Když se někde na očích kácí stromy, vyvolá to občas záchvěvy nesouhlasu. Pár takových zaznělo i po vykácení asi třísetmetrového pruhu lesa podél cesty nedaleko obory ve Skalici. Chtělo to osvětu.

„Les je něco jako pole, akorát se netěží každý rok, ale jednou za sto let,“ vysvětluje hospodář obecních lesů ve Skalici Jiří Hoštička dětem z místní základní školy. Na vymýcenou plochu společně přišli částečně nahradit vykácený pás 110 let starého porostu.

Smíšený les

Zasadili přes dvě stovky dubů zimních a dubů červeňáků. Většina z těchto stromů bude tvořit alej podél cesty okolo kopce. „Zbytek plochy osází pracovníci obce,“ dodává Hoštička.

Mezi duby zbudou po těžbě naorané „hráze“ do kterých by měly z okolí nalétnout borovice, smrky nebo modříny. Příroda si poradí, do další těžby zbývá ještě dost času.

„Kam máme dát tenhle pro sedmou třídu?“ ptá se správce lesa jedna z žaček.

„To je červeňák? Tady, hezky s šedesáticentimetrovým rozestupem,“ ukazuje Hoštička na konec už poměrně slušně dlouhé řady sazenic. „Tomuhle koukají kořínky, tenhle je nakřivo,“ kontroluje zasazené kusy Hoštička. Děti vše rychle napravují.

„Vymyslela to zastupitelka Petra Dvořáková. Dali to dohromady s místostarostkou Hanou Šídlovou, školou a dalšími lidmi, přičemž vznikla tahle pěkná věc,“ říká starosta Skalice Jiří Löffelmann.

Děti se nejen dozvědí o fungování lesního hospodářství a na vlastní kůži vyzkouší, co práce v lese obnáší, ale také budou moci po zbytek života pozorovat, jak „jejich“ alej roste.