V latinských textech Cravar, Cravaria, v německých Graber, Crawer. Písemné záznamy o Kravařích předčí datem nejstaršího archivního dokladu téměř všechny obce českolipského okresu. V letech 1175–1178 se Kravaře dostaly do majetku premostrátského řádu. Už ve 13. století měly Kravaře povahu tržního centra a městečka. Z dokumentu z roku 1263 se uvádějí měšťané kravařští jakožto lokátoři při zakládání obce Bezděz; z listiny papeže Řehoře X., o 10 let mladší, je patrné právo trhu. V minulosti si Kravařští vyjednali četné výsady. Městečko utrpělo ničivými požáry i průtahy vojsk.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkMezi pamětihodnosti patří původně gotický kostel Narození Pany Marie, barokní fara, hřbitovní a ohradní zeď kolem kostela. Z doby bratří Berků z roku 1510 se zachovala městská kniha kravařská, která je druhou nejstarší úřední a pamětní knihou na českolipském okrese vůbec.

Turistický lákadlem je Vísecká rychta, monumentální roubené stavení, kde je umístěna expozice českolipského vlastivědného muzea, věnovaná severočeské lidové architektuře. Zajímavé jsou některé měšťanské domy na náměstí, ale také budova někdejší družstevní mlékárny, kde byla v roce 2018 odhalena pamětní deska místnímu rodákovi Kurtu Krolopovi. Obec tímto vzdala hold člověku, který miloval zdejší kraj a zároveň silou celé své osobnosti usiloval o kulturní dialog mezi Čechy a Němci. Ti sem přišli během kolonizace už ve středověku. Po roce 1945 byli vyhnáni.

Součástí Kravař jsou i čtyři přidružené menší obce: Sezímky, Veliká, Janovice a Rané, jejichž obyvatelé se také snaží o vytváření hezkého prostředí k životu, aby to měli ve svém okolí hezké. Starosta Vít Vomáčka po dlouhá léta usiluje o to, aby pohled na Kravaře nenarušila necitlivá zástavba, když už se jí v podstatě uchránily v období socialistické éry. „Chtěl bych, aby si obec zachovala architektonickou podobu, kterou jí dali předci,“ zdůraznil starosta Vomáčka.