Je pro nás vzorem, je správná. Ta slova žáků z přihlášky do soutěže o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos musejí znít Janě Maškové jako rajská hudba. Učitelka Ekoškoly v Dubé bude jedinou zástupkyní Českolipska v letošním 21. ročníku. Regionální kolo, v němž se utká se dvěma soupeři, vyvrcholí 6. února v Liberci.,

„Je to moje první nominace. A co jí říkám? Byla jsem absolutně překvapená," řekla Deníku Mašková s tím, že se o nominaci dozvěděla v kanceláři starostky od tří svých žákyň. „Byl to pro mě šok a dojetí. Nikdy bych na to nepomyslela, že taková věc někoho napadne."

Jana Mašková pochází z Brandýsa nad Labem, na Českolipsku však už zapustila hluboké kořeny.Učit začala v roce 1986, v dubské škole zakotvila první prosincový den 1989. „Už mám skoro své inventární číslo," směje se učitelská dcerka, která kráčí ve stopách své maminky. „Chtěla jsem ale být veterinářkou, popelářem nebo v cirkuse u zvířat," říká s tím, že láska k zvířatům ji neopustila. „Ve škole máme super chovatelský kroužek více než 25 druhů zvířátek."

Přestože stojí za katedrou více než čtvrtstoletí, práce učitelky ji stále naplňuje. „Práce s dětmi mě velice baví i po tolika letech. Pořád mám stále velkou radost, když se jim cokoliv ve škole podaří. Snažím se o nenudné hodiny," tvrdí. „S učením jsem nikdy neměla chuť praštit, spíše mě občas štvou někteří rodiče, kteří si nenechají nic vysvětlit nebo poradit a vedou si svou, že jejich dítko je bezchybné. Ale těch je naštěstí minimum," říká.

Vzdělávání bez konce

V současné době učí děti psát písmem Comenia Skript. „Úžasně doplňuje genetickou metodu čtení, kterou učíme ve škole již sedm let, a to velmi úspěšně," pochvaluje si nový typ písma, který vystřídal klasické písmo psací. Byť by už zřejmě mohla čerpat jen ze svých bohatých zkušeností, stále se vzdělává. „Pravidelně vyhledávám semináře s tématikou, která mě zajímá ekologie, matematika a český jazyk."

JANA MAŠKOVÁ Pochází z Brandýsa nad Labem, v Dubé však už zapustila hluboké kořeny. „Dubá se nám moc líbila a líbí,bydlíme tu 24 leta jinam bych se nestěhovala," tvrdí.Učitelsképrofesi se věnujeod roku 1986, na I. stupni dubské ZŠ učí od prosince 1989. „Nedokážu si představit, že bych vykonávala jinou práci," říká a člověk nemá jediný důvod jí to nevěřit. „Obrovskýdík patří celé mé rodině, která mě podporuje ve všech aktivitách."

Díky své letité praxi může srovnávat. A děti se prý změnily… „Jsou jiné, ani ne horší, ani ne lepší. Jenom jiné, a proto je nutné hledat k nim cestu jinak, než k těm dřívějším," říká. Dříve pravidelně jezdila na školy v přírodě, ale kvůli oné změně dětské duše od toho upustila. „Na školu v přírodě totiž musíte s sebou vzít všechny děti, tudíž i ty méně přizpůsobivé k vašim pravidlům chování. Tak jsme vymysleli alternativu letní pobyty dětí turisticky zaměřené," říká s tím, že první se uskutečnil v srpnu 2013 v Jindřichově u Jablonce.

Letos pro své berušky, jak svým žákům říká, připravuje Putování za Rumcajsem k Jičínu. Už nyní eviduje devět přihlášek. „Jedno z pravidel chování na pobytu nemám s sebou mobil ani tablet respektují i rodiče bez brblání," říká s tím, že dalším pravidlem je poslat dětem aspoň jeden dopis či pohled. „Ale opravdu poštou! Dnešní děti poznají, že psaní nešlo poštou, že ho mamka dala paní učitelce u autobusu při odjezdu."

Túry, žáby i otužování

Dětem věnuje svůj pracovní i volný čas. Spolu s manželem uspořádala už třináct výstupů na Nedvězí, třináct let už díky ní na dubské škole funguje program otužování. „Vše je ale možné jen díky podpoře vedení, na to nesmím zapomenout," říká skromně. A děti jí její péči vracejí. Třeba už jenom tím, že ji obdarovávají žábami. „Už deset let sbírám žáby dřevěné, kovové, plyšové, skleněné… Známkuji zelenou náplní. Vědí to všichni, nejen děti a učitelé ve škole, ale řekla bych, že celá Dubá. A tak se ke mně dostávají z nejrůznějších míst žabky pro radost. A já ji pak mám fakt velkou a moc mě těší, že si na mě všichni vzpomenou."