Od mládí si z nejrůznějších novin a časopisů vystřihoval články o jejich úspěších i prohrách a vlepoval je do sešitů. I když jsou pro něj osobně nesmírně cenné, občas je přiveze ukázat kamarádům i štamgastům do malého pohostinství u cyklostezky Varhany v Horní Libchavě. Před prázdninami je tam ukazoval i legendárnímu hokejovému brankáři Dominiku Haškovi, který se tam účastnil charitativní akce pro Jiříka Ullmanna.

„Jsou to ještě kvalitní sešity v silných deskách. Památka. Mám v nich své vzpomínky a pro mě mají cenu, prohlížím si je a takhle se vracím do historie, vybavuji si legendy našeho hokeje: Holečka, Bublu, Pospíšila, Martince, Hlinku, Nedomanského, bratry Holíkovi a další,“ říká Macoun, který se živil jako zedník.

Nejraději si pročítá články o šampionátech, kde tehdejší Československo vybojovalo zlato. Třeba na 39. mistrovství světa v ledním hokeji, které probíhalo v dubnu 1972 v Praze a turnaje se zúčastnilo 20 mužstev.

„Vzpomínám, jak jsme vášnivě utkání prožívali. Byly to urputné boje. Předcházejících devět šampionátů vyhrával Sovětský svaz, až toto pražské mistrovství přerušilo jejich rekordní sérii a my získali třetí titul mistrů světa,“ vypráví Macoun a zmiňuje i další ročníky, třeba 1977, kdy národní tým vyhrál ve Vídni. Ve svých knihách ukazuje pochopitelně i výstřižky z ME ve fotbale v Jugoslávii v roce 1976, kdy se o senzaci postarali českoslovenští fotbalisté porážkou úřadujícího mistra světa, celku Německa (NSR).

„Zase se mi v sešitech ukazují jména Antonín Panenka a jeho fantastická penalta, Zdeněk Nehoda, Přemysl Bičovský nebo brankář Ivo Viktor,“ podotýká dobře naladěný muž s batohem plným svých výstřižků.

Vyrovnanější týmy

Podle něj, pokud jde o hokejová mistrovství, jsou současná mužstva více výkonnostně vyrovnaná a už to není tak, jako když kdysi zvítězil Sovětský svaz nad Polskem 20:0. „Člověk ale myslí na to, jak tenkrát hráči hráli více srdcem, sport brali jako koníčka a reprezentaci vlasti a nebyli v tom jen peníze. Teď to je všechno o penězích a taková ta nefalšovaná hrdost se mi z toho vytrácí. Bohužel,“ soudí pamětník i fanoušek Macoun.

Nepatří ovšem k těm, co sport komentují jen z gauče. Na trasu mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem vyráží se svým kolem každý den. „Člověk si protáhne tělo, zajezdí si, i v důchodu je potřeba mít fyzickou kondici,“ sděluje Macoun.