V Aeroklubu Česká Lípa – Město, který má své sídlo na letišti na Ramši nedaleko České Lípy, proběhly koncem ledna a začátkem února letošního roku události, které by se daly nazvat převratnými. Pětice zakládajících členů, kteří do klubu vstoupili začátkem devadesátých let, totiž svrhla dosavadní vedení aeroklubu. V lednu svolali schůzi členů, na které vedení klubu padlo a zároveň do stávajícího jmenovali sami sebe.

Tím si otevřeli cestu k nakládání s majetkem klubu, který čítá čtyři letadla, pozemek letiště a budovu hangáru. Přepočítáno na peníze si tak přišli na několik milionů korun. Problém je ale v tom, že podle ostatních zakládajících členů i těch, kteří do klubu vstoupili později, už tato pětice do organizace vůbec nepatřila.

To potvrzují i slova předsedy klubu Miroslava Suchánka. „Těmto pánům zaniklo členství rok po vzniku klubu, tedy v roce 1994, protože neplatili členské příspěvky a ani se nijak nepodíleli na chodu klubu. Svou činnost přesunuli na letiště v Hradčanech,“ uvedl Miroslav Suchánek. Podle jeho slov pak za ním jako za předsedou přišli až na podzim roku 2008 s tím, že se chtějí opět členy klubu stát. To ale ostatní členové jasně odmítli.

Přesto pětice pilotů svolala schůzi a na ní se delegovala do vedení klubu. Se zápisem z této schůze pak 4. února vnikli na letiště, násilím otevřeli mobilní buňky a hangár, vyměnili zámkové vložky a zmocnili se tak veškerého majetku klubu. Ještě týž den pak vstoupil v platnost jimi nově vydaný provozní řád hangáru.

V novém provozním řádu hangáru samozvaní radní klubu rozhodli o mimořádných opatřeních proti případnému zneužívání a možnému znehodnocení majetku klubu.

Podle tohoto řádu nesmí vstoupit do hangáru nikdo bez doprovodu některého z členů rady klubu, tedy některého z nich. Řád také hovoří o tom, že do konce letošního února musí s klubem uzavřít nové nájemní smlouvy všichni nájemníci, kteří mají v hangáru uložená svá vlastní letadla s tím, že o hangárování soukromých letadel je opět oprávněná rozhodnout pouze rada klubu.

Podepsaným pod tímto řádem je pak Jan Šafránek jako nově ustanovený předseda rady klubu. Toho se nám zastihnout nepodařilo. Druhým podepsaným je člen rady František Šollar. Ten na převzetí moci nad klubem nevidí nic špatného. Navíc tvrdí, že ani on, ani ostatní čtyři piloti, tedy čtyři členové rodiny Šafránkovy, z Aeroklubu vlastně nikdy nevystoupili a schůzi, na níž se sami do funkcí delegovali, měli právo svolat.

To ale ostatní členové klubu odmítají, mezi nimi i Miloš Pátra, který byl na letišti v době, kdy došlo k násilnému otevření hangáru a výměně zámků. „Když jsem to zjistil, tak jsme spolu se synem zavolali policii. Pánové se ale policistům prokazovali zápisem z členské schůze a vydávali se za nové vedení klubu. Policisté mi pak pouze sdělili, že tuto kauzu je potřeba řešit na občanskoprávní úrovni, a to i navzdory tomu, že jsem je upozornil, že osoby, které otevřely hangár, jednají protizákonně“.

Na údajné bývalé členy proto po poradě s právním zástupcem ještě týž den podal trestní oznámení za neoprávněné vniknutí. O tom nemůže být podle jednoho ze samozvaných členů rady Františka Šollara ani řeč. Stojí si za tím, že nic nezákonného neudělali a z klubu nikdy nevystoupili.

Tvrdí dokonce, že jen díky němu přišel klub k majetku, který vlastní, tedy letadla, hangár a pozemky v hodnotě několika milionů. Peníze totiž klub vydělával především díky práci jeho zaměstnanců, kteří až do roku 2006 pracovali pro Kovošrot Děčín. V té době byl ředitelem českolipské pobočky tohoto podniku právě František Šollar a byl to on, kdo zaměstnancům klubu dával práci a klub tak přišel k nemalým penězům.

S tím ovšem členové klubu nesouhlasí. „Naprosto legálním způsobem jsme vydělávali na chod klubu. Naši zaměstnanci pracovali pro Kovošrot a ten nám za jejich práci platil. Byl to běžný obchodní vztah mezi dvěma subjekty. Panu Šollarovi, ani nikomu dalšímu tím nevzniká žádný nárok na majetek klubu. Že byl ředitelem podniku, pro který jsme pracovali, ještě neznamená, že byl členem klubu. Neplatil příspěvky, nechodil na schůze, nepracoval na letišti a ani jinak se o chod klubu nezajímal. Stejně jako ti čtyři ostatní pánové,“ vysvětluje dále Miroslav Suchánek s tím, že podle něj i jeho právního zástupce jde v tomto případě o jasný pokus o vytunelování klubového majetku milionové hodnoty, který členové klubu nashromáždili za téměř patnáct let jeho fungování.