V rozhovoru pro Týdeník Českolipsko promluvila Magdalena Špeldová o tom, co ji vedlo k založení Mýdlárny, jak je s ní spokojená a o udržování kostela sv. Petra a sv. Pavla.
Líbí se mi název vašeho spolku, proč zrovna Koukol v obilí?
Koukol je štíhlá rostlina s nachově fialovými květy, dříve obtížný plevel rostoucí především v ozimém obilí, nyní je rostlina téměř zapomenutá a ohrožená, podobně jako řemesla, která se v rámci spolku snažíme obnovit a udržet. Dneska už nikdo běžně nepřede na kolovratu nebo nedere peří, dřív to byli pravidelné činnosti každé domácnosti.
Čemu jste se věnovala dříve, před založením mýdlárny?
Právě obnově, propagaci a popularizaci rukodělných prací vycházejících z každodenních zvyků, tradic a řemesel souvisejících s každodenním životem na venkově přelomu 19. století.
Co vás na tomto tématu lákalo?
Jednou z činností je i zpracování původních surovin běžně v té době pěstovaných. Zamilovali jsme si hlavně len, krásnou modrou kytičku u nás nejvíce známou z pohádky Jak krtek ke kalhotkám přišel. Postupně jsme se učili další a další činnosti, nejen zpracování lnu, ale i zpracování ovčího rouna, základy košíkářství, mydlářství, bylinkářství, výrobu svíček máčenek… Prostě všechno v té době důležité pro běžný život. Len setý se pro nás stal hlavní surovinou, při jeho zpracování se získávají i další vedlejší produkty, například olej a ten jsme využili při výrobě domácích mýdel. Zájem o mýdla při předvádění řemesel na různých trzích a akcích nás dovedl až k založení mýdlárny.
Jak se vám daří udržovat barokní faru ve Volfarticích, kde sídlíte a pracujete?
Bohužel dost pomalu, ale doufáme, že každý rok se posuneme o malý krůček. Zatím máme částečně zrekonstruované jen přízemní prostory, kde se nachází výrobna a sklad. Plánujeme výměnu vnějších oken v přízemí fary a obnovu čelní fasády. Záleží, kolik prodáme mejdlíček.
Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Českolipsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.
