Prodej většiny akcií Českolipské teplárenské, který ve středu schválilo čtrnáct českolipských koaličních zastupitelů, ještě bude schvalovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jak uvedl Václav Hrach, jednatel společnosti MVV, úřad má na vydání rozhodnutí třicet dnů. Pak schválená transakce nabyde účinnosti.

Marži nezvýší, už je maximální

Na otázku, jak vidí budoucí vývoj cen, odpověděl, že více než polovinu ceny tvoří palivové náklady, které neustále rostou. „Po tři roky garantujeme, že nezvýšíme marži,“ řekl. Zároveň ale Václav Hrach dodal, že tato tříletá garance není nijak důležitá. „Teplárenský trh je regulován, tudíž je stanovená maximální cena. My nesmíme překročit výši stálých nákladů a ziskovosti. Poměr mezi náklady na paliva a ostatními se vyvíjí tak, jak se vyvíjí ceny paliv, které dneska už přesahují padesát procent celkové ceny,“ vysvětlil Václav Hrach.

Jak uvádí zpráva společnosti Newton Management, citujeme: „V roce 2007 dosáhla čistá zisková marže historicky nejvyšší výše 7,9%. Podle informací ředitele ČLT Ivana Urbana je toto zvýšení důsledkem rozhodnutí o maximalizaci zisku společnosti. V porovnání s ostatními teplárenskými společnostmi v České republice se jedná o velmi vysokou čistou marži, a je proto diskutabilní, zda je dlouhodobě udržitelná.“

Z uvedeného vyplývá, že není tak docela pravda, že se město nedokázalo na ničem dohodnout s minoritním vlastníkem – MVV. Václav Hrach ujistil, že marži nad úroveň roku 2007 zvyšovat po tři roky nebudou. V této souvislosti je třeba připomenout vyjádření starostky Hany Moudré, která je také v orgánech ČLT, při obhajobě prodeje teplárny. „My už nyní máme cenu tepla vyšší, než je v Liberci. Od srpna 2008 platí obyvatelé za jeden gigajoule 680 korun,“ řekla.

Neměli jsme dostatek informací

Zastupitel Jan Riedl vidí největší problém v tom, že při rozhodování neměl dostatek informací. „Na samém počátku jsem nebyl zatvrzelým odpůrcem prodeje. Asi před rokem či dvěma jsem byl kontaktován pracovníky firmy, která byla pověřena prodejem. Použila metody, které by se daly nazvat jako přemlouvání nebo nepřímý nátlak, kterému člověk v určité chvíli podlehne, pokud nemá dostatek informací a dost času na rozumné zvážení situace,“ řekl Jan Riedl.

Město si podle něj mělo nechat zpracovat víc posudků, a zejména v tomto případě, kdy se prodal majetek vysoké hodnoty, měli mít zastupitelé k dispozici ocenění znalců. „Musím mít ocenění třeba i oponentním posudkem, abych mohl zaujmout stanovisko, zda ta jedna firma skutečně jedná v zájmu města. V tomto případě zastupitelé dostávají koncovou částku na stůl, v okamžiku těsně před tím, než se hlasuje pak nejste schopni objektivně posoudit a zpracovat informace,“ dodal.