Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník„Když je vše zavřené a zakázané, musím celý ranč táhnout s rodinou a dotovat ho. Musíme to ještě vydržet,“ říká chovatelka koní. Ráda by, kdyby většina tvrdých opatření a zákazů pohybu co nejdříve padla. „Teď jsme zavření, i když vím, jak se děti těší. Nemůžeme ale jezdit. Při loňském nouzovém stavu mi povolili brát na koně pouze jednoho klienta,“ připomíná Průchová.

O koně se ale starat musí nepřetržitě celý rok, několikrát za den. Nechová žádné závodní šampiony, ale jen opravdu pohodové koně. „Svezou i nejezdce, rozhodně nejsou zlí, ani žádní divoši, na které bych se bála posadit nezkušeného člověka,“ ujišťuje Průchová.

Hlavní aktivitou pro ni byly až do pandemie příměstské tábory pro menší skupiny dětí z Českolipska. O projížďky kolem Svojkova měli lidé zájem hlavně o víkendech. „Krize přišla, když se ranč začal pomalu rozjíždět. První rok trvá, než člověk získá nějakou klientelu, postupně to bylo lepší a lepší,“ zmiňuje mladá žena. Vzhlíží k okamžiku, kdy se u ní na ranči opět objeví děti, ale termíny pro své minitábory zatím kvůli stále nepříznivé epidemické situaci nechce vyhlašovat. „Léta se trochu bojím, v tuto chvíli je evidentně ještě předčasné zařizovat naše letní tábory. Když to půjde, jsem schopna je zorganizovat rychle,“ slibuje chovatelka.

Na svojkovském táboře nečekají děti jen koně, ale i další aktivity, různé hry a soutěže. Její poslední příměstské tábory navštěvovalo kolem osmi dětí, nejčastěji ve věku od šesti do osmi let. „Ze zkušenosti mohu říci, že je lepší, když jich je o něco méně, pak si to všichni více užijí, mají koníky pro sebe, nemusejí tolik čekat, než se druhý sveze. Máme to vyzkoušené,“ podotýká Alena Průchová.

Péče na prvním místě

Své svěřence učí, jak se o zvířata správně starat včetně očisty či kydání. Tvrdí, že si tak uvědomí, že koně nejsou jen o tom vyhoupnout se do sedla a jezdit: „Děti si koníky vyčistí, nasedlají, děláme vše společně. Někteří jsou takto u koní úplně poprvé v životě. Naučí se, jak koníka správně vodit, aby jim nešlápl na nohu, aby rozpoznal jejich prostor,“ vysvětluje.

Jak zdůrazňuje, přes hlavní sezonu je u jízdárny a stájí skoro nepřetržitě. Vždy ráno servíruje koním kbelíčky s krmením, vitamíny a minerály. „Každé zvíře to má nastavené trochu jinak, některý kůň potřebuje přibrat, jiný naopak nesmí. V létě na pastvě žerou neomezeně, ale „kbelíčky“ dostávají stejně,“ tvrdí chovatelka a dodává, že seno mají v dostatečném množství vlastní.

Koně ji prý lákali od mala, prvního si ale pořídila teprve po mateřské v roce 2013. Už předtím ale docházela jezdit jinam. „Zjistila jsem, že by mě bavilo věnovat se tomu i jako zaměstnání, vždy jsem toužila pracovat u dětí nebo se zvířaty, takže tím se mi sen splnil, měla jsem obojí. Zase doufám, že děti přijdou,“ uzavírá mladá rančerka.