, ansámbl zkouší kusy, které si připravil a uchazeči stojí v rozestavení na místech odcházejících členů. Ansámbl sleduje celou řadu kvalit, které uchazeč musí prokázat, ať už jde o barvu hlasu, rozsah, hlasovou flexibilitu, sebejistotu a řadu dalších.

Pokud byste měli stručně popsat hlavní filosofii a vizi ansámblu, jak by zněly?
Jonathan Howard (bas): Existují dvě kréda, o která se opírá vše, co děláme. První je, že naše společné muzicírování je vždy na prvním místě. Naše individuální vokální ega musíme zanechat za scénou, abychom na pódiu dokázali společně předvést to nejlepší v jakémkoli kusu. Jakmile začnete v první řadě přemýšlet o svém vlastním hlasu, principy, které si tak vroucně střežíme – o vzájemném souznění, rovnováze, výkonu a intonaci – nevyhnutelně trpí. Naším druhým přesvědčením je, že vždy chceme, aby naše hudba lidi spojovala. Hudba dokáže mít úžasnou sílu spojovat lidi, pokud tuto sílu správně ovládáme. Jako King’s Singers máme ohromné štěstí, že můžeme na globální úrovni tvořit hudbu pro dobro a této výhody následně využívat.

Na svém festivalovém vystoupení v hejnické bazilice budete právě takový program prezentovat – hudební cestu Evropou od východu na západ. Na co se můžeme těšit?
Patrick Dunachie: Pro nás je to velice výjimečný program. V roce 2019 se zdá, že rozdíly mezi zeměmi, komunitami a kulturami jsou velice silné. Ale od východu na západ, od severu na jih, hudba má sílu spojovat lidi. Každý dokáže ocenit krásné písně a tradice vokální hudby napříč Evropou, které mají tolik společného. Tato hudební pouť z Moskvy do Londýna oslavuje některé skvělé jazyky, hudební styly a historii zemí, které leží mezi Moskvou (kde jsme program uvedli vůbec poprvé) a Londýnem. Prezentujeme hudbu pěti století a deseti zemí, ale velmi zajímavá je posloupnost písní: některé radostné, některé smutné, jiné vtipné a další vážné. Myslím, že každý si v tomto programu najde něco, co ho potěší.

V České republice nejste nováčkem, jak vzpomínáte na svá předchozí vystoupení a přijetí českým publikem?
Christopher Bruerton: Mám velice příjemné a milé vzpomínky na naše vystoupení v České republice. Poprvé jsem s ansámblem vystoupil v Praze v roce 2012. Tehdy jsem začínal jako první baryton po Philipu Lawsonovi. Po Vánocích dostal Pual Phoenix nepříjemnou virovou laryngitidu a přišel o hlas. Byl jsem požádán, abych do Prahy přijel o den dříve a zpíval místo něj. Bylo to pro mě potěšující i lehce stresující zároveň, protože jsem na jeho part nebyl zvyklý. České publikum je nesmírně velkorysé a Česká republika má navždy své výjimečné místo v mém srdci. Velmi jsme si užil i zpívání ve Znojmě a Brně, a naposledy jsme spolupracovali s Kühnovým dětským sborem. Jsou báječní!

Zmínil jste Kühnův dětský sbor a podobně na svém festivalovém vystoupení budete spolupracovat s dětským sborem Severáček z Liberce. Tyto spolupráce jsou pro začínající mladé zpěváky ohromným přínosem a motivací. Jak je vnímáte Vy?
Julian Gregory: Milujeme spolupráci se sbory po celém světě, ale není nic výjimečnějšího než spolupráce s dětskými sbory. Nakonec právě oni budou ambasadory hudby pro příští generace. Jejich nefalšované nadšení a energie jsou opravdu silné. A stejně jako děti benefitují ze spolupráce s námi, podobně přínosné je to i pro nás. Většina z nás vyrůstala podle anglické sborové tradice, což znamená, že jsme jako malí kluci zpívali tři hodiny denně, sedm dní v týdnu po mnoho let. Sami víme, jak výjimečné to je být součástí silné hudební komunity, ostatně stejně tak, jako mít nyní jako dospělí příležitost pracovat s dětskými sbory. Je to opravdu velmi obohacující.

Věnujete se nastupující generaci zpěváků i jinou formou?
Nick Ashby: Výuka je neuvěřitelně naplňující aktivitou, kterou se věnujeme na svých cestách. Zlatým hřebem každého našeho roku je King's Singers Summer School, kdy se zpěváci z celého světa shromáždí, aby se společně jeden týden věnovali ansámblovému zpěvu a inspirovali se námi a dalšími legendami hudebního světa a poslečně se těšili z lásky k a cappellovému zpěvu. Během roku často na svých koncertech spolupracujeme se sbory rozličné velikosti, věkového složení na odpoledních workshopech a stejně tak budeme pracovat i se Severáčkem. Díky nadaci máme nyní možnost edukativně působit i v odlehlých místech, kde nemají dostatek prostředků pro takováto setkání, ale láska a vášeň pro hudbu a zpěv jim rozhodně nechybí. Když pracujeme se školními sbory na kterémkoli kontinentě je dojemné slyšet, jak se naučili řadu našich aranžmá, která je často uvádí do světa sborového zpěvu vůbec. Být poté svědky vzrušení, které prožívají na koncertech s námi, je třešničkou na dortu!

Lucie Johanovská