Zastupitelé se budou dnes zabývat návrhem na zrušení prodeje akcií Českolipské teplárenské a také projednají petici občanů proti prodeji.
„Budeme usilovat o revokaci usnesení. Z čísel, která jsme měli k dispozici, vychází, že město prodává teplárnu a infrastrukturu až 215 mil pod tržní hodnotou,“ potvrdil zastupitel Petr Máška. Ani sami zastupitelé přesně nevědí, co prodávají. „Chybí jakákoliv specifikace majetku společnosti, nejde jen o distribuční technologii, ale budovy, stavby, pozemky, finanční majetek, nad tím se vznášejí pochybnosti,“ doplňuje Jaromír Štrumfa.

Zastupitelé, kteří organizují petici proti prodeji, také podali trestní oznámení na neznámého pachatele. „V něm také uvádíme, že chybí soupis majetku,“ doplnil Petr Máška. Zároveň znovu připomněl, že někteří zastupitelé nehlasovali o prodeji v souladu se zákonem o obcích, neboť jsou zároveň v orgánech společnosti. Mohlo u nich tudíž dojít ke střetu zájmů. „Pokud by ale nehlasovali pro prodej, zastupitelstvo by bez jejich souhlasu transakci neschválilo.“
Jak už jsme na stránkách Deníku informovali, kupující, tedy společnost MVV Energie CZ vlastní teplárny v patnácti městech. Největší problémy má v Liberci, kde se kvůli ceně tepla (od září téměř 700 Kč za gigajoule) chtějí některá bytová družstva odpojit.

V této souvislosti se hovoří o netransparentnosti tvorby cen tepla a dokonce kontrolní výbor poslanecké sněmovny podniká kroky ke změně kontrolních systémů tepláren, aby bylo možné lépe prověřovat ekonomicky oprávněné náklady. „Palivo, mzdy, služby jsou náklady, které stát nemůže zkontrolovat. Konstatovali jsme, že stávající kontrolní systém je nefunkční, nemá legislativní oporu a umožňuje podvody mimo kontrolovanou oblast mající vliv na vysokou cenu tepla,“ řekl člen parlamentního kontrolního výboru Libor Ježek (ODS).

Obdobnou situaci s prodejem teplárny společnosti MVV řešili před několika lety v Jablonci nad Nisou. Zeptali jsme se proto právě Libora Ježka, jak vidítransakci prostřednictvím vlastních zkušeností. „Je to rozhodování jednak zastupitelů a jednak bytových družstev, které jsou odběrateli. Město připravilo projekt prodeje výtopny, ale ten se podle ohlasů a petic nesetkal s úspěchem. Tudíž je otázkou, zda jej lze považovat za transparentní,“ říká poslanec. Domnívá se, že ve chvíli, kdy je jasné, že naprosto selhaly kontrolní mechanismy a navíc se vyostřuje vztah odběratelů a MVV v Liberci, je na místě velmi obezřetný postup. „Dát do soukromých rukou teplárnu s vědomím, že není dostatečný kontrolní systém, který by obyvatele ochránil před placením neoprávněně vysokých cen, nepovažuji za nejlepší. Pokud by zastupitelé prodej o půl roku, o rok odložili, mohou se dočkat změny legislativy i efektivních kontrol tepláren.“

Libor Ježek vnímá situaci i politicky: „Je to citlivá záležitost a vývoj v Jablonci ukázal, že se na tom dají vyhrát i prohrát komunální volby. Vzhledem ke krajským, senátním, ale i příštím komunálním volbám bych byl velmi opatrný a spíše bych stávající projekt zastavil. Je-li vůle teplárnu prodat, tak bych zvolil jiný způsob přípravy projektu, jiný způsob komunikace s veřejností. Protože nebude-li veřejnost přesvědčena o správnosti kroku, tak se to může projevit v jakýchkoliv dalších volbách,“ dodává poslanec Libor Ježek.

Majoritním vlastníkem společnosti MVV je město Mannheim. Tudíž i zisky z podnikání v teplárenství plynou do Mannheimu. Na rozvoj tohoto německého města tedy přispívají obyvatelé patnácti českých měst a pokud zastupitelé České Lípy nepřehodnotí své rozhodnutí, budeme mnohem vyšší měrou přispívat také.

Co poslanci navrhují a proč

Zájmem státu je zachovat centrální zásobování teplem jako nejekologičtější výroby tepla a teplé vody. Musíme zároveň konstatovat, že výtopna v regionu představuje monopol a my k němu musíme přistupovat tak, že je to monopol v rámci podnikání ve veřejném zájmu. Jsme-li ve veřejném prostředí, pak vše, co nepodléhá utajovaným skutečnostem nebo ochraně osobních údajů, by mělo být veřejné.
To je východisko pro stanovení kontrolního systému. Odběratel by měl mít možnost kontrolovat náklady teplárny.
V současné chvíli to není, kontrolami se zabývá Státní regulační úřad a Státní energetická inspekce v rovině technická a ekonomická, konkrétně ekonomicky oprávněnými náklady výtopny a jejich rozúčtováním do ceny tepla.
Zjednodušení kontrolní práce úředníků má za důsledek, že teplárny, které chtějí podvádět, mohou. Ekonomicky oprávněné náklady nejsou zkoumány. Přijde-li kontrolor na výtopnu, vyžádá si podklady za kolik co nakoupili a zkontroluje, jestli to správným způsobem rozúčtovali do ceny tepla a jestli na konci roku udělali správné rozúčtování.
Nehodnotí, zda teplárna nakoupila levně nebo draze palivo, zda neplýtvá na mzdách, neobjednává si předražené služby a podobně.
Tudíž některé teplárny zvyšují zisky na úkor odběratelů a nechovají se hospodárně. Kontroloři pak pouze posuzují, zda zaúčtovali náklady do správných kolonek. Ale kontrolor by měl umět říci, že například cena této služby je obvyklá v určité výši, pokud ji teplárna pořídí dráž, musí ji doplatit ze svého zisku.
Politika státu tedy musí napomáhat tomu, aby teplárny dodávaly co nejlevnější teplo a motivovaly tak odběratele, aby se připojili. Teplárny se pak musí snažit vyrobit co nejvíce levných gigajoulů, čímž se jim zvýší marže.
Tento problém se dotýká 80% obyvatel a zprávy úředníků, jak kontroly probíhají, jsou nevypovídající. Je to problém celého systému a některé teplárny z něj těží.