Žena z Rumburka na jaře jezdila do práce do firmy sídlící těsně za českými hranicemi v Sohlandu. Od 31. března do 13. dubna ale za výdělkem jezdit nemohla, protože by v cizině musela zůstat 21 dní. Což s ohledem na to, že je matka samoživitelka, nebylo možné.

„Toto opatření považuje vůči své osobě za diskriminační. Epidemická situace v Německu nebyla jiná. Pro zákaz překračování hranic nebyl tedy důvod,“ uvedl v obžalobě podle serveru Seznamzprávy.cz, který na případ upozornil jako první, ženin advokát David Záhumenský.

Pražský městský soud sice žalobu, která se domáhala prohlásit opatření omezující vycestování za neplatná nebo nezákonná, zamítl, ale v řadě námitek se postavil na stranu ženy. Plyne to z rozsudku, který soud zveřejnil na úřední desce. Hlavní problém byl podle rozsudku v tom, že se žena nemohla vrátit domů. „V takové situaci u žalobkyně nebylo možno předpokládat, že se dobrovolně vystaví nebezpečí individuální aplikace tohoto právního předpisu vůči ní.

To by v jejím případě znamenalo, že by ráno odcestovala do práce, ale večer by jí již nebyl umožněn návrat. V důsledku by se tak její děti ocitly na 21 dní bez jakékoliv péče,“ uvedl v rozsudku soudce městského soudu Štěpán Výborný s tím, že podle názoru soudu nebylo možné od žalobkyně rozumně vyžadovat, aby se vystavila individuální aplikaci krizového opatření. Takovou situaci soud považuje za zásah do osobních práv žalobkyně.

„To by v daném případě bylo představováno zásahem policistů na hranici, kteří by žalobkyni nevpustili zpět do Česka,“ vysvětlil Výborný s tím, že by aplikace zákazu vstupu v případě ženy z Rumburka byla při pokusu jistá a policisté, kteří kontrolovali všechny lidi překračující hranice, by ji zpět domů nepustili. Podle městského soudu bylo aplikací opatření zasaženo také do práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rovné zacházení a práva na práci.

Vláda České republiy, která ve sporu hájilo zájmy státu, žádalo, aby soud odmítl žalobu přijmout. To ale soudce Výborný nepřipustil, protože by žena v tu chvíli neměla v českém právním řádu žádný právní prostředek ochrany proti zásahu do svých základních práv.

Vláda na jaře kvůli obavám ze šíření koronaviru kromě jiného neprodyšně uzavřela hranice, kdy zakázala cestování do i z České republiky. Překročit je bylo možné pouze na několika vybraných přechodech, kde stály policejní a vojenské kontroly. Výjimku dostali například právě pendleři, kteří dojížděli denně za prací do sousední země. Postupně ale vláda zpřísnila natolik, že pro velkou část přeshraničních pracovníků hranice de facto uzavřela.